Přírodní ráj aneb "Nowhere in Africa"
Při prvních myšlenkách o návštěvě této východoafrické země nás zlákala především nádherná přírodní divadla v podobě afrických safari.
Na jihozápadě Keni - asi 180 km západně od Nairobi - se rozléhají nekonečné pláně Masai Mara. Rezervace, která tvoří nedílný celek s parkem Serengeti v sousední Tanzánii, je pravděpodobně nejznámějším safari ve východní Africe.
Červeně odění vysocí pastevci a lovci z kmene Masajů nás zde zvou k návštěvě svých chýší. Masai Mara musí učarovat každému milovníku divočiny. Během chvilky lze spatřit antilopy, zebry nebo buvoly, lvy kontrolující důležitě své teritorium, rozvážně se pohupující slony či ladně si vykračující žirafy.
Překážkou, kterou musí překonávat statisíce zvířat putujících mezi Serengeti a Masai Marou, je věčně kalná řeka Mara. Každý rok zde obrovská stáda pakoňů, zeber a antilop svádějí boj s krokodýly a hrochy, aby mohla pokračovat za potravou do oblasti Serengeti a o několik měsíců později se vydala na cestu zpět.
Jako dlouhá jizva se Afrikou táhne Velká příkopová propadlina. Na keňském území v ní leží hned sedm jezer a každé z nich okouzlí svojí neopakovatelnou atmosférou. Jezero Baringo je ptačím rájem s více než 450 zaznamenanými druhy opeřenců, potkáte tu ale i hrochy a krokodýly.
Zážitkem nám bylo pozorování orlů při lovu. Tito dravci dlouho vysedávají na skalách vypínajících se nad jezerem, aby se z ničeho nic zvedli a v obrovské rychlosti přelétli jen několik desítek centimetrů nad hladinou jezera a v pravý okamžik vytáhli z vody svou kořist.
Pro jezero Bogoria jsou charakteristické horké prameny a gejzíry a jeho scenérie můžete zahlédnout i ve filmu Nowhere in Africa, u Nakuru zase můžete obdivovat nekonečná hejna plameňáků a pelikánů. Podle odhadů jich v této oblasti žije na dva miliony. Přesto se mezi nimi neztratí ani ptáci marabu, žirafy, zebry, opice, buvoli či vzácní nosorožci.
Rádi bychom vám představili pár míst a momentů z naší cesty, které se nám zapsaly nesmazatelně do paměti.
U jezera Elmenteita
Naší první zastávkou bylo jezero Elmenteita. Uvítalo nás neskutečným klidem a nezapomenutelným západem slunce nad nehybnou vodní hladinou.
Druhý den vyrážíme na procházku kolem jezera, na jehož opačném konci údajně vyvěrají léčivé prameny. Protože je právě období sucha, dá se po vyprahlém břehu chodit celkem bez problémů. V období dešťů je totiž plocha jezera výrazně větší a některá místa se překonávají jen s obtížemi.
Za celý den potkáme jen 11letého klučinu Samuela, který jde chvíli s námi a obstojnou angličtinou nám vypráví o rodině, škole a panu učiteli z Evropy. Z očí mu kouká radost, že může chodit do školy. Zdaleka ne všechny děti v Keni mají takové štěstí.
Malebný Mount Kenya
Naším dalším cílem se stal národní park Mt. Kenya. Asi 150 km severně od Nairobi, téměř na rovníku, se vypínají zasněžené vrcholy tohoto druhého nejvyššího afrického pohoří. Kere Nyaga, jak jej ve své řeči nazývají Kikuyové, znamená "Jasná hora" a na jejím vrcholu sídlí bůh Ngai.
Náš výstup pod vrchol Lenana začíná v městečku Chogoria na východním úpatí pohoří. Dostat se odtud k bráně parku není snadné, a proto patří tato cesta k těm méně vyhledávaným. Hned na začátku je totiž nutné překonat 30 km po prašné lesní cestě. Naštěstí je ve městě dostatek dobrovolníků, kteří si rádi přivydělají a zájemce za menší poplatek přes nepříjemný úsek převezou.
Čajovníková plantáž v městečku Chogoria východně od Mount Kenya
S rostoucí nadmořskou výškou se postupně mění i ráz krajiny, a tak zpočátku hustě zalesněné oblasti střídá pásmo pokryté jen tu a tam mechem. Mt. Kenya ale určitě zaujme všechny, kteří se rozhodnou ji navštívit, i svojí faunou.
V nižších polohách je potřeba dávat si pozor na hbité kočkodany, kteří se v nestřeženém okamžiku zmocní čehokoliv, co zůstane jen na chvilku bez dozoru, zážitkem je nepochybně setkání se slonem – na dohled (a bez mála též na došlap) od našeho právě postaveného stanu, ale i pózující a hraví damani.
Africká chumelenice
S tím, že si v rovníkové Africe sáhneme na sníh, jsme tak trochu počítali. Skutečnost však předčila všechna naše očekávání, a tak jsme nakonec během 4 dnů strávených v horách, kdy nás provázelo slunečné počasí, déšť i kroupy, zažili i pravou africkou chumelenici a usínali ve stanu, na kterém ležela několikacentimetrová vrstva sněhu.
