Holohlavý barman Silvio si užívá svou chvilku slávy. Zatímco plní maličké sklínky pálenkou, zvedá lahev s každým panákem výš a výš. Už nalévá z metru. Nebo je to víc? Obecenstvo začíná obdivně hučet.
Ani kapka nazmar. Pokaždé se neomylně trefí. Se sklínkami, které mají sotva 5 centimetrů v průměru, by to byl úctyhodný výkon i v kamenném baru. Jenže tenhle „bar“ je v pohybu.
Silvio předvádí svůj fortel na palubě jedoucího vlaku. Ale není to japonský šinkanzen, o němž se díky moderní rovinaté trati traduje, že v něm lze odvézt z jedné stanice do druhé minci postavenou na hraně, aniž by se hnula. Ačkoli je vagon plný Japonců, jsme na palubě alpské úzkokolejky, švýcarského Ledovcového expresu. Tahle trať může mít třeba 99 superlativů, ovšem rovinatá tedy není ani trochu.
Mohlo by se zdát, že má Silvio za léta na kolejích pouze šikovně vyčíhané „bezpečné“ úseky. Jenže to by nesměl své kousky předvádět kdekoli na požádání.
Jemu je očividně úplně jedno, zda nalévá vysoko v horách v ostrých zákrutách okolo Svatého Mořice, nebo někde v údolí během kličkování na břehu divokého Rýna.
Železniční amfiteátr
Kouzlo tkví v něčem jiném: i ta nejposlednější lokálka ve Švýcarsku je ve špičkové kondici: koleje nedrncají, vagony na nich neskáčou a jen tak mimochodem na toaletách teče voda i v zimě a dá se tam dýchat.
Švýcaři jsou železniční mistři světa, nikdo na planetě nenajezdí v průměru na osobu a rok vlakem víc kilometrů (konkrétně 2 144 za poslední spočítané období), ani Japonci se svými šinkanzeny ne. Je to odraz prvotřídního servisu na švýcarských kolejích, v němž elitní barman představuje jen podružný detail: hlavní je pravidelný jízdní řád s často jen půlhodinovým intervalem, neustálá obnova vozidel a zrychlování spojení.
HORSKÉ REKORDY. Nejstrmější železnice světa se sklonem trati až 48% vede na dvoutisícovou skálu Pilatus nad Luzernem, nejvyšší nádraží Evropy Jungfraujoch leží 3 454 metrů nad mořem.
Ledovcový expres do tohoto vzorce kupodivu příliš nezapadá: během celodenní pouti po horských úzkokolejkách nezřídka nabere zpoždění, momentálně jezdí jen jednou denně a s tou rychlostí je to u něj úplně obráceně, říká se mu nejpomalejší rychlík světa. Na necelých 300 kilometrů dlouhou trasu potřebuje 8 hodin, což v průměru dává rychlost sotva 40 km/h.
Jak nešvýcarské! Tady to však, zdá se, nikomu nevadí. Cesta mezi dvěma luxusními alpskými středisky, Svatým Mořicem a Zermattem, totiž představuje vyhledávaný železniční amfiteátr. Ostatně vlak je uzpůsobený k maximálně nerušenému „divadelnímu“ pohodlí: okna má i ve střeše, obrazy běžící za sklem komentují ve sluchátkách ve světových jazycích najatí herci, ba co víc – vedle ekvilibristického barmana kmitají mezi křesly a stolky v „hledišti“ v poledním čase číšníci s obědovým menu.
En Guete mitenand neboli dobrou chuť vespolek, jak si přejí domorodci ve švýcarské němčině.
Švýcarský vlak nazvaný Ledovcový expres jezdí mezi dvěma luxusními alpskými středisky - Svatým Mořicem a Zermattem.
Na trase Gstaad – Montreux zvané Golden Pass Line si lze rezervovat vyhlídková křesla na čele vlaku pod kabinou strojvůdce, jinde vám prodají přímo jízdenku na lokomotivu.
