Netradiční výlet začíná na poetickém nádraží v Lupoglavu, zapadlé vísce uvnitř istrijského vnitrozemí. Odtud vychází těleso bývalé dráhy, která spojovala Lupoglav se zázemím uhelných dolů u městečka Raša. A na svém sedmém kilometru přepažila jeden z nejúchvatnějších přírodních divů Istrie, kaňon Vela Draga, někdy nazývaný také Vranjska Draga.
Kaňon se vine podhůřím horstva Učka, nedaleko míst, kde se jeho hřeben setkává s druhým zdejším významným pohořím Ćićarijí.
Na této poutavé trati téměř nejezdily standardní osobní spoje, vagon vyhrazený pasažérům převážně býval součástí nákladního vlaku. V posledních desetiletích minulého století se ale železnice využívala stále méně a nakonec ji dorazily sesuvy půdy, po nichž již nebyla obnovena.
Na turistické mapě střední Istrie je železnice zakreslená jako stezka pro pěší, žádné značení ale neexistuje. Každopádně zabloudit rozhodně nelze. V hlavě mi běží obrázky z internetové reportáže místních nadšenců, kteří ji celou prošli a pečlivě zdokumentovali. Pro jistotu se ale ještě nechávám lupoglavským výpravčím nasměrovat na správnou kolej. Lehce mě vyvádí z míry funkční signalizace i chybějící červený terčík návěsti, co strojvůdci sděluje, že dále pokračovat nelze. Na úvodním úseku se zřejmě sporadicky mihne vlak s nákladem štěrku z kamenolomu Vranja.
A pak již monotónně šlapu překrásnou krajinou. Po levici mám masiv Ćićarije, před sebou dominantní hřeben Učky a zprava výhled do malebné pahorkatiny. Bělostný štěrk kontrastuje s přilehlou zelení, ze které vystupují kamenné střechy kostelíků roztroušených osad. U obce Dolenja Vas putování příjemně zpestří průchod stometrovým tunelem. Zcela bezútěšně působí někdejší stanice Učka (Vranja). Sešlý objekt využívá místní farmář a nekonečné rezavé kolejiště zarůstá trávou. Teď na podzim sežehlou sluncem a skloněnou v poryvech větru ženoucího prach z vedlejšího lomu.
Tunel Vranje 1, tady začíná dobrodružství.
Kaňon jako z westernu
S areálem lomu skončil i úsek, kde se teoreticky může objevit vlak. Ale skutečně pouze teoreticky, poněvadž ani u výsypek na drcený kámen jsem nezpozoroval jakýkoli náznak, že by se tu opravdu něco nakládalo.
Moji pozornost upoutá černé průčelí tunelu Vranje 1. Bez sedmi metrů půlkilometrového. Nasazuji čelovku a záhy zjišťuji, že byl vystavěný do oblouku. Tudíž se brzy ocitám v naprosté tmě. Pocitově nic moc. O to větší šok mě čeká na jeho konci. Tunel totiž ústí přímo do kaňonu. Kolem oslnivě září bílé vápencové věže roztodivných tvarů, příkré stěny se vynořují z neprostupných houštin macchie a rozlehlých suťovisek. Přesně taková krajina ve mně evokuje záběry z westernů. Chybí jen tlupa desperátů, jak se chystá přepadnout vlak.
Horní partie kaňonu Vela Draga
Setkání s kamzíky
Trať přepažuje kaňon na jeho nejužším místě. Vysoký násep železnice končí po 150 metrech u dalšího tunelu Vranje 2, který přesahuje délku 700 metrů. Blíží se poledne a akutně hledám kousek stínu pro odpočinek.
Najednou ve výšinách nad sebou slyším hukot padajícího kamení, doprovázený neobvyklými údery. Neúmyslně se mi podařilo vyplašit stádo kamzíků. Bezhlavě poskakují z útesu na útes. Na okamžik se zastavují a nápadně větří. Bohužel vítr vane ode mě k nim. Takže panický úprk pokračuje. Zmizeli dřív, než jsem stihl vyměnit objektiv. Osobně bych je čekal spíše ve vyšších polohách a nikoli tady, na samém úpatí Učky. Naopak zaručeně vám neutečou až extrémně sytě růžové květy bramboříků. Podobné rozházeným drahokamům se třpytí mezi vyprahlým krasem.
