Atmosféra na Filipínách houstne, Češka z ostrova nemůže
Copywriterka Pavlína Hůževková se na Filipínách zabydlela před rokem. Žije a pracuje na ostrově Siargao, do Česka se plánovala podívat až na léto za rodinou.
Pandemii koronaviru nejdříve moc neřešila, protože z vedení ostrova zaznívalo, že nehrozí lock down. Jenže před třemi týdny právě na něj došlo: ostrov byl uzavřel, turistům se nechaly dva dny na opuštění teritoria, následně byly zrušeny lety i lodě.
V nařízeních postupně přituhovalo. „Aktuálně platí naprostý zákaz vycházení mezi 20:00 a 5:00. Přes den smí dům opouštět jen jeden člen rodiny. Jet mimo bydliště smí člověk jen ve výjimečných případech, když má tzv. Travel Pass, propustku. Na silnicích jsou check pointy, kde vojáci a úředníci každého kontrolují,“ hlásí Hůževková, která pro sebe Travel Pass získala. Pobývá totiž ve vesnici bez obchodu, do nejbližšího města musí pro nákupy jezdit patnáct kilometrů.
Původně se evakuovat nechtěla, protože se bála ztroskotání na půl cesty, jak to potkalo mnoho cestujících. Kvůli houstnoucí atmosféře a informacím ze zpravodajství ale názor změnila.
„Na Siargao nemáme ani pořádně vybavenou nemocnici, spoustě místních po týdnu došly peníze, tak musely úřady začít rozdávat rýži, aby měly rodiny co jíst. Přestože většina lidí se k nám cizincům stále chová mile, u části začíná být znát přesvědčení, že představujeme nebezpečí. V Česku s rodinou bych se přeci jen cítila lépe, ale aktuálně se tam nemám šanci dostat,“ lituje Hůževková.
Ambasáda je velice nápomocná a udržuje kontakt, dokonce na Filipíny letěl pro krajany speciál, ale pro Pavlínu zůstává kamenem úrazu nemožnost dostat se z ostrova. Panice však nepropadá. „Funguje tu perfektně občanská pospolitost. Komunita místních i cizinců se vždy navzájem podporovala. Těžké časy to prověří, ale doufám, že to tak bude i nadále.“