Názvů mají mnoho. Říká se jim kamenné jehly, památné sloupy, kameny skřetů a čertů, vyřezávané skály, dračí kameny. Za nejčastější se ovšem dá považovat termín kaptárkő, kamenný úl. K tomu, proč je tento nejvíce zaužívaný název z principu nesprávný, se ještě brzy dostaneme. Nejprve však musíme trochu víc popsat, co to vlastně je.
Kuželovité skalní věže jsou vysoké dva, ale i dvanáct metrů. Rozeseté jsou napříč Maďarskem, ale jejich plošná distribuce je nerovnoměrná. Malá část jich leží v pešťském regionu, nedaleko hlavního města. Další, výraznější várka, se jich nachází v oblasti Pilišských vrchů, na vrchovině Budai-hegység (Budínské vrchy) a na náhorní plošině Tétényi-fennsík. Zdaleka nejvíc jich ovšem leží v okolí města Eger, v lesnaté oblasti Bükkalja. Zatímco jinde jich napočítáte desítky, v té poslední jmenované jsou jich stovky.
Kamenné špice, připomínající trochu africká termitiště, zdobí krajinu dnešního Maďarska už opravdu dlouho. Vznikly v miocénu, před přibližně 6–12 miliony let, v důsledku intenzivní sopečné činnosti. Tvoří je vyvřelé horniny, tufy. O to, že se dobraly svého vybroušeného kuželovitého tvaru, se postarala statisíciletí působení eroze. Zvětrávání, vymrzání, oplach vodou. Až potud by bylo vše, pohledem geologa, naprosto v pořádku. Takové tvary z kamene příroda zkrátka vykouzlit umí.
Včely by bydlení nízko při zemi, ve studené, vlhkem a sluncem neprohřívané skále nejspíš nedocenily.
Jenže někoho – před pár staletími – napadlo ty kamenné jehly trochu vylepšit. Přesněji řečeno, vytesat do nich niky, výklenky. A tady už to začíná být trochu složité.
Spousta výklenků v kamenných úlech
Tyto výklenky, zcela nepochybně jde o práci lidských rukou, mají různé parametry. Jsou různě hluboké, vysoké i široké a nacházejí se na různých částech těchto skalních útvarů. Někdy docela při zemi, jindy dost ve výškách. V jedné takové skalní špici může být vysekán jeden, anebo třeba tucet výklenků.
U vesničky Kács, na severovýchodě Maďarska, nese jeden takový kámen průměrně tři výklenky. U vesničky Cserépváralja narazíte na skalní věže s šesti a víc výklenky, u obce Szomolya je jich v průměru čtrnáct na jednu kamennou věž.
Není divu, že pak více než skálu připomíná kamenný dům posetý podivně naznačenými okny. Okna však zpravidla mají předem daný tvar, tady jsou výklenky silně různorodé. Zprůměrováním údajů z dvaaosmdesáti skalních věží, jež nesou dohromady 479 výklenků, se dobereme toho, že průměrná výška výklenku činí 60 centimetrů, jsou 30 centimetrů široké a přibližně tak i hluboké. Variabilita mezi nimi je však vysoká. I jejich provedení.
Některé jsou hladké, jiné se stupni a patrnými rýhami, některé byly pravděpodobně zakryty okenicemi a jiné jsou zaoblené nebo rovnou kruhové. Ta rozmanitost tvarů, velikostí a umístění pak silně komplikuje hledání odpovědi na to, k čemu asi mohly sloužit.
Teorie, která propadla
Že taková kuželovitá skála s četnými výklenky trochu připomíná třeba včelí úl? To je pravda. A proto se jim kamenné úly často říká. Že by jimi skutečně byly, to však nikdo ve skutečnosti nepředpokládal.
Odborně se to pokoušel prokázat vlastně jen Andor Saád, amatérský archeolog a lékař z Miskolce, jež nad nimi usilovně bádal a který tu teorii nesmírně zpopularizoval.
