Již koncem 19. století a hlavně na začátku 20. století začala výstavba důmyslného systému lanovek a ozubnicových železnic v okolí horského letoviska Chamonix. Místní velmi rychle pochopili, že okolní hory skrývají ohromný turistický potenciál a lanovky byly stavěny na obou stranách údolí říčky L´Arve.
Vyhlídkových vrcholů je v oblasti samozřejmě více, ale ať chceme nebo ne, kromě Mont Blancu, na který je potřeba vylézt po svých a nevede na něj žádná lanovka, jim vévodí už jen dva: Aigulle du Midi a Le Brèvent. Vydejme se na druhý jmenovaný vyhlídkový vrchol a zahajme jednu z nejúchvatnějších etap legendárního vysokohorského treku zvaného Tour du Mont Blanc přes Le Flègère k fotografy opěvovanému jezeru Lac Blanc.
Vyhlídková terasa na vrcholu Le Brevent poskytuje opravdu vzdušné pohledy. Nachází se téměř 1 500 m nad údolím Chamonix.
Krása na dosah ruky
Lanovka na trase z Chamonix (1 080 m) na mezistanici Planpraz (1 995 m) až na vrchol Le Brèvent (2 525 m) je druhou nejvyšší lanovkou v oblasti Chamonix. Je vyhlášená jedinečnými výhledy na celou horskou skupinu Mont Blancu. První úsek na mezistanici Planpraz byl dokončen v roce 1928 a druhý úsek s visutou vyhlídkovou terasou o dva roky později v roce 1930.
U spodní stanice lanovky již od rána těsně před zahájením provozu přešlapuje několik desítek nedočkavců. Větrem ošlehané tváře horolezců a paraglidistů vypadají poněkud komicky vedle elegantních dam s lodičkami na podpatku.
Vyjíždíme první lanovkou a po jednom přestupu se ocitáme na vyhlídkové terase ve výšce 2 525 m. Je ideální počasí, sice mírně fouká, ale obloha je bez mráčku. "Vždyť se na ty kopce dá skoro sáhnout," mává kamarádka pažemi do prázdna, opřená břichem o zábradlí. Nad vlastní vrcholovou terasou, která je součástí konečné stanice lanovky, je ještě jedno vyhlídkové místo s informačními tabulemi. Z nich je možné vyčíst, které vrcholy jsou z tohoto místa vidět.
Při pohledu z Le Brevent zaujme na první pohled sněhově bílý nejvyšší vrchol Evropy a mohutný Bossonský ledovec.
Z Le Brèvent k jezeru Lac Blanc
Sestup z Le Brèvent ke stanici lanovky na Planpraz vede téměř celý po úzké štěrkové sjezdovce, ale další průběh cesty je mnohem příjemnější. Klikatí se po stezkách v trávě nebo lesem a po širokých zpevněných cestách. Vzhledem k časové náročnosti a relativní odlehlosti oblasti kolem Le Brèvent, obvykle nepotkáme příliš mnoho turistů.
Situace se radikálně změní u horní stanice lanovky Le Flègere, která začíná v Chamonix a výrazně zkracuje dobu nástupu k vyhlášenému jezeru Lac Blanc. Všude je najednou spousta lidí a všichni chtějí vystoupit k fotografy opěvovanému jezeru.
Zabloudit nelze. Cesta je skvěle značená a samoty se poutník rozhodně nedočká. Je vedro, sluníčko pálí a stín nikde. Pro nespočet starších lidí a silnějších turistů je výstup k jezeru hotové peklo a životním výkonem. Na kamenech kolem cesty sedí a odpočívají turisté různého stáří a národností. Kolem pobíhají neunavitelné malé děti a fotografové hledají co možná nejoriginálnější pohled na Mont Blanc nebo jiné horské velikány. A takto to vypadá po celé stoupání k jezeru Lac Blanc.
