Lady Godiva, v staroangličtině známá jako Godgifu, byla prokazatelně historickou osobností. Byla manželkou Leofrica, hraběte z Mercie, a žila v jedenáctém století. Její existence je doložena v dobových listinách a především v dobové knize sčítání lidu Domesday Book (soupis pozemkového majetku z roku 1086), kde je zmiňována jako významná šlechtična a majitelka půdy.
Historické záznamy ji vykreslují jako zbožnou a velkorysou ženu, která založila nebo obdarovala řadu církevních institucí, včetně kláštera v Coventry.
Hanbatá legenda o nahé Lady Godivě
Legendární příběh o Godivě se objevil až o víc než sto let později. První psaná zmínka pochází ze třináctého století z díla kronikáře Rogera z Wendoveru. Legenda vypráví, jak Lady Godiva prosila svého manžela Leofrica o snížení nespravedlivě vysokých daní, které sužovaly obyvatele Coventry. Leofric, podrážděný její neustálou naléhavostí, jí dal ultimátum: sníží daně, pokud ona projede nahá na koni skrz celé město. K jeho překvapení Godiva souhlasila a svůj slib splnila.
Leofric tedy také dodržel svůj slib a obyvatelům Coventry daňovou povinnost skutečně zmírnil.
Postupem času se k legendě přidávaly další detaily. Další kronikáři, jako například Matthew Paris, obohatili příběh o scénu, kdy Godiva vyzvala obyvatele města, aby se zamkli ve svých domech a nezírali na ni. Veřejná nahota byla v tehdejší době nepředstavitelným skandálem, takže její čin byl vnímán jako obrovská oběť.
V šestnáctém a sedmnáctém století se objevuje i postava „Peeping Tom“, špinavého ševce, který výzvu paní Godivy ignoroval, vykoukl na ni a za trest oslepl. Tato postava, která ve skutečnosti nikdy neexistovala, se stala symbolem zvrhlosti a zvědavosti. V angličtině se dodnes výraz peeping Tom používá pro označení šmíráků, kteří s perverzním zájmem tajně sledují druhé. Je fascinující, jak se postava vymyšlená až o staletí později stala trvalou součástí jazyka.
Důvody vzniku legendy o paní Godivě
Historici se dodnes přou, proč legenda vznikla. Jedna z teorií říká, že ji vymysleli mniši, aby si dodali vážnost. Godiva byla velkou mecenáškou kláštera a mniši se mohli snažit zveličit její velkorysost tím, že ji spojili s příběhem o mimořádné oběti.
Existuje také názor, že legenda vznikla jako puritánská propaganda s cílem poškodit pověst Godivy a kláštera, který podporovala. V tehdejší době probíhaly spory mezi puritány a církví a příběh o nahé ženě by mohl být zneužit k očernění její pověsti pobožné ženy.
Legenda jako symbol a kulturní motiv
Přestože je Godivina jízda s největší pravděpodobností mýtem, příběh se pevně usadil v britské kultuře. Její nahota nebyla vnímána jako obscénní, ale jako symbol čistoty a oběti.
Godiva se stala symbolem ženského těla a sexuality ve středověku, ale především symbolem odvahy, soucitu a solidarity s prostým lidem. Někteří historici dokonce interpretují její jízdu jako alegorii křesťanského sebeobětování, kde nahota symbolizuje pokoru a čistotu duše.
Příběh inspiroval umělce po staletí. O Godivě se zpívaly balady, psaly básně (například Tennysonova báseň Lady Godiva), malovaly se obrazy a vytvářely vitráže. Dnes ji připomínají sochy, mechanické hodiny, a dokonce i světoznámá značka čokolády.
Dědictví a odkaz v dnešní době
Moderní Coventry si svůj legendární symbol s hrdostí udržuje. V centru města stojí slavná bronzová socha Lady Godivy od sochaře Sira Williama Reida Dicka. Kromě soch a památek je Godiva také ústředním motivem každoročního Godiva Festivalu, jedné z největších bezplatných hudebních akcí ve Spojeném království, která se koná na počest tradice a komunitního ducha.
Ačkoli se svět posunul, legenda Godivy má stále co říct. Její příběh o jedné ženě, která se postavila za utlačované a obětovala se pro spravedlnost, rezonuje i dnes. Godiva nás učí, že pravá síla nemusí spočívat ve zbraních nebo moci, ale v odvaze, empatii a ochotě jít s vlastní kůží na trh pro ty, kteří to potřebují. Je to nadčasový příběh o síle lidského ducha, který přesahuje realitu a stává se tak věčným.




