Podle něj byly ty vytesané výklenky dílem „prvních národů“, Hunů. Nebo Kabarů, Samarů či Agriánů? A když ne jich, tak alespoň Keltů nebo Skytů. Nebo možná Ilyrů? Když takhle neakademicky už poněkolikáté změnil názor, aby na svou teorii dál šrouboval nová fakta, přestali kolegové archeologové brát pana Saáda vážně. Což je trochu škoda, protože v jiných oblastech bádání úspěšný byl. Ale na teorii o lesním včelaření a úlech vytesaných do skal prvními obyvateli vyhořel.
Jsou majestátní, nepřehlédnutelné. Klidně tedy mohly sloužit jako majáky, rozcestníky na lesních cestách. Ale kdo ví?
Navíc zcela ignoroval to, co mu dobře radili jeho současníci – včelaři. Včely, ani ty lesní divoké – by se nikdy neusadily ve vlhké a studené skalní dutině, těsně nad zemí anebo na straně bez slunce a přivrácené ke svahu. Termín kaptárkő, kamenný úl, se ovšem v Maďarsku díky jeho úsilí dobře jako název zažil.
Když ne úly, co to tedy mohlo být jiného? Přírodní pohanské chrámy, obětiště, ukazatele cest, výstavky náboženských ikon, hřbitovy, předvěká kolumbária ke skladování popela zesnulých, hlásí se o slovo další teorie. Jejich podstatnou závadou je, že je není čím podložit. Počet nějakých artefaktů, které by se v okolí kamenných úlů nalezly, je překvapivě skromný.
Že by snad do výklenků někdo v minulosti kladl sošky, obětiny anebo popel či kosti zesnulých?
Oříšek s tvrdou skořápkou
Odborníci se shodnou na tom, že první výklenky byly do skal vytesány někdy kolem 5. a 6. století. Ta praxe po krátkém útlumu pokračovala mezi lety 670 – 800 našeho letopočtu, a pak se ještě krátce připomněla v 11. a 12. století.
Těch tvůrců výklenků bylo zkrátka mnoho, z různých období. Ale o jejich motivaci není známo zhola nic.
Je indonéská Gunung Padang nejstarší stavbou světa? Můžete být v klidu |
Že by snad mohlo jít o bálvány – to v maďarštině znamená kamenné pohanské idoly a moc hezky to osvětluje původ českého slůvka balvan – napovídá jen latinsky zaznamenané poselství nejsvětějšího panovníka Uherského království, Ladislava I. Ten v jednom ze svých listů přísně zapovídá uctívání pohanských model a obětování u pramenů, stromů a skal.
Zda při tom měl zrovna na mysli skály poseté výklenky, kamenné úly, to z toho patrné není. Je to však ta jediná nejbližší zmínka o uctívání kamenů, která v historických pramenech zaznívá. Jinde se v maďarských zdrojích o kaptárkő nepíše, a domácí badatelé se o nich začnou zmiňovat až kolem roku 1860.
Takto vyzdobit kamenné úly už dnes nesmíte. Snímek pochází z roku 2012, kdy ještě chráněnou památkou nebyly.
Na fenomén regionální geologie, který kdosi a kdysi v minulosti opracoval, to skutečně není mnoho informací. Odborníci s jistým sebezapřením připouštějí, že sice spolehlivě vyvrátili teorii o včelařském využití, ale jinou solidní odpověď – která by nevyvolávala další pochybnosti – zatím nemají.
Kamenné úly lze dohledat na šestapadesáti různých lokalitách po celé zemi, počty skalních věží s výklenky jdou dohromady do stovek. V Bükki kvůli nim vznikl národní park, u obce Szomolya rezervace.
Démoni, UFO, pokusy nacistů. Polský Křivý les je záhada z druhé ruky |
Maďaři tu nerozlousknutou hádanku berou sportovně, a od roku 2014 jsou všechny kamenné úly státem chráněnou památkou po celé zemi. Zda víc přírodní nebo historickou, v tom se raději akademikové příliš nešťourají. Podle zákona se po skalách kaptárkő nesmí šplhat, nic do nich rýt a pro jistotu ani nic klást do oněch výklenků. Obětiny ani popel zesnulých.
Kultovní nebo obětní využití těch výklenků zkrátka nebylo ze stávajících mizivých dokladů možné spolehlivě vyvodit. Neví se, k čemu sloužily. Záhadou tak i nadále zůstává, kdo a kdy přesně je vytvořil, a hlavně proč tak učinil.
