Česko ani Slovensko nepatří mezi vysokohorské velmoci, a tak tu ani neprobíhá tak rozsáhlý výzkum lavin jako například ve Švýcarsku nebo v Rakousku. Přesto se tu ale lavinám věnuje několik odborníků, kteří pečlivě vyhodnocují všechny tragické události a snaží se z nich poučit.
Jak se chovat v horách, aby nás pád laviny nemusel nutně stát život? Bývá nejčastěji příčinou tragických úmrtí přecenění vlastních sil? Slovenský lavinový specialista Pavel Krajčí ze Střediska lavinové prevence Horské záchranné služby odpovídal na otázky magazínu Brainee.sk.
 |
Tuto sezonu jste měli několik výjezdů. V čem se jednotlivé případy lišily od těch z předešlých let?
Pokud se bavíme o lavinách, tak bohužel už při první vážné nehodě, která se stala ve Velké Fatře, zahynuli dva lidé. Kamarádská pomoc tam nezafungovala. Při posledním výjezdu sice kamarád stihl vykopat kluka, který byl zasypaný, třetího už ale nestihli vykopat včas. V prvním případě neměli ti lidé lavinovou výbavu, tím pádem museli čekat na záchranáře, a to nějaký čas trvá. Šance na přežití pod lavinou rychle klesá. Do patnácti minut je to devadesát procent, po půl hodině už jenom třicet pět.
Jak dlouho trvá, než se na místo dostaví profesionální záchrana?
I kdyby byli všichni nastoupení v pozoru, bude to minimálně půlhodina. Než vzlétne vrtulník, vyzdvihne záchranáře, to se za patnáct minut ani nedá stihnout. Proto je nejdůležitější kamarádská pomoc. Profesionálové umí pomoct následně se zraněními a s transportem.
Co patří do základní lavinové výbavy? A jaký je rozdíl v tom, když ji turista má nebo nemá?
K základní výbavě patří lopata, sonda a vyhledávač. Myslím si, že ten rozdíl ani není porovnatelný. Je dobré, když má člověk i další doplňkovou výbavu – například lavinový batoh. A jste za vodou. Důležité je, aby lidé nosili aspoň základ, a to vždy.
Když je ale člověk pod sněhem, tak mu lopata asi moc nepomůže…
Lavinovou výbavu nenosím pro sebe, ale pro kamarády, protože já budu vykopávat toho druhého. Je důležité, aby si lidé uvědomili, že to je pro jeho kamaráda. Na horách je to i o tom, že si vybírám lidi, kteří se mnou chodí, věřím jim, že mi budou umět pomoct.
Stanou se i případy, kdy kamarádi pomoc neposkytnou?
Spíš naopak, ale rád bych řekl, že ne vždy to musí být chyba, protože v první řadě je důležité dbát na svoji bezpečnost. Umím si představit, že někdo může být ve velkém stresu, bude mít velký strach a nedokáže, nebo mu to psychika nedovolí, jít přímo na lavinu. Neodsuzoval bych ho za to, pokud vyhledá bezpečné místo a zavolá pomoc. Nemá smysl, aby zemřeli dva lidé místo jednoho.
Skialpinisté by neměli chtít všechno hned, ale postupně se zlepšovat. Je dobré, aby radši chodili s někým zkušenějším, aby je nasměřoval, nebo aby šli na nějaký kurz.
Nemáte obavy, když vyrážíte na záchrannou akci?
Jasně že máme. Ten respekt tam je a myslím si, že to je tak i dobře. Snažíme se dělat opatření na minimalizaci rizika. Pokud to vyhodnotíme tak, že by záchranáři byli ohroženi, nejdeme tam.
Jaké opatření máte na mysli? Existují nějaká, která může v praxi aplikovat každý člověk?
Ano. Člověk je buď získá od někoho zkušenějšího, nebo jde na kurz. Někdo na to možná přijde i logicky sám. Například se dá udělat to, že pokud skupina přechází přes nějaké nebezpečné místo, půjdou po jednom a počkají na sebe. Prostě nezůstanou stát uprostřed žlebu. Podstatné je, aby nebyli ohroženi všichni najednou. A kromě toho, když půjdete po jednom, bude menší i zatížení sněhu.
Již zmíněný zachráněný muž byl skialpinista. Vnímáte v horách narůstající trend skialpinismu?
Skialpinistů je víc. Ale není to tak hrozné jako minulou sezonu. Ta byla hodně specifická, protože nefungovaly vleky a hodně lidí se přesunulo právě na skialpy. Byl to kontrast. Kde předtím byly davy lidí, nebyl najednou nikdo, a kde předtím bylo lidí málo, bylo jich najednou víc. Ten trend pokračuje i v tomto roce.
Co byste doporučil začínajícím skialpinistům?
