Na příletech malého letiště to vypadá jako na štěbetavém tržišti. Plešatí a chlupatí Řekové netečně drží cedulky se jmény vyzvedávaných osob a baví se mezi sebou. Působí to, že se hádají, ale opak je pravdou. Vedou přátelské řeči, jen jsou hrozně hluční. Všichni se znají, vyzvedávání turistů a rozvoz do letovisek po Korfu je jejich sezonní rutina. Někdy jedou na letiště a zase zpátky i desetkrát denně, jak se později dozvídám.
Cedulku s mým jménem držel Spiros, kterého mimo jiné živí i rozvoz turistů do letovisek. Jízda s ním stojí 1 500 korun. Není nejlevnější, ale jedu sama a nemám se s kým o cestovné podělit. Pokud bych využila autobus, bude to zlomek ceny, asi jen sto korun. Je ale sobota a do „mého“ letoviska dnes nejede přímý spoj. A tak dobrodružství začíná potřesením ruky s dvoumetrovým Řekem.
Za hlavní jídlo je třeba si připravit v přepočtu 400 korun. To ještě turista tak nějak čeká. Že ale kopeček všech možných překrásných zmrzlin bude stát sto korun (v hlavním městě ještě víc), to trochu zamrzí.