Vyhlídka nad kaňonem. V poledním žáru tu mnoho stínu nenajdete.
Vela Draga v celé kráse
Nad vyústěním tunelu Vranje 1 byla zbudována vyhlídka, ke které směřuje z přilehlé osady Brci naučná stezka. Od železnice lze vystoupat klikatou cestičkou na vyhlídkovou plošinu, odkud se kaňon předvede v celé kráse. Hluboká jizva údolí se spouští z výšin, postupně se zařezává do terénu a mizí až na horizontu, kde se noří do ploché pánve Boljunsko polje. Dno kaňonu pokrývají husté porosty stromů a zdejší vápence v sobě tají četné jeskyně. Je očividné, proč byla Vela Draga vyhlášena chráněným územím, dnes začleněným do Parku přírody Učka.
Bohužel, neporušený ráz kaňonu utrpěl šrám výstavbou rychlostní komunikace A8 spojené s ražbou silničního tunelu. Viadukt před tunelem hyzdí jinak nesmírně malebné horní partie kaňonu.
Vrch kaňonu narušený viaduktem u silničního tunelu Učka. Při jeho výstavbě bylo nadobro zničeno několik působivých skalních útvarů.
Magnet pro horolezce
Desítky ladných věží, romantická kulisa a ještě navíc kompaktní vysoké vápencové stěny, které se táhnou skoro v souvislém pásu po obvodu celého kaňonu. Bylo jen otázkou času, kdy tento ráj objeví vyznavači skalního lezení.
Průkopníci horolezectví ucítili výjimečnou příležitost již před 2. světovou válkou, kdy Istrie náležela Itálii. Proto sem zákonitě nasměrovali své kroky nejdříve italští horolezci. Roku 1931 zde známý terstský alpinista Emilio Comici vytyčil první výstupovou cestu, díky čemuž se Vela Draga stala kolébkou horolezectví na území dnešního Chorvatska.
Zdejší terény stále přitahují odvážné dobrodruhy. A ačkoli spadají do kategorie chráněných území, z hladkého povrchu skal se třpytí kovové záblesky jištění. Celkový počet výstupových cest se dnes pohybuje okolo šedesáti. Především kvůli nim sem zavítali i dosud velmi nepočetní návštěvníci z Česka.
Taje a úskalí horolezeckého sportu jsou rovněž nosným tématem druhé naučné stezky. Začíná ihned za vyhlídkou a příchozí dovede až na samé dno nyní suchého kaňonu. Právě její trasa spojuje vyhlídku s železničním náspem. Určena je výlučně zdatnějším turistům, protože prudké klesání zdolává pomocí schodů a mnohé úseky pěšiny překonávají příkrá suťoviska a ostrý kras. Bez kvalitní turistické obuvi ji ze svých plánů raději vypusťte.
Může se hoditJak se tam dostat Kdo chce do kaňonu putovat po trati, dopraví se ke vzdálenějšímu Lupoglavu. Pěšky je to z Lupoglavu sedm kilometrů. Kouzelné istrijské tratě Spojení z Rijeky do Lupoglavu zajišťují smluvní autobusy chorvatských drah od železničního nádraží v Rijece dle jízdního řádu vlaků. Proto je kaňon Vela Draga dobře přístupný veřejnou dopravou také z oblasti Kvarneru. Lupoglav je pak železnicí provázaný s Pulou a Buzetem. Cestování vlakem po Istrii vás přenese zpět do minulých časů. Pokladny rázovitých nádraží jsou prosty výdobytků moderních technologií, obsluha vám vydá klasickou lepenkovou jízdenku, platnost dokladu potvrdí úderem razítka a uvnitř vlaku ji průvodčí znehodnotí kleštičkami. Automatizaci provozu mnohde zajišťuje robustní řetěz obalený vazelínou a zakončený klikou, se kterou obřadně zachází příslušný personál. Nikdo se tady nestresuje, fíra drží osud cestujících pevně ve svých rukou, zatímco průvodčí si uvnitř jeho kabiny dopřává zasloužené cigáro. A během jízdy se často ozývá hvízdání píšťaly, zejména když jde kolem tratě někdo ze známých. Přitom zdejší vlaky jezdí naprosto přesně. Ceny jízdného jsou ale v Chorvatsku dost vysoké, vyplatí se proto koupit si zpáteční jízdenku. Užitečné weby |