Vydat se do této rovníkové africké země na vlastní pěst ale přináší i mnohá další dobrodružství a zážitky. Oblíbeným dopravním prostředkem jsou v Keni tzv. matatu – minibusy, které poberou minimálně jednou tolik pasažérů než je míst k sezení, nepočítaně domácího zvířectva i obrovských ranců se vším možným. Malí černoušci nám bez zaváhání posedají na klín; dospělí, kteří se již nevešli dovnitř, vylezou na střechu k zavazadlům a můžeme vyrazit.
Může se hoditVSTUPY DO NÁRODNÍCH PARKŮ POBYT V NÁRODNÍCH PARCÍCH A SAFARI MEZIMĚSTSKÁ DOPRAVA LETENKY VÍZUM |
Asfaltové silnice jsou v Keni spíše vzácností. Uháníme prašnou cestou necestou, na výmolech nadskakujeme až ke stropu vozidla a řidič místy raději dává přednost méně kostrbaté pláni před vytyčenou vozovkou. Doháníme jiné matatu. Řidič přišlápne pedál plynu a za hlasitého nadšeného povzbuzování od cestujících po kratším souboji předhání soupeře.
U největšího jezera Afriky
U obrovského jezera Victoria, největšího v Africe, které je svojí rozlohou srovnatelné s územím České republiky, si najímáme menší pramičku a vydáváme se ke dvěma z jejích ostrovů.
Pro domorodé obyvatele je návštěva skupinky bělochů velkou atrakcí. Přátelsky po nás pokukují a v jedné z chatrček našim hladovým žaludkům ochotně připraví něco k snědku. Sháníme se po příborech, místní chvíli diskutují, co že bychom to chtěli, paní domácí na chvíli odběhne a vítězoslavně nám přináší jednu lžíci a jeden nůž (a to nás bylo šest).
Naše další cesta míří do pralesa Kakamega. Bohužel v době naší návštěvy zrovna nehýří barvami a vůněmi rozkvetlých orchidejí, ale obdivujeme alespoň nádherně zbarvené motýly.
Střechu nad hlavou nám v noci poskytují jednoduché chatrčky s petrolejovou lampou a mnoha hmyzími spolubydlícími. Usínáme za doprovodu rozličných zvuků, skřeků a cvrlikání tropického pralesa.
Nezapomenutelný Amboseli
V Keni je jen několik málo parků, ve kterých je možné se celkem bezpečně pohybovat pěšky, jinak se za pozorováním divokých zvířat lze vydat pouze najatými džípy. Výjimkou není ani Národní park Amboseli, který spolu s rezervací Masai Mara patří k nejvyhledávanějším a nejpopulárnějším v celé zemi.
Vděčí za to nepochybně blízkosti nejvyššího afrického pohoří Kilimanjara, jehož krásou je možné se kochat snad z každého místa parku. Konec konců - pohlednice monumentálního Kilimanjara v popředí se stádem slonů či žiraf patří mezi nejtypičtější obrázky z Afriky.
V období sucha je pro celou oblast Amboseli charakteristický všudypřítomný prach, který v období dešťů střídají rozsáhlé bažiny. Kilimanjaro ale není jedinou atrakcí lákající turisty - Amboseli patří k parkům s nejvyšším počtem slonů, a tak není neobvyklé spatřit stádo čítající i několik desítek těchto obrovitých savců.
Auto naší africké safari cestovky protestuje a stávkuje. Každou chvíli se mu nechce rozjet, občas se i kouří z motoru, a dokonce se džíp i všelijak rozpadá. Jedna důležitá součástka odpadla zrovna během pozorování lví snídaně jen několik metrů od auta. Rázem se středem pozornosti senzacechtivých turistů stává náš řidič, který chtě nechtě musí pro součástku ven z auta.
"Hakuna matata" čili žádný problém – to je častá odpověď výstižně charakterizující povahu Afričanů, kdykoli se náš džíp opět porouchá. Místo brázdění africké savany postáváme v tropickém žáru kolem znovu rozbitého auta. Dochází nám trpělivost a vydáváme se v africké divočině stopnout jiné vozidlo.
Šťastná náhoda nám poslala do cesty mexického misionáře, působícího na nedaleké vesnické škole. Nabídku k její návštěvě s nadšením přijímáme.
Se zaujetím procházíme jednotlivé třídy a debatujeme se žáčky i s učiteli.
CESTOVATELSKÝ FESTIVAL V PRAZE Autor článku MILOSLAV PRYNYCH bude přednášet na Cestovatelském festivalu v Praze o tom, jak se cestuje po Keni. Svou zajímavou projekci doplní mnoha barevnými snímky a osobními zkušenostmi s užitečnými tipy na cestu. Po projekci bude následovat diskuse s návštěvníky festivalu. Kdy a kde: Cestovatelský festival v kulturním domě Ládví v Praze 8 je tradiční setkání cestovatelů s pětiletou historií. Jedná se o největší cestovatelský festival v Praze zaměřený nejenom na exotiku, ale také na evropské destinace. Více o festivalu včetně nabitého programu: www.setkanicestovatelu.cz |
Bohužel zanedlouho je čas se rozloučit a vydat se k poslednímu cíli našeho putování – k Indickému oceánu. Na korbě auta, vezoucího dřevo ze sousední Tanzanie, si užíváme jízdu překrásnou, do červena zbarvenou krajinou Národního parku Tsavo.
Naše africké dobrodružství se chýlí ke konci. Noříme se do chladivých vln Indického oceánu a na liduprázdné bílé písčité pláži odpočíváme ve stínu kokosových palem….a necháváme si snít o cestách příštích.