V 7. století tu Longobardi (Lombardi) vystavěli hrad. Místo zvolili dobře: na samém konci táhlého údolí, na příkrém kopci, s horou Bulgheria za zády a jediným schůdným přístupem chráněným řekou Mingardo a úzkou soutěskou, které se přezdívá Ďáblova. To strategické plánování umístění se vyplatilo.

Autor: Giu Pepis, Creative Commons

Nejednou okolím protahovala vojska nepřátel s velkou chutí plenit a ničit. V kronikách lze nalézt zmínky o vpádech Normanů, Švábů a aragonských žoldnéřů. Hrad zastrčený v izolovaném údolí jim ale víceméně vždy odolal, takže osídlení u jeho hradeb postupně začalo přerůstat v město.

Autor: Casafacilefelice, Creative Commons

Kronikáři jeho vznik stvrzují k první polovině 11. století. Říkalo se mu San Severino di Camerota. Až v polovině 19. století se přejmenovalo na San Severino di Centola. Dodnes platí oba názvy, ani s jedním z nich se neztratíte. Ostatně, ani na životě v sídle samém se přejmenováním nezměnilo nic.

Autor: Profimedia.cz

V roce 1842 sem docela náhodou „zabloudil“ britský malíř a spisovatel Arthur John Strutt. A nemohl uvěřit svým očím. Jako kdyby se vydal na cestu časem a prostoupil zpět do dávné minulosti. San Severino vypadalo jako dokonalý středověký skanzen.

Autor: Giu Pepis, Creative Commons

Větší část kamenných hradeb i chátrajícího hradu už tenkrát místní rozebrali na stavby domů, ale město svou původní architekturou staveb, členěním budov ve svahu i kamenným dlážděním úzkých ulic stále odpovídalo své středověké podobě.

Autor: Davide Sica, Creative Commons

Pořád tu bylo bezpečno, jako v závětří. Velká politika se dělala v osmdesát kilometrů vzdáleném Salernu a i když panství, provincie a s ní celá oblast Kampánie měnila své majitele, tady zůstávalo všechno při starém. Město stálo stranou dění a zájmu velkého světa. Zapomínalo se na něj.

Autor: Profimedia.cz

Pro většinu cestovatelů byla vždy podstatnější oblast přímořských měst u Palinuro nebo Marina di Camerota, kde to bylo o písečných plážích a sluncem prohřáté vodě. Ale tyto vnitrozemské končiny stály mimo zájem. Mimo prostor a čas, chtělo by se říct.

Autor: Profimedia.cz

Je třeba dodat, že ve 20. století už místní tolik nedoceňovali, že jejich sídlo má středověký ráz. Život v údolí byl tvrdý: půda byla málo úživná, o rovné pole se tu nezavadilo, pěstování na kamenných terasách bylo náročné. Stačilo to stěží k uživení, určitě ne k vydělání peněz navíc.

Autor: Giu Pepis, Creative Commons

Proto také když se v 60. letech v rámci celostátního programu industrializace regionu rozběhla stavba železnice a tunelu, většina z obyvatel San Severino di Centola ochotně nastoupila ke stavebním četám. Jiná práce, jiné výdělky a hlavně pohled do světa mimo rodné údolí je silně zasáhl.

Autor: Profimedia.cz

Vrátit se zpátky do středověku už nechtěli. Počátkem 60. let tak začalo nezvykle rychlé vysidlování vesnice, která téměř beze změn přečkala tisíc let. To stěhování nebylo úplně bez sentimentu, nicméně na počátku 70. let už byla vesnice docela prázdná.

Autor: Profimedia.cz

A dál? Podle očekávání se do opuštěného sídla začala dobývat příroda. Popínavé rostliny pokrývaly zdi a z velké části neporušené budovy začaly pomalu chátrat. Tu a tam se zhroutila nebo propadla střecha. I dlážděné ulice začaly narušovat kořeny stromů prorůstajících pod nimi.

Autor: Giu Pepis, Creative Commons

Pohled na úpadek vybydleného města většinou bolí, ale tady se plíživý návrat divočiny do prázdných ulic nezdál být nehezký. Ta džungle ve středověkém sídle prostě měla svéráznou atmosféru. A lidé ji začali vyhledávat. Ti z pobřeží i turisté ze zahraničí a nakonec ti, kteří tu kdysi prožili dětství.

Autor: Giu Pepis, Creative Commons

Samospráva třítisícové obce Centola, pod níž dnes katastrální území vybydleného a zarůstajícího San Severino di Centola spadá, se toho rozhodla využít. Do údržby a zajištění bezpečnosti starého sídla začala investovat. Ale trochu jinak, než by se čekalo.

Autor: Gerald Keller, Creative Commons

Do středověkého města například svedla značené turistické stezky. Rovněž tu začala pořádat kulturní akce. Divadla, živý betlém, výstavy fotografií i komentované výpravy s průvodcem. Nebo velmi příhodně situované noční stezky odvahy. Vznikla kvůli tomu i nezisková organizace, spolek Il Borgo.

Autor: Geofix, Creative Commons

Spolek Il Borgo se zasadil o vytvoření takzvané „Regionální sítě opuštěných měst Kampánie“, projektu s netradičním cílem. Vůbec totiž neusiluje o nějaké znovuosídlení San Severino di Centola a obnovu dalších opuštěných sídel. Chce, aby i nadále zůstala těmi středověkými městy duchů.

Autor: Profimedia.cz

Účelem projektu je zachovat opuštěné vesnice vnitrozemí Kampánie takové, jaké jsou. Chápe je jako jedinečná místa, v celé jejich tajemné kráse i atmosféře pozvolného rozpadu. Zachování San Severino di Centola coby města duchů je pro ně důležitější než jeho revitalizace.

Autor: Giu Pepis, Creative Commons

Opuštěná městečka jako San Severino di Centola jsou prý nedílnou součástí scenérie. Představují historickou a antropologickou identitu celého území. Nejen růst a budování je třeba představit světu. I zánik a rozpad lidských sídel má ve zdejší krajině své místo.

Autor: Cristina Morettini 95, Creative Commons

San Severino di Centola je tedy „udržováno“ jen tak, aby bylo bezpečně přístupné a průchozí. Odstraňuje se tu vegetace z turistických stezek, opravují se schody. Starají se tu o to, aby návštěvníkům nic nespadlo na hlavu. Ale jinak ponechávají středověké městečko svému osudu.

Autor: Profimedia.cz

V údolí, těsně pod kopcem, ale mnohem blíže k železnici, vyrostly před lety nové domy. V kopcích však zůstává toto starobylé město duchů opuštěné dál. Je památkově chráněnou lokalitou, která prezentuje svůj středověký charakter i nevyhnutelnost proměny v ruiny.

Autor: Pieton75, Creative Commons

Údržba takového města duchů vyžaduje velký cit pro rovnováhu. Chce to balancovat mezi přirozenou atmosférou místa, ale současně nepopírat onen probíhající rozpad.

Autor: Cristina Morettini 95, Creative Commons

Někdy není třeba památky minulosti obnovovat, aby znovu ožily. Stačí je nechat stárnout s grácií a pomalu mizet. San Severino di Centola je jedním z těch vzácných míst, kam se člověk nejezdí dívat jen na historii, ale i na to, jak k ní příroda pomalu připisuje další kapitolu.

Autor: Alessandro Bonvini, Creative Commons

Italské město duchů chce zůstat ruinou napořád