Je srpnové páteční odpoledne kolem čtrnácté hodiny a my sjíždíme z našlapané dálnice A10 mezi městy Gmünd a Spittal an der Drau směrem na Millstatt. Za sebou necháváme dav mířící do Chorvatska a před námi se během několika minut objevuje „vyšňořené“ jezero Millstätter See.
Jsme v Korutanech a na první pohled je tu úplně jiné klima než v centrálních rakouských Alpách. Hurá! Ještě před chvilkou jsme se pod Salcburkem v okolí impozantního hradu Hohenwerfen a protější atrakce Eisriesenwelt, tedy největší ledové jeskyně na světě, topili v šedé mlze. Po projetí tunelů Tauerntunnel a Katschberg z nás ovšem lije pot a rychle hledáme krémy na opalování.
Najít centrum na první pohled roztomilého Millstattu je hračka, složitější je parkování. Auta jsou prostě všude. Naštěstí na náměstíčku naproti infocentru jsou právě dvě místa volná, a tak lovíme z peněženek centy do automatu a rychle parkujeme, než nám v divokém prázdninovém provozu proluky někdo vyfoukne.
Cyklozávod kolem vody
A pak už sundáváme kola a chystáme výpravu tří dospělých a čtyř dětí na první korutanský cyklovýlet. Necháváme si poradit od místních a jedeme podél vody ve směru na Seeboden. Původní plán, že část trasy absolvujeme lodí po jezeře, padá. Jednak jsme loď nestihli a jednak nikdo z nás netuší, jak náročná ve skutečnosti je trasa kolem celého jezera. V prospektech stojí 28 kilometrů, tak zkusíme alespoň část zvládnout. Tedy samozřejmě podle toho, jestli budou děti spolupracovat, nebo protestovat.
Transfer po jezeře Millstätter See zajišťují lodě, cyklovýlet si můžete prakticky zkrátit nebo různě nakombinovat.
Spolupracují až moc. Závod je závod! Ani si v tom tempu nestačím vychutnat, jak jiné to tady oproti severněji položeným jezerům je. Ano, Millstatt voní. Palmami, pečenými rybami, vínem. A jižanskou pohodou. Přestože auta tvoří na vozovce souvislý proud (kdyby tak měl někdo odvahu tyto průjezdy alpskými údolími usměrnit), panuje tu uvolněná až středomořská atmosféra. Člověk by si nejraději sedl do hospůdky na promenádě či na molu a jen se kochal.
V Seebodenu jsme na kolech za chvilku. Cyklostezka podél vody je příjemná a skupinová honba za první pozicí v pelotonu odkryla, že i pro děti nenáročná. V tuto chvíli máme za sebou asi pětinu trasy. Bike park a překrásná kamínková pláž (těch tu není příliš, většina soukromých pozemků zasahuje až k vodě) zvou k vyzkoušení.
Jak okamžitě dokazují naše ratolesti, bike park se dá sjet jedna dvě a voda není vůbec tak ledová, jak by člověk (maminka) v Alpách předpokládal.
Piknik v autě a levitace v termálech
Jenže my chvátáme, podvečerní atmosféru si chceme vychutnat o dvacet kilometrů dál. V korutanské lázeňské „metropoli“ – městečku Bad Kleinkirchheim. Typické alpské šplhání a kroucení volantem začíná hned poté, co se nám vodní plocha ztratí z dohledu. Zastavovat tady dětem na čurání je tedy oříšek, ale zase ta panoramata!
A pak je tu konečně Bad Kleinkirchheim. Jsme v téměř 1 100 metrech nad mořem. Mikiny vyndáváme tak svižně, že se nám horské klima snad ani nestihne dostat pod kůži. Ještě že máme s sebou prostorný VW Multivan. Děti se převlékají pohodlně uvnitř a běžná pozdní svačinka u rozkládacího vnitřního stolku se mění na zábavný piknik.
Nockberge neboli něco jako „knedlíkové hory“ s nejvyšším vrcholem necelých dva a půl tisíce metrů nad mořem.
Cák! Nořím se do teplé termální vody lázní St. Kathrein, jednoho ze dvou místních komplexů; venkovní bazén je kolem osmé večerní poloprázdný. Třicet šest stupňů teplá voda vyvěrající hned za lázněmi původně léčila zraková onemocnění, dnes tady hledají zmírnění obtíží hosté s revmatismem, alergiemi, chudokrevností, migrénami, vyčerpáním, poruchami spánku i oběhovými obtížemi. Takže skoro všichni.
Přemýšlím, co se mi tady líbí nejvíc – doznívající slunečný den, rozsvěcující se okna okolních hotelů a apartmánů nebo prostě jen fakt, že „levituju“ v teplé vodě a dělám něco pro své zdraví. Přesně! Á, bé i cé jsou správně. Bazén na horách je prima, ale termály jsou prostě termály.
Knedlíkové hory a rozpláclá kobliha
Další den si dáváme klikatý výjezd do vesničky St. Oswald. Řidiči (tatínkové) prověřují svoje schopnosti a zarputilí obdivovači tají dech, protože víska na okraji biosférické rezervace UNESCO je víc než jen malebná.
Děti řádí v aktivním parku nahoře na výstupní stanici lanovky nad vesničkou St. Oswald v biosférické rezervaci Nockberge.
Zdejší Nockberge neboli „Knedlíkové hory“ s nejvyšším vrcholem necelých dva a půl tisíce metrů nad mořem jsou hezké. Hodně hezké. Zezdola, z lanovky i při vandrování po hřebenech.
Děti řádí v aktivním parku nahoře na výstupní stanici, my dospěláci si užíváme výborného jídla v místní hospůdce a dost nás překvapuje, že kobliha se dá rozplácnout do velikosti pizzy a naplnit tím, co zrovna dům dal. Korutany prostě chutnají výborně po všech stránkách.
Může se hoditJak se tam dostat Ceny pohonných hmot Za kolik do hospůdky Horký tip Webové adresy |
