Tržní ekonomika z Venezuely, kde od přelomu tisíciletí katastroficky budují socialismus 21. století, ještě nevymizela. Když čekám na malebné pláži plné barevných člunů na západním pobřeží Margarity na odvoz k blízkým ostrůvkům Los Frailes ke šnorchlování, vidím její ukázkový případ.
Rybáři přímo u vody prodávají čerstvý úlovek, mladík si z té pestré směsice různobarevných a různotvarých druhů naplní tři přepravky a přemístí se s nimi ke 300 metrů vzdálené silnici, kde je projíždějícím lidem nabízí za dvojnásobnou cenu. Tomu se říká efektivní vytváření přidané hodnoty.
Nicméně jinak je hospodářství kvůli zestátňování, pádivé inflaci a sešupu v cenách ropy, na které je jihoamerická země závislá, v troskách. Což je pro evropského turistu dobrá zpráva. Nikde jinde na kontinentě totiž nesežene tak levnou dovolenou.
Malebná pláž plná barevných člunů na západním pobřeží Margarity
Pro poznání Karibiku se nabízí právě ostrov Margarita, který rozhodně stojí za návštěvu.
Pro poznání Karibiku se nabízí právě ostrov Margarita, který stojí za návštěvu, ať je u moci Pedro nebo Pablo. Se současnými nízkými cenami, které Venezuela pro cizince s dolary nebo eury v peněžence poskytuje, by to byl hřích toho nevyužít. Komu to nedělá etický problém, může se například ve městě Porlamar vykoupat společně s delfíny za 27 dolarů - tedy za třetinovou cenu, než to nabízejí destinace jinde v oblasti.
Volno ve stínu kokosových palem
Margarita možná trochu překvapí tím, že není klasickým karibským rájem, kde člověk neudělá krok, aniž by nezakopl o kořen kokosové palmy. Spíše vypadá jak mexická poušť, kde hlavní zástupce flory ve vyschlé krajině představují kaktusy a nevysoké keře.
Ale nebojte, kokosové palmy na ostrově o ploše tisíc kilometrů čtverečních samozřejmě také rostou. U širokých pláží s jemným pískem poskytují dostatek stínu, o který se nemusíte s nikým prát. Domácí turisté nyní stojí fronty na nedostatkové zboží, takže na dovolenkování nemají ani pomyšlení. A zahraniční návštěvníky zase děsí epidemie kriminality, kterou ekonomické obtíže zvedly vysoko nad (už tak špatné) kontinentální poměry. Při cestě do Venezuely to chce vskutku přibalit do batohu větší obezřetnost než jinde, například romantické noční procházky po opuštěných plážích působí jako neomalená výzva k oloupení.
Aktuálně si nemůžete užít Karibiku levněji než na venezuelském ostrově Margarita.
Po setmění je nutné kvůli sebezáchově jezdit taxíkem. Nemusíte se bát, že se vám to prodraží, máte přeci v kapse valuty. Za jednu stodolarovku dostanete takový balík, že si musíte přijít s batůžkem. Ale nutné je měnit na černém trhu, protože banky a oficiální směnárny realitě navzdory stále předstírají, že zdejší bolívar je silná měna.
Člověk si musí samozřejmě dát pozor, aby ho při směně neokradli různí „šizuňkové“ a radši neměnit najednou více než sto dolarů. Turista by měl sledovat stránku dolartoday.com, na které se dozví ten den aktuální kurs měny mimo oficiální instituce. Ano, cestování po Venezuele je nyní pro dobrodružnější povahy.
Udržet plíce v suchu
Ale vyplatí se to. Třeba vody u Los Frailes, které leží padesát minut adrenalinového poskakování po mohutných vlnách moře, představují pro suchozemce pád do neskutečného obřího akvaria.
Ze všech stran trčí ramena korálů, komíhají se chapadélka sasanek a na tomto pozadí proplouvají stovky různých druhů rybek, na jejichž popsání středoškolské znalosti biologie zákonitě nestačí.
Na dotek se ale k rybkám dostanu až s kuřecí kostí od oběda, kterou mi s sebou do vody průvodce strká při druhém ponoru. Malé mršky se k ní hladově vrhnou a ohlodávají zbytky masa, které na ní nechaly nedůsledné turistovy zuby. Nevadí jim ani prudké pohyby, které pod vodu s posledním pozůstatkem drůbežího stehna provádím.
Nemám úplně ideální podmínky na šnorchlování, protože vítr zvedá vlny a nemůžu jen lehce splývat hladině. Vlastně jen vyfukuju vodu ze šnorchlu.
Po návratu na loď mám v ústech jak v solné jeskyni. Snad nikdy jsem s větším nadšením nekvitoval přeslazenost Coca-Coly jako v domečku na útesu Los Frailes, kde pro účastníky výletu kuchaři za dohledu kolonie pelikánů a racků, kteří s pokřikem čekají na odříznuté kousky ryb a kuřat, přichystali jídlo.
Kromě dovezených potravin nám udělají na roštu ústřice, které jeden z doprovázejících potápěčů nasbíral plnou tašku během tří minut od ponoření.
