Markéta zůstala v Kolumbii: má kvalitní zdravotnictví
Markéta Machálková (vpravo) věří kolumbijskému kvalitnímu zdravotnickému systému. Izolaci absolvuje tam.
Markéta Machálková pracuje jako facilitátorka pro skupinu digitálních nomádů. Stará se o komunitu složenou z lidí z celého světa a poslední dva měsíce trávila v Medellínu v Kolumbii.
„V Jižní Americe to dlouho vypadalo, že se nás krize vlastně ani netýká. Náhle ale nabrala situace rychlý spád,“ sděluje Machálková s tím, že celá skupina musela zrušit další cestovatelské plány kvůli postupujícím preventivním opatřením v zemi. Komunita se rozpustila a účastníci se rozjeli domů.
„Pro mě nebyl návrat do Česka dobrou volbou, protože jsem tam vše zařídila na dlouhodobý pobyt na cestách,“ vysvětluje Machálková a dodává, že vidina desítek hodin na komplikované cestě, stresy z nejistoty, nocování na letištích a další negativa, co se s evakuací spojují, považuje za horší variantu.
„Rozhodla jsem se karanténu raději absolvovat zde v Kolumbii, v zemi věčného jara, s kvalitním zdravotním systémem, v moderní metropoli a všeobecně bezpečné čtvrti. S italským kolegou pokračujeme v práci na dálku. Obavy nemám, víza se dají prodloužit snadno,“ uzavírá Markéta Machálková s tím, že ani od místních lidí se jim nedostává nepřátelského zacházení, jak reportují Evropané v jiných částech Latinské Ameriky.
Český hasič pomáhal v Austrálii. Nyní čeká na let domů
Záchranář na cestách Marek Balicki by z Austrálie odletěl rád 10. dubna.
Dobrodruh a hasič Marek Balicki, známý jako Záchranář na cestách, se po třech letech putování světem vydal v lednu pomáhat v boji proti požárům do Austrálie. Po skončení mise chtěl na skútru objet celou zemi. Jenže vláda rozhodla o rychlém uzavření vnitřních hranic, čímž téměř znemožnila další pohyb napříč státy.
„Můj původní let do Česka přes Asii byl zrušen. Nyní funguje víceméně jediná letecká společnost s cenou o 200 a více procent vyšší. Navíc se lety stále různě ruší a přesouvají, lidé jsou odmítáni u check-inu kvůli přeplněnosti… To vše šíří frustraci a nejistotu mezi potenciální pasažéry,“ vykresluje situaci Marek Balicki.
Strach se podle něj bohužel neomezuje jen na letiště: „Zejména mimo velká města mají místní lidé z těch cizích strach a opakovaně se mi stávalo, že mě posílali na benzinkách pryč, že ve svém regionu cizince nechtějí.“
Aktuálně Záchranář na cestách čeká na let 10. dubna, který si zakoupil za téměř trojnásobnou cenu oproti normálu. „Moc doufám, že tentokrát mi let už nezruší. Končí mi jak vízum, tak cestovní pojištění, a samozřejmě finance na nové a nové letenky nejsou nekonečné,“ uzavírá svou situaci ve státě Západní Austrálie Balicki.
Z Bali chtěli na konci dubna, v Indonésii raději zůstanou
Češka Darja Janíčková se zasekla na Bali, v Indonésii raději zůstane.
Majitelka agentury virtuálních asistentek Darja Janíčková a její americký přítel se z nomádění po Bali chystali do Čech vrátit na konci dubna. Po zvážení všech okolností se rozhodli na indonéském ostrově zůstat.
„Místní jsou převážně hinduisté a díky tomu se tu celá krize odehrává velice rozdílně od Evropy. Lidé věří v reinkarnaci, takže vědí, že se narodí znovu, když umřou. Díky smíření s koloběhem života tu nevzniká takové dusné napětí. Naopak, lidé se díky spiritualitě semkli,“ komentuje Janíčková.
V České republice prý stejně nemá stabilní domov. A na Bali se s přítelem cítí dobře. Pronajali si domeček se zahradou a bazénem, kde dodržují dobrovolně izolaci.
„Vláda doporučila vycházet jen v nutnosti, armádní vozidla sprejují ulice dezinfekcí, některé vesnice se zavírají pro návštěvníky, v obchodech ustal ruch, na ulicích také. Atmosféra však panuje poklidná a nápomocná, například naši hostitelé se stále ujišťují, zda nám nechybí dezinfekce a jiné potřebnosti,“ shrnuje Janíčková.
