1 / 34
Vznáší se nad tím opar tajemství, ale většina jeho mystérií má podobu nedořešených technických detailů. Je také mnohem mladší, než mu tak rádi připisují milovníci záhad. Byť byste na něm odkaz mimozemských civilizací hledali marně, Nan Madol, město na uměle vytvořených ostrovech v Mikronésii, si pozornost zaslouží.
Autor: Sara Muir, Creative Commons
Údaj o tom, že sem ročně zamíří necelá tisícovka zahraničních turistů, vzbuzuje rozpaky. Pro porovnání, i ve špatné sezoně cílí na náš Karlštejn 150krát více platících návštěvníků, a to přitom ani není zapsaný na Seznam světového dědictví UNESCO jako umělé ostrovy Nan Madol, perla Mikronésie.
Autor: CT Snow, Creative Commons
Co za tím stojí? Především skutečnost, že Federativní státy Mikronésie patří mezi extrémně odlehlé území. Leží severovýchodně od Papuy Nové Guineje v Tichém oceánu. A cesta z Prahy sem by i při tom nejoptimističtějším počítání a šťastně navazujících spojích trvala celých pětapadesát hodin.
Autor: Uhooep, Creative Commons
O nic takového jako navazující spoje však cestou sem nejspíš nezavadíte. Proto území Federativních států Mikronésie v průměru za celý rok navštíví jen asi 18 tisíc občanů jiných zemí. A zhruba jen 3 700 z nich uvede jako svůj hlavní důvod pobytu cestovní ruch.
Autor: Profimedia.cz
Skoro polovina z těch, kteří sem zamíří kvůli turismu, se do Kolonia, hlavního města ostrovního státu Pohnpei (ostrova, který se ještě ne tak dávno jmenoval Ascension), u jehož pobřeží umělé ostrovy Nan Madol leží, nakonec vydá.
Autor: Profimedia.cz
Proč? Aby užasli v údivu nad jednou z největších megalitických staveb celé Oceánie. A údiv či úžas je něco, co si Nan Madol rozhodně zaslouží. Coby stavební dílo, chcete-li inženýrský počin, je skutečně mimořádné. Co přesně je tu k vidění?
Autor: Profimedia.cz
Nejprve začneme zmínkou o tom, že celý ten velký ostrov Pohnpei, známý i jako Ascencion či Ponape, kus souše o rozloze 334 kilometrů čtverečních, je vulkanického původu. Je kolem něj rozeseta síť menších korálových ostrovů a útesů. Parempei, Dehpek nebo Temwen například.
Autor: Profimedia.cz
A právě na korálových útesech u ostrůvku Temwen vyrostlo to údiv vyvolávající kamenné město. Neroste tedy přímo z hlubin Pacifiku, stojí v docela mělké vodě a ve svém stavebním jádru se pevně opírá o podklad korálového útesu pod sebou. Těsně „přilepené“ je i k pobřeží.
Autor: Profimedia.cz
To „město“ je tvořené přibližně dvaadevadesáti umělými ostrovy, střípky souše, mezi nimiž leží vodní plocha. Proto se mu také v nadsázce přezdívá Benátky Tichomoří, protože z jedné takové ostrovní čtvrti se na druhou dnes suchou nohou jen tak nedostanete.
Autor: Sara Muir, Creative Commons
Vytváření umělých ostrovů zní jako nesmírně inženýrsky náročný počin, ale zdejší stavitelé měli pár výhod na své straně. Mělké moře a pevný podklad korálového útesu například. Na nich vytvořili pevný rám, kamenný obvod nově budovaného ostrova, který vyplnili korálovou drtí. A „souš“ byla hotová.
Autor: CT Snow, Creative Commons
Tu dřinu budování umělých ostrovů bychom neradi nějak snižovali. Skutečně tu stojí několik ostrovů, které se rozlohou blíží polovině fotbalového hřiště. Ale většina z těch uměle vytvořených souší není rozlohou příliš velká.
Autor: Uhooep, Creative Commons
Ty nejmenší, kterých je tu nejvíc, mají jen okolo 30 až 70 metrů čtverečních. Nejsou tedy větší než dnešní průměrný obývací pokoj anebo zahrádka za domem. Není to tedy tak, že by všechny uměle vytvořené ostrovy Nan Madol byly svými rozměry ohromné.
Autor: NOAA Photo Library, Creative Commons
A jaké další výhody měli ti ostrovní stavitelé na své straně? Například dostatek stavebního materiálu, čedičových sloupů. Vyrábět je nemuseli, o to se už dávno před nimi postarala sopka, díky které bylo toto zvláštní stavivo příhodně dostupné.
Autor: Profimedia.cz
Jako když u nás vyrazíte na Zlatý vrch, Panskou skálu nebo Vrkoč a máte možnost sesbírat kamenné varhany. Stavitelé Nan Madol zužitkovali čedičové sloupy z okolí. Skalních výchozů s erodovanými a polámanými „sloupy“ je tu pořád ještě dostatek, celý ostrov Pohnpei je vulkanického původu.
Autor: Profimedia.cz
Zmíněný stavební materiál, dnes už přesně datovaný a geologicky zařazený, pocházel z desítek takových nalezišť na velkém ostrově Pohnpei. K tomu nejvzdálenějšímu místu s kameny to bylo dobrých čtyřicet kilometrů. Jenže ty nejbližší ležely na Temwen, jen o dva kilometry dál.
Autor: Profimedia.cz
Stavitelé se však s nákladem netrmáceli přes celý ostrov, zaváželi kamenné sloupy loděmi, katamarány. Nosnost jedné takové lodi mistrovských mořeplavců se pohybovala okolo dvaceti až třiceti tun, což činí hrubou představu o přepravě staviva o cosi uchopitelnější.
