náhledy
Už staletí propojují vesnice na úbočí indické Meghálaje s okolním světem. Řemeslný um a znalost té správné techniky jejich pomalého formování ovšem postupně zaniká. Naději, že unikátní kořenové mosty nezetlí a nevymizí, přináší jejich formální zařazení do čekatelské listiny světového dědictví UNESCO.
Autor: Profimedia.cz
V Meghálaji se nachází kolem tří stovek Jingkieng Jri – živých kořenových mostů. Opravdu schůdných a pravidelně udržovaných jich je méně než stovka. Zbylé se hroutí, zarůstají a tlí.
Autor: Soham Sil, Creative Commons
Na vině tomu jsou moderní vymoženosti, jako zpevněné cesty v džungli na úbočí hor, které ovšem jen vytváří iluzi funkčního napojení. V období dešťů jsou totiž, na rozdíl od mostů, neprůchozí.
Autor: ANKAN, Creative Commons
Ve dvou meghálajských okresech – East Khasi Hills a v West Jaintia Hills – se nachází dvaasedmdesát vesnic, jež by bez kořenových mostů ztratili jediné „trvalé“ spojení s okolním světem.
Autor: Profimedia.cz
Zajímavostí je, že lidé z etnika Khasi vlastně netuší, kdo tu se stavbou kořenových mostů začal. Považují je za pozůstatek žebříků, Jingkieng Ksiar, po nichž se jejich předkové spustili z nebes na zem.
Autor: Profimedia.cz
Poprvé o kořenových mostech referoval skotský cestovatel a orientalista, Henry Yule, v roce 1844. Místní mu tvrdili: „Že už to tak bylo…“ a že se jen o schůdnost mostů starají.
Autor: Joshia Wood Whymper, Creative Commons
Pravidelná péče a údržba je pro funkčnost kořenových mostů zásadní. Spočívá v napínání, svazování a proplétání poddajných kořenů fíkovníků tak, aby časem vytvořily majestátní samonosný oblouk.
Autor: Elbowmacaroni, Creative Commons
Místní někdy pomáhají pátravým kořenovým výběžkům fíkovníků překlenout soutěsku poskytnutím opory, pokládáním pružných kmenů palem. Jindy je ovíjejí kolem lan a přehazují na druhou stranu.
Autor: Profimedia.cz
Osekávání, směrování růstu a odstraňování bočních výhonů se musí dělat průběžně. Hotový most doroste k pohodlné chůzi lidí za 15–70 let, a správně udržovaný může přečkat půl tisíciletí.
Autor: Profimedia.cz
Rekordní kořenové mosty mohou být i 50 metrů dlouhé, pnout se desítky metrů nad zemí. Jiné vynikají nosností desítek chodců současně. Povětšinou jde o skromnější díla, ztracená u pěšin v džungli.
Autor: Anselmrogers, Creative Commons
Kořenový most určitě není klasická stavba, ale společný výtvor přírody a lidských rukou. Mosty mohou podléhat suchu, škůdcům, vývratům. Životnost a nosnost se u každého liší i v průběhu roku.
Autor: Profimedia.cz
Když se průchodnost anebo životnost kořenového mostu nachýlí ke konci, začnou nad ním nebo souběžně vedle něj místní vytvářet nový. Vznikají tak i unikátní dvouúrovňové mosty.
Autor: Harikrishnan S, Creative Commons
Chůze po Jingkieng Jri, jež jako jediné nabízí spojení s obchody, školou nebo lékařskou péčí, je pro obyvatele izolovaných vesnic z Meghálaje zažitou nutností.
Autor: Profimedia.cz
Právě na to, jak jsou kořenové mosty potřebné, se ale v posledních letech zapomínalo. Mladá generace už o jejich údržbu tolik nedbala, odkaz tradičního umu se vytrácel.
Autor: Arindam Das, Creative Commons
Mnohé z malých mostů tak v uplynulých desetiletých zanikly spolu se svými tvůrci. Když o ně neměl kdo pečovat, zdivočely, anebo si je džungle vzala zpět.
Autor: Sujan Bandyopadhyay, Creative Commons
„Jingkieng Jri pěstované komunitami Khasi, fungují v extrémních klimatických podmínkách už po staletí a vyjadřují hlubokou harmonii mezi člověkem a přírodou,“ povšiml si letos výbor UNESCO.
Autor: Sujan Bandyopadhyay, Creative Commons
UNESCO dodává, že kořenové mosty odráží odolnost starobylé kultury, kde kolektivní spolupráce a mezigenerační vzájemnost byly vždy základními stavebními kameny života.
Autor: Profimedia.cz
Proto se výbor UNESCO rozhodl letos nominovat kořenové mosty na předběžný seznam světového dědictví. Památky do něj zařazené ještě oficiálně pod UNESCO nespadají, ale mají k tomu nakročeno.
Autor: Profimedia.cz
Pro „živé“ kořenové mosty z Meghálaje, je to vynikající zpráva. Pozornost světa a zájem cestovatelů je pro ně totiž tou nejlepší zárukou na jejich přežití do budoucna.
Autor: Profimedia.cz