Po náročném letu z Evropy do Johannesburgu přesedáme do malého Boeingu, který nás během hodiny letu přenáší nad pusté planiny jižní Afriky. Linka je plná turistů, kteří se tísní u okýnek a pozorují "dým" stoupající na levé straně letadla.
Ne, nehoří letadlo. Pod námi jsou pověstné Viktoriiny vodopády, jedny z největších a nejznámějších vodopádů na světě.
Tento skvost přírody "objevil" misionář David Livingstone v roce 1855 a pojmenoval je na počest britské královny Viktorie. Pro nás je zajímavý fakt, že o pouhých 20 let později je prozkoumal český cestovatel Emil Holub, který potom zhotovil jejich první mapu (vyšla v cestopise Sedm let v jižní Africe).
Na seznamu UNESCO
Dnes je toto místo chráněno nejenom jako národní park, ale také v rámci světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Lidé v okolí vodopádů označovali odpradávna tento přírodní unikát různými jmény. Původní přiléhavý název zněl Amanza Thunquayo, v překladu "voda, která stoupá vzhůru jako kouř". Později se vžilo označení od kmene Kololo Mosi-Oa-Tunya neboli "kouř, který hřmí".
Obě tato pojmenování mají své racionální jádro - vodní tříšť z 1 700 m širokého a místy až 120 m vysokého vodopádu je totiž viditelná na vzdálenost desítek kilometrů a zdálky skutečně připomíná kouř.
Voda, která stoupá vzhůru jako kouř - Viktoriiny vodopády
Luxus vedle chatrčí
Hned po vystoupení z letadla na nás dýchne pravá africká atmosféra: před letištní halou zpívá a bubnuje skupina domorodců, místní naháněči lákají cestující do svých taxíků a cvrkot cikád přehlušuje křik potulujících se opic.
Přejíždíme do asi 20 km vzdáleného městečka se stejnojmenným názvem Victoria Falls. Jsme na zimbabwské straně vodopádů, která je pro jejich návštěvu rozhodně zajímavější.
I kdybyste ale přicestovali z druhé strany, můžete bez problémů hranici překročit po impozantním mostě, který se rozpíná vysoko nad kaňonem řeky Zambezi.
Až teď, po opuštění relativního luxusu letiště, na nás dopadá realita jedné z nejchudších zemí světa. Maličké centrum města tvoří několik obchodů a cestovních kanceláří. Zdá se, že turistika je poslední záchranou zdejších lidí před totální chudobou.
Vyřezávané sošky žiraf a slonů pořídíte při troše smlouvání za 1-3 dolary, což jsou pro většinu zdejších lidí závratné peníze. Díky hyperinflaci zde ani nespatříte místní bankovky, které den ode dne ztrácejí na hodnotě, a nikdo je tedy nechce.
Paradoxně jen pár stovek metrů od nuzných chatrčí schovaných v křoví najdeme jeden z nejluxusnějších hotelů jižní Afriky - Victoria Falls Hotel. Rozlehlý areál postavený za koloniální éry na počátku 20. století leží uprostřed tropické vegetace a z jeho teras se otevírá nádherná vyhlídka na kaňon a vodopád.
Pivo ani za dolary
I my se na vlastní kůži setkáváme s neúprosnými zákony zdejší ekonomiky - ačkoliv bydlíme v relativně luxusní lodži s cenou dosahující stovek dolarů za noc, ředitel hotelu není schopen sehnat pivo k večeři. Teprve po naší "intervenci" odjíždí džípem do buše, aby se po hodině vrátil s jednou basou vypůjčenou od kamaráda ...
Jeden z nejluxusnějších hotelů jižní Afriky - Victoria Falls Hotel
Adrenalinové centrum Afriky
Vydáváme se na prohlídku vodopádů. Většina turistů si nenechá ujít procházku po jejich hraně, místy po odvážně vedeném chodníčku na okraji hluboké propasti.
Zambezi je v době naší návštěvy hodně rozvodněná, a tak můžeme naplno obdivovat masy vody, nad nimiž se klene sytý oblouk duhy.
Kvůli vysokému vodnímu stavu ale není možné projít podél celé zimbabwské části vodopádů - tříštící se voda vytváří v zadní polovině okruhu hustý déšť. Tady by nám nepomohly ani pláštěnky, které nám vnucovali za jeden dolar prodavači u vstupní brány.
Daleko nejlepší pohled na vodopády zažijete z paluby vrtulníku. Pro turisty je to vrcholný zážitek, pro místní zase dobrý byznys. Zhruba 20minutový let přijde přibližně na 100 dolarů.
Pohled z vrtulníku
Kdo tenhle výlet absolvuje, rozhodně peněz nelituje. Jenom z výšky můžete pohledem obsáhnout celé vodopády, nahlédnout do hluboké rokle a obdivovat klikatící se dráhu veletoku Zambezi.
Komu let vrtulníkem nestačil, může se vrhnout přivázán na gumovém laně z mostu pod vodopádem. Zdejší bungee jumping patří mezi celosvětově legendární. Rokle hluboká 111 metrů prověří váš pud sebezáchovy - a to i přesto, že se tady pyšní padesáti tisíci skoky bez jediného úrazu.
Zatímco z naší skupinky se odděluje pět odvážlivců, ostatní se směsí ulehčení a škodolibé radosti sledují blednoucí tváře kamarádů, když se pomalu se svázanými kotníky sunou k okraji odrazové plošiny.
Odvážlivci skáčou zavěšení na laně do rokle hluboké 111 metrů
Plavba mezi hrochy a krokodýly
Další atrakci zde za staletí vytvořila řeka Zambezi. Celodenní rafting na úseku pod vodopády znalci považují za jeden z nejtěžších na světě.
Obrovský proud zde vytváří bezpočet peřejí a záludných vírů, do kterých se můžete vydat jen s pomocí zdejších průvodců. Klidné laguny mezi jednotlivými kaskádami, teplá voda a velká hloubka však činí rafting na Zambezi relativně bezpečným.
My ale máme smůlu - ačkoliv právě rafting byl jedním z hlavních cílů naší cesty, nadměrný průtok řeky nedovoluje na počátku května vydat se na plavbu.
Podle místních průvodců se v tuto dobu už běžně raftuje - letos však pršelo více než v minulých letech. Snad tedy někdy příště!
Bereme zavděk alespoň o něco poklidnější plavbou na nafukovacích kánoích nad hranou vodopádu. I když zpočátku se nám zdálo, že řeka bude líná a plavba nudná, o zážitky se postaralo několik přejí, krokodýli a hlavně stádo nevyzpytatelných hrochů, na které jsme narazili pod jednou z peřejí.
Podle panického pádlování našeho domorodého průvodce jsme rychle pochopili, že "tady končí žerty" a proměnili naše lína plavidla na pár minut v tryskové čluny.
Klidnou jízdu na člunech nám zpestřili krokodýli a hroši
Na safari do Botswany
Z dalších možných aktivit lze vyjmenovat například golf, projížďku na slonech, vycházku se lvy, návštěvu domorodé vesnice nebo poklidnou večerní plavbu po Zambezi.
Většina návštěvníků Viktoriiných vodopádů se zde zdrží dva až tři dny a pak se přesouvá do jednoho z nedalekých národních parků. Mezi nejzajímavější patří zimbabwský Hwange nebo proslulý park Chobe, ležící o 100 km dál v Botswaně. O tom ale zase někdy příště.
Může se hoditDoprava Ubytování |
