Paradoxně největší slabina kreditní karty se skrývá v její největší síle - bezhotovostních platbách, byť jen nepřímo. Je totiž velmi snadné podlehnout iluzi, že se dá vyrazit do zahraničí zcela bez peněz - tedy bez rizika okradení, a všechny svoje náklady zde uhradit kartou. Na začátku cesty se vše zdá v pořádku a kreditní pýcha dělá svému majiteli samou radost: díky ní může telefonovat z letadla, po příletu si bez problémů zajistit vypůjčení auta, taktéž rezervace hotelového pokoje a následná platba bývá bez problému.
Vrásky však naskočí při takzvaných drobných platbách nebo například při malém nákupu potravin v běžném obchodě. Nu což, mávne vlastník kreditky rukou, půjde se do bankomatu pro hotovost, vždyť mašiny na peníze stojí na každém rohu. Místo očekávaných bankovek však může sklapnout past.
Zdaleka ne všechny bankomaty, přestože jsou označeny symbolem kreditní karty, kterou vlastníte (například Eurocard/Mastercard či VISA), nemusí být schopny vaši kartu správně přečíst. I když řádně zadáte svůj PIN kód a přístroj přežvýká všechna data, může se ozvat jen zachrčení naprázdno a ze škvíry vám namísto peněz vypadne lísteček se strohým textem, že stroj není schopen provést spojení s vaším bankovním ústavem. Totéž se může opakovat o dům dále u jiného bankomatu.
Jak je to možné? rozčílíte se, protože situace je to absurdní a tak trochu připomíná scénku z Milionové bankovky: máte sice v ruce mimořádně silný platební prostředek, ale v podstatě jste bez peněz.
I když je to situace nepříjemná, zvláště když člověk cestuje po vzdálené zemi, je třeba zachovat chladnou hlavu. Pokud odmítne poslušnost jeden i druhý bankomat, bude lépe přestat s podobnými snahami, protože by se při zuřivě opakovaných pokusech ještě nakonec mohlo stát, že vám stroj vaši kartu "sežere". Místo toho je třeba zamířit do nejbližší banky či směnárny a poradit se s někým u přepážky. Zde by neměl být problém si peníze na kartu vyměnit běžným "úřednickým" postupem. Tedy oznámit, jak velkou částku hodláte vybrat, vyplnit blanket a podepsat ho. Potíž může vyvstat jen v případě, že je třeba pátek večer a všude už mají zavřeno. Potom se vskutku můžete na několik dní ocitnout bez peněz.
Dalším omezením mohou být takzvané denní limity - jinými slovy kolik můžete denně z karty čerpat. V případě běžných kreditek nebývají tyto limity nikterak závratné a v případě větších výdajů (například placení hotelu za týden pobytu) je třeba myslet na rozložení platby do několika částí.
Jak vidno, ani všemi vzývaná kreditní karta ještě nemusí zaručit bezstarostné cestování.
19. května 1998