U jezera Lac Blanc se nachází stejnojmenná chata, kde je možné se dle libosti občerstvit.
Jezero a stejnojmenná chata patří k nejnavštěvovanějším místům nad horským letoviskem Chamonix. Poskytuje nádherné výhledy směrem na dominantní čtyřtisícovku Aiguille Verte, špičatou jehlu Les Drus, světoznámý ledovec Mer de Glace a nespočet dalších neméně významných a mezi alpinisty vyhledávaných vrcholů.
Právem si zde dávají dostaveníčko vynikající fotografové, jejichž líbivé snímky pořízené právě u jezera Lac Blanc nebo od jezírka nacházejícího se o něco níže ve výšce asi 2 200 m, najdeme v upomínkových publikacích, encyklopediích a na pultech místních prodejen suvenýrů.
Přímo nad jezerem se do oblačných výšek vypínají výrazné a strmé stěny horské skupiny Massif des Aiguilles Rouges. Oblast je vyhlášena bohatou nabídkou trekingových tras. Je možné si vybrat nejen mezi jednodenními výlety, ale i náročnějšími přechody, které zaberou více dní.
Dlouhý a členitý hřeben Grandes Jorrases dodnes láká horolezce z celého světa. Vpravo končí dalším čtyřtisícovým vrcholem nazvaným Dent du Geant ("Obrův zub").
Nečekaná setkání
Po chvilce odpočinku a nutném kochání se nádhernou horskou scenérií začínáme sestupovat do sedla Col des Montents. Těsně pod jezerem je potřeba slézt několik žebříků, ale jde to bez větších potíží. Cesta obchází v nadmořské výšce přibližně 2 200 m fotograficky velmi vděčné jezírko a pak ještě chvíli pokračuje po vrstevnici, aby později začala prudce klesat.
Podle statistik touto frekventovanou cestou projde za hezkého počasí několik set lidí denně. Nečekal bych tedy hojný výskyt divoce žijících zvířat. Na několika místech přicházíme k informačním tabulím, které usnadňují orientaci v naprosto jedinečných panoramatických výhledech.
"Nevěřím vlastním očím,“ volá najednou kamarád a ukazuje rukou před sebe do porostu plazivých pěnišníků a kleče. Není pochyb o tom, že před sebou máme samici kozorožce horského s mládětem. Je to možná s podivem, ale za posledních pět let jsme měli možnost vidět tato nádherná zvířata pokaždé, když jsme tudy procházeli.
Kozorožec horský (Capra ibex) je poměrně velký sudokopytník, v kohoutku může dosáhnout výšky až 90 cm a váha samce se může pohybovat kolem úctyhodných 120 kg. Ovšem opravdovou ozdobou těchto "horských koz" jsou jejich mohutné v oblouku dozadu směřující rohy.
Grandes Jorasses patří mezi legendární alpské stěny, kde se rodil moderní alpinismus. Dodnes patří přelezení některé z cest k uznávaným a ceněným výkonům.
Díky knoflíkovitým ztluštěninám na předních částech rohu a patrným ročním kruhovitým přírůstkům můžeme určit stáří jedince. Jsou to denní zvířata obratně šplhající v náročném kamenitém terénu. Kozorožci vytvářejí skupiny oddělené podle pohlaví, mláďata chodí s matkami dva až tři roky. Potom je mladí samci opouští a připojují se k samčímu stádu. Obvykle se dožívají patnácti až dvaceti let věku.
Jistota návratu
V Col des Montets končí naše devítidenní putování po legendární Tour du Mont Blanc kolem nejvyšší hory Evropy. Každý den "Tour" je jiný, s jinými výhledy, náročností i počtem poutníků na cestě. Pocity z konce cesty bývají většinou rozporuplné, ale naplňují člověka mimo jiné i hrdostí z vlastního sportovního výkonu. A alespoň já se sem budu vždy rád vracet.
Může se hoditDoprava autem |
