Málo známá a nápadná Kysucká vrchovina se rozprostírá severně od Kriváňské Malé Fatry, od západně navazujících Javorníků ji dělí řeka Kysuca. Většinu pohoří tvoří mírně zvlněné, z velké části zalesněné hřebeny tvořené zvrásněnými jílovci a pískovci, občas se však vyskytují také strmé homolovité kopce – například Ľadonhora (999 m), Mravečník (993) anebo nejvyšší Pupov (1096 m), vystupující nad Terchovou přímo naproti Malému Rozsutci. V žebříčku slovenských horstev zaujímá Kysucká vrchovina podle výšky 27. nebo 30. místo, záleží na metodice výběru.
Kysucká vrchovina byla dříve mnohem více osídlena a méně zalesněná než dnes. Hřebeny i údolí zdobily četné roztroušené samoty, kde ještě v pozdních dobách socialismu daleko od civilizace dožívali místní kopaničáři a udržovali tradiční zemědělsko-lesnicko-pastevecký způsob života. Se zapřaženým koněm obdělávali úzká políčka, kosili louky, chovali krávu.
„Velké“ peníze vydělávali na Ostravsku v dolech nebo hutích. Nejvíce takových osad bylo právě v okolí Terchové. K mnohým se nedalo dojet autem, nakupovat se chodilo i několik kilometrů pěšky.
Osada Zázvorovci v roce 1989
Osada Zázvorovci v roce 2015
Zmizelá krajina a lidé
Život horalů i zmizelou krajinnou tvář Kysucké vrchoviny zachytil souvisle asi poprvé a naposledy ostravský fotograf a turista slovenského původu Josef Vričan v knize Po Stredných Beskydách z roku 1981 (nakladatelství Osveta). Tuto reprezentativní fotografickou publikaci lze vzhledem k tehdejšímu vysokému nákladu celkem běžně koupit i dnes v antikvariátech a to i přes internet. Z většiny snímků je patrné, jak neuvěřitelně a za poměrně krátkou dobu se tato oblast změnila.
Dnešní osiřelost a opuštěnost horských hřebenů Kysucké vrchoviny symbolizuje například turistické rozcestí Zázvorovci na hlavním hřebeni, kde ještě v roce 1989 stály dvě chalupy. Žili zde dva starší manželé a před domem se pásla kráva, po čtvrt století je ale tato lokalita k nepoznání zarostlá. V podstatě tu nic není a v houští, kde stály chalupy, lze nalézt jen střepy nádobí a zbytky starých smaltových hrnců. Podobný osud postihl řadu dalších míst.
Do rodiště Juraje Jánošíka
Východiskem k výstupu na nejvyšší kopec Kysucké vrchoviny a zároveň k návštěvě Jánošíkova rodiště je osada Šípková, vzdálená čtyři kilometry od centra Terchové. Do osady ukryté v hlubokém údolí zajíždí několikrát denně autobusová linka a pro motoristy je na točně autobusů připravená veliká plocha vhodná k zaparkování. Tabule naučné stezky připomíná tradiční život v minulosti, turistický rozcestník nabízí trasy do tří různých směrů. Pro nečetné návštěvníky je tou nejlákavější zelená značka, mířící po šotolinové cestě vzhůru do kopců k Jánošíkovu rodišti.
Jánošíkovo rodiště
Osada Jánošíkovci
Zhruba po dvou a půl kilometrech vytrvalého stoupání vyústí zeleně značená trasa na louku pod osadou Jánošíkovci, která patří k nejlépe zachovalým v okolí Terchové. Znamená to, že tu ještě trvale bydlí starousedlíci a žádný z domů neslouží komerčnímu turistickému ruchu.
Osobnost Juraje Jánošíka hrdě připomíná malá cedulka s valaškou v „centru“ osady, širší historické souvislosti s životem legendárního zbojníka pak přináší tabule naučné stezky u turistického rozcestí. Rodný dům tu pochopitelně nestojí, životnost místních dřevěnic není příliš dlouhá. V osadě, ukryté ve stínu vzrostlých stromů, vládne po celý rok klid, rušený jen štěkotem psů, kteří vítají občasné výletníky. Je s podivem, že zatím nikoho nenapadlo proměnit tohle kouzelné místo v poutní cíl slovenských národovců.
