Můžete se podivovat, proč své vyprávění o Korsice začínám oslem. Jenže právě on podle mě vystihuje zdejší kolorit, který je poctou nejen historii a starým památkám, ale především přírodě.
Trajekt z italské Sardinie se po necelé hodince přiblížil líným tempem směrem na sever, k pouhých dvanáct kilometrů vzdálenému sousedovi. Přátelskému, jak dokládá i malba v přístavním bufetu, na níž si oba ostrovy podávají ruce. Na palubě se mi honí hlavou, co vlastně čekat. Jistě, mám nastudováno, ale jaká bude realita? A pak se náhle zjeví nádhera Korsiky. Z dálky vypadá jako jedna velká skála, ale je to jen optický klam. Na vysokých bílých vápencových útesech stojí starobylé město Bonifacio. Říká se, že je jedním z nejkrásnějších ve Středomoří.
Na Korsice určitě ochutnejte figatellu, uzenou klobásu z vepřových jater. Nebo brocciu – čerstvý ovčí či kozí sýr, který má chráněné označení původu.
