Drsná oblast, kam se dostanete jen 4 měsíce v roce
V Ladakhu prakticky neprší, v létě teploty v údolí dosahují 30 a v zimě méně jak -20°C. Horké letní dny jsou následované chladnými noci a krátké léto je následováno ledovou zimou, která uzavře oblast do izolace. Do oblasti se lze po zemi dostat po zemi v průměru pouze 4 měsíce v roce.
Lidé, kteří zde žijí, získávají vodu z ledovců na nejvyšších vrcholech. Svá malá úrodná políčka si vydobyli pomocí dlouhých zavlažovacích kanálů táhnoucích se desítky kilometrů podél řek, ale vysoko nad jejich hladinou. Ještě v 70.letech byla oblast díky své strategické pozici na hranici s Pákistánem a Čínou uzavřena pro cizince. I přes zmírnění přístupových pravidel do oblasti přijíždí poměrně malé množství turistů.
Nedotčená příroda bez turistů
Do Ladakhu vedou pouze dvě silnice, které jsou ale sjízdné jen v létě, proto se většina turistů dostává do těchto míst letecky. Tato fakta lákají milovníky hor bez výdobytků civilizace a lidi toužící po poznání místních obyvatel dosud nezkažených turistickým ruchem a tato fakta si získala i mne.
Zelená tráva je v Ladakhu vzácnost
První pokus: v sevření sněhu a ledu
Do oblasti jsem se vypravil celkem dvakrát na měsíc. Poprvé se mi to nepodařilo. Silnice vedoucí z Kašmíru podél pákistánských hranic vede přes sedla Zoji 3530m, Namika 3720m a obě byla i v polovině května pod sněhem, navíc střežena vojáky, kteří nepovolí po silnicích chození pěšky.
Objel jsem oblast z jihu a pokusil se tam dostat po silnici z provincie Himachal Prahesh z města Manali. Silnice zde vede přes sedla Taglang 5328m, Lachalang 5060m, Baralacha 4890m, Rohtang 3978m. Podařilo se projet pouze první z nich. Silnice byla vyfrézovaná skrz sníh a ledovec pouze pro jeden směr, ale pochopitelně všichni by chtěli jet oběma.
Když se proti našemu jeepu vynořil jiný, bylo jasné, že hádka o couvání mezi Indy bude na hodně dlouho a nejlepší bude vystoupit a pokračovat pěšky. Vystoupit ovšem z auta bylo potřeba oknem, neboť silnice byla tak úzká, že nešly otevřít ani dveře.
Záběr z května, kdy jsou sedla nad 4000m plná sněhu a většinou neprůjezdná
Druhý pokus a výstup na Stok Kangri
Podruhé jsem do Ladakhu vyrazil koncem srpna. Jedním z mých hlavních cílů bylo vylézt na horu Stok Kangri 6138m.
Z letního hlavního města Šrínagaru provincie Jammu-Kašmír jsem dojel do centrální oblasti Zanskar, kde jsem měl v plánu aklimatizační trek v délce asi 200km na sever přes hory až na okraj Ladakhu.
Ve vesnici Padum, což je správní centrum celé oblasti Zanskar, se dají nakoupit základní potraviny, ale trvanlivější dehydratované potraviny je vhodné si přivézt z domova. Bohužel se zde už nepodařilo nikoho přesvědčit, aby prodal trochu benzínu do vařiče a tak jsem musel vzít zavděk špatně hořící naftou. Když jsme konečně sehnali někoho, kdo by nám jí trochu prodal, dostali jsme jí celý kanistr, tak jsme pak v místním hotelu zaplatili v naturáliích, abychom to nemuseli tahat nebo neekologicky vylít.
Záběry hor z 200km přechodu hor pěšky z Padumu do Lamayuru
Cestovatelské tipy:
Do Šrínagaru se lze dostat z Delhi letecky snadno i bez rezervace (110USD), letenky Delhi-Leh stojí stejně, ale bývají skoro půl roku předem vyprodané.
Kam vede silnice, tam se dá očekávat více turistů a místní lidé lidé po vás budou chtít peníze. V Padumu je málo hotýlků a bývá problém sehnat místo (200Rs/pokoj).
Ve Šrínagaru doporučuju určitě přespat na jednom z plovoucích hotýlků na jezeře Dal(od 200Rs/pokoj)
Přechod hor, který jsem si vybral, je v celé oblasti nejpopulárnější. Indická vláda dokonce na jeho cestě sponzoruje řadu tzv. čajových stanů, které stojí někdy i ve vysokých sedlech a kde si lze za pořídit čaj (5Rs), polévku(15Rs), oplatky a další jednoduché jídlo.
I přesto jsem potkával nejvíce 1 výpravu za 2 dny. Lidé zde obvykle putují s místními průvodci a karavanami oslů na nošení věcí. Průvodci se nabízejí sami ještě v civilizaci, obvykle u příjezdových silnic v cenách 50-100USD/den/skupina.
S velkým batohem na zádech, z něhož trčí stativ, jsem zde vypadal dost exoticky. Z jihu na sever se přechází řada sedel postupně z nadmořské výšky 3000m až přes nejvyšší sedla na severním konci - Parfi-la (5000m).
I přesto, že se jedná o suchou oblast, stačilo si nést vodu vždy jen na 1 den, na vytipovaných místech na spaní byl zdroj vody. Vhodná místa na spaní lze nalézt na mapách a popisech na internetu případně v knižních průvodcích, které je ovšem problém sehnat.