Neměli by chtít všechno hned, ale postupně se zlepšovat. Je dobré, aby radši chodili s někým zkušenějším, aby je nasměroval, nebo aby šli na nějaký kurz. Důležité je získávat informace, sledovat výstrahy a možná se i vzdělávat v lavinové problematice. Když už je člověk v terénu, měl by si uvědomit, že mu nic neuteče a že se na stejné místo může vrátit za dva týdny. Že to nestojí za to, aby zahynul.
Je přecenění vlastních sil nejčastější chybou?
Neřekl bych. Je to spíš souhra několika chyb a rozhodnutí, které by samy o sobě nebyly smrtelné, ale jejich kombinace už ano.
VIDEO: Reportéra zavalila lavina. Začala dramatická záchrana:
SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tvCo se děje s člověkem, který je pod lavinou?
V ten moment už člověk nemá šanci ovlivnit, co se s ním děje. Možná se na první pohled zdá, že sníh je něco měkkého, ale v té rychlosti to člověka doslova mele. Také záleží na tom, jaká ta lavina je, jestli je prachová, nebo desková. Ale člověk nad tím nemá moc kontrolu, nedá se předvídat, jestli bude zasypaný, částečně zasypaný nebo nebude vůbec.
Jaká je vlastně desková lavina?
Hlavní rozdíl je v tom, že prašan je měkký volný sníh, který není zhutněný větrem nebo nějakým oteplením. Pokud na sníh působil vítr, má tendenci se měnit, zhutnit, sněhová deska má pak větší hustotu než prachový sníh. Deskové laviny také bývají větší. Co se týká lavinových nehod, na Slovensku máme častěji právě ty deskové. Platí to i ve světě, asi devadesát procent úmrtí zapříčiní právě deskové laviny.
Vyplatí se křičet o pomoc, když už jsem pod lavinou?
Kdybych byl v lavině já, nekřičel bych, protože si můžu vyčerpat kyslík. A také si nemyslím, že by mě ti nahoře slyšeli, protože na povrchu je hodně rušno. Může tam foukat vítr, lidé mezi sebou hovoří…
Slyší člověk pod lavinou to, co se děje v okolí?
Ano, ale je to tlumené. Ten zvuk se šíří jinak. Může se zdát, že někdo kráčí přímo nad vámi, v realitě to ale může být i několik metrů vedle. Většinou ale člověk pod lavinou rychle upadá do bezvědomí. Tělo naskočí do úsporného režimu a minimalizuje si výdej energie.
Jak probíhá samotný zásah?
Na lavinu jdou jako první kolegové záchranáři z oblasti, ve které událost probíhá. My tam většinou jdeme až druhý den, ale někdy se stane, že jsme náhodou v okolí nebo stihneme přijít ještě předtím, než se záchranná akce ukončí. První den je o záchraně. Není tam čas na nějaké analýzy. Pokud jde o vážnou nehodu, vždy tam druhý den jdeme a snažíme se analyzovat příčiny a důsledky nehody. Pokud někdo umře, je důležité a potřebné to hlouběji analyzovat. Je to důležité i z hlediska prevence.
Jaké faktory způsobí, že spadne lavina?
Jsou takové čtyři základní – počasí, terén, sněhová přikrývka a člověk. Člověk se umí svým chováním lavinám vyhnout.
VIDEO: Horská služba se psy cvičila v Krkonoších zásah v lavině:
Může mě lavina zasáhnout v lese? Je to víc nebezpečné?
Děje se to. V lesích, které jsou řídké, se laviny vyskytují běžně. Pokud je les dostatečně hustý, dá se považovat za ochranu. Další věc je, že při nárazu do stromu si můžeme způsobit mechanická poranění. Měli bychom si všímat, co se kolem nás nachází i v širším okolí. V případě, že by nás zasáhla lavina, ovlivní výsledek třeba i to, jestli je pod námi ve svahu útes nebo mírný svah. Pokud se například pode mnou nachází nějaká skalní stěna, mohou být následky smrtelné i při relativně malé lavině. Pokud tam je mírný svah, rozlije se lavina do šířky a nemusí se mi nic stát.
Jak provádíte monitoring lavin? Chodíte do terénu, nebo máte kamery?
Je to kombinace všeho. Chodíme sledovat situaci. Často se o nějakých událostech dozvíme i přes sociální sítě. Máme meteorologické stanice, na kterých jsou i umístěné kamery. Voláme na vysokohorské chaty nebo kolegům v oblastech. Snažíme se získávat všechny dostupné informace.
Když se o nějakém riziku dozvíte, jakou prevenci děláte?
Vyhlašování výstrah je jednou z forem prevence. Komunikujeme přes naši stránku i sociální sítě. Snažíme se prevenci přizpůsobit dnešní době. Kromě toho děláme odstřely lavin na místech, která ohrožují lyžařské svahy.