Utajené ledovce
Zdaleka největším paradoxem Ledovcového expresu jsou – navzdory jeho názvu – ledovce. Přímo z vlaku je neuvidíte. Ačkoli v roce 1930 dostal při premiérové jízdě jméno podle Rhonského ledovce v průsmyku Furka, dnes už ho podjíždí tunelem. Nehledě na to, jak rychle led za necelé století ustoupil, takže už jsou z trati nynější letní parní dráhy Furka beztak vidět už jenom obnažené skalní morény.
Na druhou stranu právě teď, na přelomu zimy a jara, které nastává nahoře v Alpách se značným zpožděním, si lze sněhu a ledu užít s tímhle vlakem víc než dost i bez ledovců. Obě koncové stanice, Svatý Mořic i Zermatt, jsou lyžařskými eldorády.
A také v okolí dvoutisícového průsmyku Oberalp uprostřed trasy se lyžuje hodně a dlouho. Ostatně Andermatt na úpatí průsmyku se díky rozsáhlým arabským investicím zrovna před očima mění z dlouholeté alpské základny švýcarské armády v dovolenkového konkurenta obou slavnějších středisek.
DĚTSKÁ HERNA. Rozjívené děti dokážou cestování pořádně otrávit, ve Švýcarsku se však mohou beztrestně vyřádit i na kolejích ve vagonu se skluzavkou, prolézačkami a skrýšemi.
KAVÁRNA STARBUCKS. Světová premiéra kavárenského řetězce na kolejích. Na hlavní trase Curych – Bern – Ženeva pendluje dvoupatrová kavárna ve vagonu několikrát denně v obou směrech.
Divadlo na kolejích s titulem Ledovcový expres láká ovšem i na další šlágry: svezete se třeba po památeční trati ze seznamu UNESCO, jedné z pouhých tří takto chráněných železnic na celém světě (jedná se o úsek Svatý Mořic – Thusis), zastavíte se v nejstarším švýcarském městě Churu s historií sahající pět tisíc let nazpět, projedete po dně rozervaného rýnského „Grand Canyonu“, ale hlavně: stanete pod Matterhornem, nejfotografovanější skálou planety, jež se tyčí do výšky 4 478 metrů nad Zermattem.
Nakonec dojde třeba i na ten ledovec. Jmenuje se Aletsch, z vlaku opravdu není vidět ani kousíček, ale stačí vyjet lanovkou od zastávky Fiesch do hor nad tratí a spatříte ho na velkolepé vyhlídce Eggishorn v celé ohromující parádě.
Však je to největší ledovec pevninské Evropy. Je dlouhý 23 kilometrů.
Může se hoditDoprava Přibližně hodinu trvá let z Prahy do Basileje či do Curychu, 90 minut do Ženevy, zpáteční letenku můžete na www.swiss.com pořídit od 1600 Kč. Na místě se vyplatí takzvaný Swiss Travel Pass, který platí na vlaky, autobusy, parníky i MHD + dává slevu na lanovky i volný vstup do stovek muzeí a stojí od 5 000 Kč za 3 dny, prodává ho i Čedok a Student Agency. Na Ledovcový expres je povinná místenka (13 CHF teď v zimě a 33 CHF v létě). Ubytování Romantik Hotel Stern (www.stern-chur.ch) stojí 10 minut chůze od nádraží v Churu a nabízí dvoulůžkový pokoj se snídaní za 200 CHF, výtečná je i graubündenská restaurace v přízemí, oblíbená místními byznysmeny díky sezonní kuchyni, zjara zásobované třeba chřestem z vlastního políčka. V Brigu na walliském úseku Ledovcového expresu nabízejí dva hotely hned u peronu úzkokolejky pokoje od 140 CHF: www.hotel-europe-brig.ch a www.victoria-brig.ch. Strava V kantonu Graubünden ochutnejte capuns (masové závitky v listech mangoldu se sýrem, cena cca 25 CHF). Ve Wallisu si dejte sýrovou alpskou klasiku: fondue (od 20 CHF za osobu) či raclette (od 7 CHF za porci). V Ledovcovém expresu podávají talíř dne za 30 CHF, tříchodové menu za 43 CHF. Užitečné weby
|