Může se hodit
Základní sociologické a geografické údaje Cestovatelské tipy Moje fotokonfigurace při výpravách do Ladakhu Rizika Náklady Užitečné weby Průvodce a mapy Nezbytná výbava |
Klidný a přátelský svět klášterů
Na celé trase je řada dominant - budhistických klášterů (tzv. gompy). Jsou to místa aktivního učení a modliteb.Ve všech klášterech jsem narazil jen na příjemné a ochotné lidi. Když byl některý klášter zavřený, rádi ho pro mne otevřeli.
V klášterech je potřeba se chovat tiše a nenarušovat mnichy v motlitbách. Před vstupem do kláštera se vždy zout a vstupovat přiměřeně zahalený. Není zde problém fotit mnichy i během motliteb.
Mezi nejzajímavější kláštery Zanskaru patří Linshed, Karsha, Lamayuru. V klášterech bylo obvyklé jim dát do kasičky dobrovolný příspěvěk a nikdo nenařizoval žádné minimální vstupné.
Zastávka v Lehu
Po úspěšném přechodu jsem zamířil místním autobusem do Lehu, kde se pravidelně koná první dva týdny v září Ladakh festival. Na programu bývají různé přehlídky tanců, krojů, divadlo, soutěže v lukostřelbě a zápasy v koňském pólu.
Město se doslova hemží panoptikem různých tipů lidí. Ve městě není problém si v internetových kavárnách vypálit fotky na CD, bohužel internet přes modemy je velmi pomalý a pouze jedna kavárna přes satelitní spojení, takže na případný upload fotek do Evropy raději zapomeňte. Ve městě probíhá během roku více festivalů, z nichž část bývá organizována kláštery a část státem. Jejich termíny lze zjistit z internetu.
Za nádhernými výhledy na Stok Kangri
Poslední bombónek při pobytu v Ladakhu jsem si nechal na konec – výstup nad horu Stok Kangri, která se tyčí nad údolím hlavního města. Je to jednoduchý nehorolezecký výstup na nejvyšší horu v okolí, za níž se nemusí nic platit a není potřeba povolení.
Z města se popojede 15km některým z místních autobusů do vesnice Stok. Výstup přímo nahoru trvá 2-3 dny. Cesta z údolí až na vrchol je dobře vyšlapaná, přesto se vám dole rovněž budou nabízet průvodci a nosiči. Na vrchol chodí každý den obvykle více lidí, tak mi nevadilo vyrazit nahoru zcela sám a počítat s tím, že se případně k někomu přidám.
Do výšky 4500m bylo v noci příjemně i na spaní pod širákem. Výše zamrzala v noci voda na pití, ale i zde cestou bylo několik čajových stanů, kde se dalo přespat.
Po druhé noci stačilo vycházet mezi 4-5 ráno na vrchol z výšky 5300m a kolem desáté byl člověk nahoře odměněn královským výhledem z výšky 6138m. Shora je mimo jiné vidět druhá nejvyšší hora světa a další osmitisícovky v Pákistánu a sedmitisícovky v Číně.
Výhled z vrcholu Stok Kangri 6138m
Cesta až na vrchol je nenáročná kamenitá pěšina a posledních 20 výškových metrů je sněhová čepice. K výstupu je potřeba především dobrá aklimatizace a můžou se hodit teleskopické hole na sníh.
Fotografické tipy
Na focení uvnitř klášterů se mi osvědčilo místo stativu opřít fotoaparát o nějaký sloup, čímž člověk ještě méně vyrušuje. Použití blesku nepřijatelně narušuje atmosféru a navíc škodí freskám na stěnách.
Vnitřní prostory jsou většinou tmavá místa s kouzelným směrovým světlem z malých oken umístěných obvykle někde nahoře. Často člověk vedle sebe vidí zajímavá zákoutí nebo situace, které jsou chvíli na ostrém světle a chvíli ve značném šeru. Na toto prostředí jsem pokaždé ocenil možnost rychlé změny citlivosti na digitálním těle.
Při záběrech mnichů bylo běžně potřeba používat nejméně citlivost 1600ASA při clonách 2.8. Byly i chvíle, kdy jsem ocenil existenci neoficiálního firmware na Canon D300, který umožňuje snímání s citlivostí 3200ASA. Vyplatí se určitě nespěchat.
Mnichové tráví většinu dne v motlitbách. Motlitby a situace se opakují. Řadu záběrů lze předvídat a snadno si záběr vymyslet a provést později, ale s lepším světlem nebo z jiného místa získat jiný směr světla. Narozdíl od focení například v divadle jsou pohyby mnichů poměrně pomalé.
Před delším pochodem horami je dobré maximálně uvážit hmotnosti jednotlivých věcí. Nepřemýšlet ale stylem zda brát/nebrat stativ, nýbrž vzít si stativ úměrný svým fyzickým schopnostem a charakteru pochodu. Zajímavým řešením můžou být teleskopické hole s upevněným závitem na fotoaparát (vyrábí např. Leki).
Ministativy obvykle ztrácí smysl, protože něco bude stínit v záběru. Nevýhodou karbonových stativů je malá odolnost. Při cestování v těchto krajinách místní lidé při překládání často hází s batohem a nedá se to moc ovlivnit. Obal na stativ je vhodné vyztužit karimatkou proti odření kvůli častému pokládání batohu na kameny, opírání a prodírání soutěskami.
Při focení lidí jim zásadně nedávat peníze. V případech, kdy si někoho chcete naklonit, rozdávejte pohlednice z našich krajin.
Rodina, u které jsem spal, si prohlíží pohlednici České republiky
CESTOVATELSKÝ FESTIVAL V PRAZE Autor článku MARTIN BĚLOCKÝ bude osobně přednášet na Cestovatelském festivalu v Praze o toulkách po Ladakhu. Po projekci bude následovat diskuze s návštěvníky festivalu. |
Text a foto: cestovatel a fotograf MARTIN BĚLOCKÝ