„Paříž má pod sebou jinou Paříž, která má své ulice, křižovatky, náměstí a slepé uličky,“ zaznamenal v roce 1862 do svého díla, Bídníků, spisovatel Victor Hugo. Na mysli tehdy měl stoky Paříže. Monstrum, které má své tepny a svůj vlastní oběh a je vytvořený z bahna.
Je určitým pravidlem, že turisty na dovolené muzea začnou zajímat až tehdy, když jim nepřeje počasí. Možná tím sami netrpíte, ale dá se odtušit, že mezi zataženou oblohou a zvýšenou návštěvností zastřešených expozic, příčinná souvislost bude. Musée des Égouts de Paris se tomu ale natruc vymyká. I když je skryté v podzemí, za deště většinou bývá uzavřené. Vody v něm tehdy může být až příliš mnoho.
Kompenzuje to tím, že si v něm, na rozdíl od jiných muzeí, prohlídku můžete sjednat i v pozdních nočních hodinách. Je to průvodci vítané. Tehdy totiž bývá v kanalizaci francouzské metropole největší klid.
Podivných tvorů, uvyklých životu ve tmě kanálů, uvidíte během komentované prohlídky spoustu.
Muzeum pařížské kanalizace je pravděpodobně druhým nejstarším muzeem Paříže. Prohlídky začalo senzacechtivé veřejnosti nabízet v roce 1889. Tedy jen o devět let později, než to oficiálně první nejstarší muzeum Paříže, Carnavalet v luxusním hotýlku ve čtvrti Marais.
Paměť Muzeum kanalizace u mostu l’Alma sahá až k 14. století. Tehdy totiž pařížský probošt Hugues Aubriot začal s budováním prvního „moderního“ systému, který už nevedl splašky volně blátivými ulicemi, ale skryl je do rafinovaného bludiště podzemních řek. Druhou velkou etapu pak přineslo století devatenácté, kdy už se do plánování pustili zkušení stavitelé a inženýři z týmu Eugèna Belgranda, realizující odvážné a velkolepé vize architekta Baron Haussmanna.
„Paříž má pod sebou jinou Paříž, která má své ulice, křižovatky, náměstí a slepé uličky,“ psal Victor Hugo. A ty ulice a náměstí mají i svoje adresy.
Paříž se nebojí zvědavým výletníkům ukázat i tajemství, která jiná města před turisty skrývají.
Společně položili základ infrastruktuře, která má dnes na délku 2 600 kilometrů, a jejímiž stokami a kanály ročně údajně projde okolo 30 miliard metrů krychlových odpadní a dešťové vody. Vody, kterou je třeba směrovat, regulovat, jímat, čistit, upravovat.
Nepřímou součástí tohoto podivuhodného metabolismu jsou i sítě vodovodní, přenášející pitnou a nepitnou užitkovou vodu, energetické kolektory a též vedení sítí optických vláken, dosahující délky kabeláže 140 000 kilometrů.
Suchá a mokrá galerie
To všechno vám pak ukáží a vysvětlí v části, kterou nazývají suchou galerií. V ní je expozice zacílena na pochopení pařížského kanalizačního systému. Jeho výstavbu, rozvoj profesí spojených s kanalizacemi, význam pro životní prostředí. Na to pak prakticky navazuje tzv. mokrá galerie, která vás provede tepajícími střevy vlastní kanalizační sítě.
Kromě těchto dvou atrakcí si můžete objednat i jednu až dvě hodiny trvající komentovanou prohlídku s průvodcem, při níž se vydáte dál do tmavých hlubin města. Provede vás podzemním světem, o jehož rozměrnosti a pochmurné nádheře ti, co chodí po dlažbě na povrchu, často nemají ani sebemenší zdání.
Stálá expozice se věnuje historii kanalizace i historii Paříže. Vývoj světů nad i pod zemí byl totiž úzce provázaný.
A co myslíte, páchne to uvnitř? „Budete uvnitř kanálů, a ty mohou nevábně vonět,“ píší na svých stránkách provozovatelé muzea. Dodávají ale, že míra smradu kolísá v závislosti na počasí a průtoku odpadních vod.
Na druhé straně, s určitou trochou sebezapření, budete moci na vlastní oči zjistit, že pařížskou kanalizaci neobývají jen krysy, ale též dvaatřicet druhů různých ryb.
Vzdalovat se od výpravy anebo se pohybovat mimo vymezenou trasu se tu opravdu nedoporučuje.
I proto je zážitek, který si můžete odnést, naprosto odlišný. A docela originální. Jiné evropské metropole vám totiž s chutí představují krásy na svém povrchu. Paláce, náměstí, galerie s uměním a věže katedrál. Jen Musée des Égouts de Paris vám ale představí majestát světa pod zemí.
Mohlo by se hodit: Muzeum leží v 7. arrondissementu, je dostupné metrem na lince 9 (do stanice Alma-Marceau), vlakem RER linky C s výstupem ve stanici Pont de l’Alma, nebo autobusovými linkami 63 a 80 ze zastávky Alma-Marceau.
|