Dodává, že někteří jejich přátelé při návratu do Evropy strávili cestou i sedmdesát hodin, bylo jim zrušeno množství letů a celá námaha je stála velké množství nervů. „Takové oslabení imunity spojené s potkáním mas lidí z nejrůznějších zemí v nezdravém prostředí letišť a letadel jsme ve stávajícím kontextu vyhodnotili za příliš rizikové. Sice netušíme, jak dlouho tu budeme muset zůstat, ale jsme s nejistotou srovnaní.“
Atmosféra na Filipínách houstne, Češka z ostrova nemůže
Copywriterka Pavlína Hůževková zůstala zaseknutá na jednom z filipínských ostrovů. Atmosféra na Filipínách houstne.
Copywriterka Pavlína Hůževková se na Filipínách zabydlela před rokem. Žije a pracuje na ostrově Siargao, do Česka se plánovala podívat až na léto za rodinou.
Pandemii koronaviru nejdříve moc neřešila, protože z vedení ostrova zaznívalo, že nehrozí lock down. Jenže před třemi týdny právě na něj došlo: ostrov byl uzavřel, turistům se nechaly dva dny na opuštění teritoria, následně byly zrušeny lety i lodě.
V nařízeních postupně přituhovalo. „Aktuálně platí naprostý zákaz vycházení mezi 20:00 a 5:00. Přes den smí dům opouštět jen jeden člen rodiny. Jet mimo bydliště smí člověk jen ve výjimečných případech, když má tzv. Travel Pass, propustku. Na silnicích jsou check pointy, kde vojáci a úředníci každého kontrolují,“ hlásí Hůževková, která pro sebe Travel Pass získala. Pobývá totiž ve vesnici bez obchodu, do nejbližšího města musí pro nákupy jezdit patnáct kilometrů.
Původně se evakuovat nechtěla, protože se bála ztroskotání na půl cesty, jak to potkalo mnoho cestujících. Kvůli houstnoucí atmosféře a informacím ze zpravodajství ale názor změnila.
„Na Siargao nemáme ani pořádně vybavenou nemocnici, spoustě místních po týdnu došly peníze, tak musely úřady začít rozdávat rýži, aby měly rodiny co jíst. Přestože většina lidí se k nám cizincům stále chová mile, u části začíná být znát přesvědčení, že představujeme nebezpečí. V Česku s rodinou bych se přeci jen cítila lépe, ale aktuálně se tam nemám šanci dostat,“ lituje Hůževková.
Ambasáda je velice nápomocná a udržuje kontakt, dokonce na Filipíny letěl pro krajany speciál, ale pro Pavlínu zůstává kamenem úrazu nemožnost dostat se z ostrova. Panice však nepropadá. „Funguje tu perfektně občanská pospolitost. Komunita místních i cizinců se vždy navzájem podporovala. Těžké časy to prověří, ale doufám, že to tak bude i nadále.“
Digitální nomádka zůstává ve Vietnamu, roušku tam nosí
Digitální marketérka a nomádka Markéta Hedbábná zůstala i s přítelem ve Vietnamu, tamní vládě důvěřují a cítí se tam v bezpečí.
Digitální marketérka a nomádka Markéta Hedbábná vyrazila na zimu do Vietnamu. V plánu měla vždy zhruba tři týdny online práce a týden cestování. Kvůli koronaviru se však výlety stávaly čím dál obtížnějšími a rizikovějšími, a tak zakotvila ve městě Hội An ve střední části země.
„Na rozdíl od Evropy je situace ve Vietnamu velice stabilizovaná. Případů nákazy tu evidují málo, desetitisíce lidí se ocitly preventivně v karanténě. Cítím se tu v bezpečí a důvěřuji zdejší vládě více než české,“ objasňuje Hedbábná, proč nevyužila možnosti se vrátit do domoviny.
S přítelem si pronajali pokoj u rodiny, která je bere za svou součást a společně stolují. „Obecně se tu k nám chovají vstřícně. Od místní komunity expatů (lidé, kteří žijí mimo svojí vlast, pozn. red.) vím, že někoho třeba odmítnou obsloužit ve službách, ale nám se to nestalo. Za to pravidelně se nám děje, že místní na ulici nasadí roušku, když jdeme kolem. Nevím, jestli je to tím, že vidí roušku u nás, nebo ze strachu z cizinců,“ popisuje aktuální fungování života ve Vietnamu Češka.
„Je mi jasné, že se všechno může ze dne na den změnit, ale nezbývá mi než doufat, že se tu stávající okolnosti dramaticky nezhorší,“ věří.