Vzhůru na Pupov
Přímo nad osadou Jánošíkovci se zdvihá příkrý svah nejvyšší hory Pupov, která má dva vrcholy – vyšší východní (1096 m) a nižší západní (1045 m). Obě kóty spojuje téměř rovný hřeben o délce dva kilometry. Pupov je jednou z dominant v okolí Terchové, jmenuje se po něm místní folklórní soubor, název hory je slyšet v mnoha lidových písních v podání nenapodobitelných terchovských hudců.
Výstup je bohužel dost nezáživný a strmý, výhled nic moc, ale nejvyšší hora je nejvyšší hora. Navíc na ní jistě nejednou posedával a do rodného kraje pohlížel Juraj Jánošík v dobách, než se dal na zboj. Zvláště pak, když od rodného domu to měl jenom půl hodiny s převýšením jen 300 metrů!
Nejzajímavější částí výstupu je hned úvodní pasáž, kdy žlutá značka prochází mezi hospodářskými usedlostmi Jánošíkových příbuzných, za doprovodu volně pobíhajících kuřat a dorážejících psů smíšených plemen. Za pozornost stojí též starobylá dřevěná udírna, z níž se dýmí na všechny strany. Kam se hrabou dnešní sériově vyráběné zahradní grily!
Západní vrchol Pupova je pokrytý řídkým porostem mladých smrčků, kosodřeviny a jalovců. Souvislý výhled chybí, ale pokud si projdete blízké okolí, průhledy do dálky mezi stromy objevíte. Za příznivé dohlednosti rozeznáte například Lysou horu v Beskydech. Další výhledy čekají v lokalitě Poľany, kam žlutá značka z Pupova sestupuje. Odtud vedou cesty buď dolů do Terchové nebo zpět do osady Jánošíkovci, resp. Šípkové.
Jánošíkův kraj, cyklistický ráj
Souvislejší putování Kysuckou vrchovinou nabízí modře značená hřebenová trasa, na níž se lze z osady Šípková napojit zelenou nebo žlutou trasou. Znamená to ovšem celkem strmý výstup. Samotná hřebenovka je pak velká pohoda s minimálním výškovým převýšením, kde se střídají lesy a louky.
Rozcestí pod osadou Jánošíkovci
Jánošíkov kraj - cyklistický raj
Značené trasy pro pěší doplňuje na hřebenech Kysucké vrchoviny síť cyklotras, propagovaná lákavou hláškou „Jánošíkov kraj, cyklistický raj“.Tady je ovšem zapotřebí zpozornět! Cyklistický ráj si většina Čechů rozhodně nepředstavuje tak, že bude jezdit po kamenech, bahně, přes spadlé stromy a výmoly plné vody či po úzkých a strmých lesních pěšinkách připomínající trasu pro cyklokros.
Přesně tak (i když samozřejmě ne všude) ale cyklistický ráj v Jánošíkově podání v kopcích nad Terchovou vypadá. V případě pěšího pohybu však žádná rozčarování nehrozí. Naopak je více času vstřebávat klid a ticho, prodchnuté vůni jehličí a lesní trávy. Vyplatí se mít s sebou košík na houby a bandasku na maliny nebo borůvky.
Přes zaniklou osadu Zázvorovci a na rekreační účely proměněnou osadu Káčerovci směřují modré značky hřebenové magistrály na horu Mravečník (993 m), jež se tyčí přímo nad Terchovou ze západní strany. Nedávno zmizel po zásahu motorových pil z vrcholu Mravečníku lesní porost, což znamená skvělý rozhled prakticky na všechny strany. Je odtud vidět celá Kysucká vrchovina, Terchová se všemi osadami i protilehlá Malá Fatra. Za pouhých 40 minut sestoupíte z Mravečníku do Terchové, kde můžete přemýšlet o dalším skvělém výletu v kraji, který zrodil Jánošíka.
Může se hoditDoporučená celodenní trasa: Mapa: Jak se tam dostat |