Máte v týmu nějakého pyrotechnika?
Pyrotechnici jsme v podstatě všichni. Školí nás policie, máme svou vlastní odbornou způsobilost. Můžeme ničit skály, dřevo a sníh, ale nemůžeme například ničit munici, to naše práce neumožňuje. V současnosti máme i automatické odpalovací zařízení.
Jsou na Slovensku místa, na kterých je vyšší výskyt lavin?
Existují některé svahy s častějším výskytem. Spíš bych ale hovořil o regionech z hlediska terénu a z hlediska návštěvnosti. Z hlediska terénu jde hlavně o Vysoké Tatry. Další lokality se nacházejí v okolí Chopku v Nízkých Tatrách a k tomu ještě západní Tatry. Není to ale tak, že by jeden žleb byl vysloveně smrtelný.
Jak se vlastně člověk stane lavinovým specialistou?
Musí splňovat nějaké fyzické předpoklady, musí se umět pohybovat v horách. Je fajn, když má i školu, která nějakým způsobem souvisí se sněhem nebo horami. Ale máme i kolegu elektrotechnika, nemusí to nutně být přírodovědná škola. Jde také o schopnost se něco naučit. A musí to být i záliba. Často se stává, že člověk je nejdřív dobrovolným záchranářem a teprve potom přejde k profesionálům. To byl i můj případ.
Pavel Krajčí začínal v horské službě jako dobrovolník, až pak se stal profesionálem.
Máte nějakou specializaci?
Zaměřuji se na sníh a jeho rozmístění, a také na dlouhodobější statistiky a lavinové nehody. Vždy mě zajímalo číst si o starých nehodách, protože se z nich člověk může poučit. Starám se i o sociální sítě, komunikuji s lidmi v méně tradiční formě.
Vidíte nějaký vliv globálního oteplování na sněhovou pokrývku ve slovenských horách?
Za dobu, kterou jsem v práci, to neumím zhodnotit, jsem tu teprve šestým rokem. Jestli sněhová pokrývka zmizí úplně? Myslím si, že ne, v polohách nad tisíc metrů bude sníh, budou i laviny, jen podmínky budou víc proměnlivé. Uprostřed zimy se může například objevit velké oteplení, jako tomu bylo i teď.
Ovlivňuje vyšší variabilita počasí vznik lavin?
Určitě. Všechny prudké změny v počasí se projeví i na lavinové situaci, a to hlavně negativně. Když pozvolna přibývá sníh po pěti centimetrech, tak to nevadí, ale pokud za jeden den napadne padesát centimetrů, má to vliv. Když je celou zimu mínus deset a na jaře stoupá teplota nahoru po pár stupních, je to lepší než skoková změna. Tento rok na Silvestra pršelo. V takovém čase je to na horách extrém.
Velké změny jsou i mezi sezonami. Například v sezoně 2009 až 2010 nebyl sníh na horách skoro vůbec, pouze ve výškách nad tisíc pět set metrů. O dva roky později byl dostatek sněhu od listopadu až do dubna. Řekl bych, že velké rozdíly jsou jak v rámci jedné zimy, tak i mezi jednotlivými zimami. Nejvíc se to však projevuje dole v kotlině. Když jsem byl malý, lyžovali jsme všude i ve výšce šest set metrů nad mořem. Teď už to není tak časté. Jedna věc ale je, co se zdá mně, druhou co je reálně naměřené.
Laviny způsobují čtyři základní faktory – počasí, terén, sněhová přikrývka a člověk.
Potkávají se lavinoví specialisté i na mezinárodní úrovni?
Je to živá komunita. Bývají i celosvětové konference s víc než tisícovou účastí, a celý týden se bavíme o sněhu a lavinách. Výzkum určitě probíhá, ale my nejsme lídři, protože nás je málo. Co se týká výzkumu, jsou silnější země. Švýcaři mají celý institut s pěti sty lidmi a všichni se věnují jen výzkumu. Jsou hodně napřed. Jsme rádi, že s nimi můžeme být v kontaktu, ale nemůžeme jim konkurovat s podmínkami, které máme. Nás je dohromady šest, navíc všichni děláme všechno – odstřely, předpovědi, záchranu, školení, meteorologické stanice. Například v Rakousku je víc institucí, které se zabývají jen předpovědmi, další řeší jen záchranu, další jen uzavírání cest. Ono je to logické, protože my máme menší hory, tak je nás méně.
Jste tak trochu renesanční záchranáři…
Pro nás je to fajn, aspoň to nemáme jednotvárné. Možná kdyby nás bylo deset, tak by to rozdělení bylo větší.
Co je pro vás v práci největší výzvou?
Vydržet mentálně a zdravotně ještě dvacet let a neztratit motivaci. Další výzvou je přibližovat informace o podmínkách na horách běžným turistům tak, aby tomu porozuměli.
