1 Marseille
Cesta sem trvá hodinu z Avignonu, z Nice pak necelé tři hodiny. Ty orientační vzdálenosti uvádíme pro dokreslení kontrastu. Protože když konečně přijedete do Marseille, nabudete snadno dojmu, že jste místo Francie dorazili na úplně jiný kontinent.
Přístavní město s předlouhou a bohatou historií díky svému privilegovanému umístění na pobřeží Středozemního moře vždy platilo za bublající kotel nejrůznějších kultur. Ale nyní se zdá, že se ten původně tolik lákavě exotický obsah kotle poněkud rozvařil a vydává jen obtížně stravitelný pokrm. Marseille je totiž nechvalně proslulé vysokou kriminalitou.
Tzv. crime index – přepočet spáchaných trestných činů na tisícovku obyvatel – řadí s hodnotou 65,9 Marseille na první místo v pevninské Evropě. Čtyři z pěti respondentů, místních obyvatel, nepovažují z hlediska osobní bezpečnosti za rozumný nápad vůbec vyrazit v noci do ulic na procházku.
Abychom městu s 880 tisíci obyvateli nekřivdili – kriminalita tu byla nadprůměrně vyšší vždy. Jenže v minulosti byla spojena převážně s byznysem korsické mafie, vnitřními půtkami mezinárodního organizovaného zločinu a pašeráků drog. Tyto závažné jevy stále nezmizely a jsou dosud bohužel široce rozšířené. Nyní nad nimi ale v nehezkých statistikách zločinnosti dominuje násilí vyvolávané pouličními gangy, loupežná přepadení, krádeže a vloupání.
Sedmačtyřicet vražd a 118 raněných za loňský rok (oproti roku 2020 jde o dvojnásobné zvýšení) skutečně nevystavuje jinak hezkému městu zrovna lichotivé vysvědčení.
Dostat se tu po setmění do vážných problémů je zde velmi reálnou možností. Částečně to vysvětluje geografie celého sídla. Marseille se nerozlévá svými předměstími do okolní rovinaté krajiny jako třeba Paříž. Nejsou tu tedy pomyslné „okrajové“ čtvrtě s nedobrou pověstí. Město je po stranách obklopené horami, a tak se vše, to dobré i špatné, nachází velmi blízko centra.
Hrubě zjednodušit se to dá tak, že na dohled „bezpečných“ míst pro turisty, jako jsou La Panier nebo La Corniche, existují i lokality méně bezpečné, jako Noailles a Belsunce, které se po setmění stávají opravdu málo bezpečnými. A přejít omylem do ulic řekněme riskantních – obyvatelé Marseille se z důvodů korektnosti ostře zdráhají používat slůvka jako no-go zóny – je pro turistu neznalého místního uspořádání docela snadné.
Součástí zdejších problémů je i vyšší míra nezaměstnanosti a nedobrá ekonomická situace místních. Zatímco celonárodní francouzský průměr zastoupení nízkopříjmových skupin činí zhruba sedm procent, tady se blíží pětadvaceti procentům. Nevalně je hodnocena celkově nízká čistota města, nedostatečné noční osvětlení, přítomnost vybydlených budov v zástavbě – a naopak třeba velmi propracovaný systém bezpečnostních kamer, který ovšem funkčně nedorovnává nízký počet policistů v ulicích.
Místní bloggeři se všemožně snaží vylepšit reputaci Marseille, která je často vykreslována jako skanzen zločinu a kde kulky hvízdají vzduchem. Jejich snaha má ale přesně opačný výsledek. Protože tím často jen potvrzují, že na noční procházku bezdomovci plné la Canebière byste opravdu vyrážet neměli. Ani od ní dál na sever a severovýchod, do částí, které jsou nazývány Malým Marokem či Malým Alžírskem. Stejně jako byste se měli raději vyhnout Cours Julien, všem zastávkám metra, železniční stanici Saint Charles, Castellane, la Cayolle-la Soude, Rue Félix Pyat.
V Marseille je podle nich povšechně bezpečno, pokud se tedy vyhnete 1., 3., 9., 11., 13., 14., 15. a 16. arrondissementu (město má celkem šestnáct arrondissementů) a budete ve dne obcházet jen ty nejhlavnější pamětihodnosti. A pokud se z výletu do Calanques vrátíte na hotel ještě za světla.