Kuba náš vzor
Za památníky architektury musíte v Latinské Americe zamířit do jiných míst, než je Venezuela. V hlavním městě Margarity Asunciónu mají druhý nejstarší kostel v celé zemi, nicméně katedrála zasvěcená Panně Marii připomíná spíše stodolu s věží. Alespoň vytváří hezké pozadí pro děvčata, která v šatech s barvami trikolory nacvičují na náměstí národní tanec joropo.
V El Valle del Espíritu Santo mají zase pseudogotický kostel krémové barvy, který je za nedělní návštěvy tak narvaný, že se k originální podobizně patronky ostrova ani přes davy neprotlačím. Musím se spokojit s kýčovitými kopiemi Panny Marie stojící mezi mušlemi, které tu prodávají jako suvenýr.
Tržní ekonomika z Venezuely, kde od přelomu tisíciletí katastroficky budují socialismus 21. století, ještě nevymizela.
V El Valle del Espíritu Santo mají pseudogotický kostel krémové barvy.
Na Margaritu se ale jezdí hlavně kvůli oceánu a jeho obyvatelům. V národním parku La Restinga mají jinou verzi v podobě mangrovníkové laguny. Při plavbě motorovým člunem vidíme jen pelikány a další ptáky, ale průvodce nám mezi vegetací vyrůstající ze dna ukáže mnohem více života. Najednou hrábne do vody zavařovací sklenici a vytáhne ji i s mořským koníkem uvnitř. Pak zašátrá v mělké vodě znovu a vytáhne červenou hvězdici.
Na pláží Punta Arena na samotném západním cípu Margarity se o moji pozornost zase přetahuje žlutý krab s velkýma očima, který vypadá jako plyšová hračka z Disneylandu, a uvařený obří humr, kterého číšník nese na tácu zákazníkům přímo pod slunečníky na rozpálený písek.
Na závěr okružního výletu po Margaritě zamířím do pevnůstky Juan Griego, která nabízí romantické výhledy na slunce zapadající do karibských vln. Je to jak z katalogu cestovní kanceláře.
Socialismus tady najdete všude.
Mám však dost času rozhlížet se i po ulicích a konstatuji, že tu mají výrazně zastaralejší vozový park než jinde ve Venezuele. Je to další dílek do skládačky vedle klimatu, teplého moře, širokých pláží, výpadků v dodávkách vody, prázdných regálů a politické propagandy, že si tu připadám čím dál více jako na nedaleké Kubě, která je nejpevnějším ideologickým spojencem diktatury Chávezova nástupce Nicoláse Madura.
Když to zmíním před jedním obyvatelem Margarity, který kvůli svojí otevřeně dávané nechuti k režimu nechce být jmenován, jen suše a trefně poznamená: „Co ti k tomu říct? Naše země za svým kubánským vzorem spěchá jak svazák na schůzi.“
Jak se peněziNa kolik cesta vyjde, je těžké odhadovat, protože inflace ve Venezuele pádí vskutku zběsile. Rozhodně nesmíte vyměňovat valuty v bance, nebo vybírat z bankomatu, to byste prodělali kalhoty. Je potřeba vyměňovat peníze na černém trhu za výrazně příznivější paralelní kurz – jeho aktuální vývoj sledujte na stránce dolartoday.com. První směnitelé si vás najdou už na letišti. Další také není těžké najít v centrech měst, kde vykřikují: Dólares. Ale pozor, dost z nich se snaží gringa ošulit. Proto je lepší měnit jen malé obnosy, aby v případě podvodu ztráta tak nebolela. O směnu lze požádat recepčního na hotelu, nebo číšníka, který tak za menší všimné rád a opakovaně učiní. I v tomto případě platí nesvěřovat jim více než 100 dolarů. Ceny potravin není potřeba znát. Určitě je kupovat nebudete, protože se na ně ve Venezuele čekají dlouhatánské fronty, ve kterých dovolenou nebudete chtít trávit. Je to důsledek kontrolovaných cen základních potravin, které byly nastaveny tak nízko, až to nakonec vedlo k jejich menší výrobě a následnému nedostatku na pultech. Tím se však jako turista nemusíte trápit, protože v socialistické ekonomice platí, že cizinec má přednost před občanem. Takže v restauracích si z nabídky bez problémů vyberete a platit za chutné jídlo budete v jednotkách dolarů. Podobně to platí i o ubytování. Za deset dolarů, které by jinde v Latinské Americe ani nestačily na ušmudlaný hostel, dostanete prostorný pokoj v krásném hotelu s bazénem a s pláží přes silnici. Uvidíme, co s cenami udělá čerstvé vládní rozhodnutí z konce listopadu, které povolilo podnikatelům v turistickém ruchu požadovat platby v dolarech. Nejdražší na tom všem je letenka. S Air France přes Paříž a Caracas do Porlamaru v únoru příštího roku se dostanete za necelých 35 000 Kč. Do Caracasu i za 25 000 Kč. Kdo má nízký rozpočet, může se z metropole svézt čtyři hodiny sdíleným taxíkem do Puerto La Cruz a tam se nalodit na trajekt. Cenu za taxík si autor zapomněl poznamenat, ale pro náklady je ilustrující, že cesta lodí vyjde na jeden až dva dolary podle toho, kterou společnost a jaký standart přepravy zvolíte. |