Autor: Profimedia.cz
Čedič váží asi 2 800 kilogramů na metr krychlový, přičemž drtivá většina sloupů v Nan Madolu nepřesahuje průměr půl metru. Ty vůbec největší kusy šestimetrové délky tedy nejsou těžší než 3,25 tuny. Takových tu však bylo použito minimum.
Autor: Profimedia.cz
Většina z užitých kamenných sloupů váží podstatně méně. Rozměry odpovídají spíše nenařezaným polenům do krbu. Do podkladu rámu umělého ostrova byly vršeny podobně, jako když se staví podsada stanu, podlaha nebo základy dřevěného srubu.
Autor: NOAA Photo Library, Creative Commons
Kolik že toho stavebního materiálu bylo na vybudování umělých ostrovů celkem zapotřebí? Aktuální odhad se pohybuje okolo 750 tisíc tun. Hodí se zmínit, že to je asi 300krát méně, než kolik Nan Madol přisoudili milovníci záhad.
Autor: Profimedia.cz
Nan Madol je bezpochyby mimořádným stavebním projektem, pozoruhodnou megalitickou stavbou. A k tomu, aby vyvolával úžas a údiv, určitě nepotřebuje přifukovat své rozměry a hmotnost staviva naprosto nesmyslnými čísly. Což platí i pro stáří celé stavby.
Autor: Profimedia.cz
Výsledky datování těch nejčistších korálů, použitých jako „výplň“ ostrovů, řadí vznik prvních umělých ostrovů Nan Madol někam mezi roky 1180 až 1200 našeho letopočtu. Většina vzniklých struktur na ostrově spadá do počátku 14. století a poslední, nejmladší, jsou datovány přibližně k roku 1600.
Autor: Uhooep, Creative Commons
Město složené z umělých ostrovů Nan Madol, byť tedy už nejspíš za zenitem své největší slávy, fungoval ještě v době, kdy už okolními vodami nejspíš proplouvali první španělští a portugalští mořeplavci.
Autor: Profimedia.cz
Hodí se též zmínit, že vulkanické ostrovy jsou velmi těžké. A to natolik, že svou vlastní vahou stlačují oceánskou kůru a postupně se propadají. Sopkou vytvořený Pohnpei za posledních 5 700 let klesl asi o 4,3 metru, což dokazují datované nálezy v mangrovových sedimentech.
Autor: Uhooep, Creative Commons
V době výstavby Nan Madol zde byla hladina moře asi o jeden metr nižší než dnes. Kanály mezi umělými ostrůvky, které jsou dnes zaplavené, byly tehdy suché. Nešlo tedy o kanály v dnešním smyslu. Lidé se mezi strukturami většiny ostrovů normálně pohybovali pěšky po korálovém podkladu.
Autor: Pkkj, Creative Commons
Na kráse mu to však nic neubírá a město z umělých ostrovů se jeví být fantastické. Nikoliv však fantaskní. Schopnost klást na sebe po vrstvách čedičové sloupy si zásah mimozemské civilizace skutečně nežádá.
Autor: Profimedia.cz
A byť počet obyvatel v Nan Madol nepřesahoval pár tisíc, opíral se o „otrockou“ pracovní sílu 25 tisíc poddaných, obyvatel ostrova Pohnpei.
Autor: Uhooep, Creative Commons
Jak dalece jsou umělé ostrovy Nan Madol unikátní? Pokud to budete poměřovat opravdu přísně, zase tak unikátní nejsou. Prakticky identickým způsobem se totiž ve 13. století stavělo město Leluh, které najdete na ostrově Kosrae zhruba 550 kilometrů na východ od Pohnpei.
Autor: Uhooep, Creative Commons
Historie stavitelů z Kosrae je s historií Nan Madol úzce provázaná. V 17. století totiž lidé z Kosrae na Pohnpei připluli a město dobyli. Nan Madol byl rozvrácen a opuštěn, úspěšní dobyvatelé se usadili na velkém ostrově. A jejich potomci tam žijí vlastně dodnes.
Autor: Patrick Nunn, Creative Commons
Pád Nan Madol je do značné míry vysvětlován tím, že se za něj už nechtělo jeho obyvatelům bojovat a umírat. Své vůdce, dynastii Saudelerů, totiž z duše nenáviděli. Už celé generace si prý „hráli na bohy“, provozovali rituální kanibalismus a k ekonomickému rozkvětu ostrova nijak nepřispívali.
Autor: Luigi Guarino, Creative Commons
Ostatně, celá organizace Nan Madol měla dost zvláštní režim. Třetina umělých ostrovů byla vyhrazena hrobkám panovníků, zádušním chrámům, kněžím a obětištím. Ty největší ostrovy byly paláci a hodovními síněmi vůdců a kasárna jejich oddaných vojáků. Zbytek byl jen takové provozní zázemí.
Autor: Uhooep, Creative Commons
Malé ostrovy byly rozděleny podle své funkce: kuchyně a pece, dílny výrobců kánoí či stavitelů. To členění prý vycházelo ze strachu Saudelerů, vládnoucí dynastie, před možnou vzpourou. Rozdělení poddaných podle profesí mělo předcházet nějakému „celoměstskému“ spiknutí, revoluci.
Autor: Sara Muir, Creative Commons
Nan Madol vyvolává údiv svým stavebním provedením, ovšem z hlediska praktické infrastruktury obyvatelnosti dost pokulhával. V celém komplexu totiž chybí zdroj pitné vody, která se sem musela dovážet podobně jako většina potravin. Na Nan Madol rostou téměř výhradně jen kokosové palmy.
Autor: Uhooep, Creative Commons
Ostrované z Pohnpei, podřízení panovníkům z Nan Madol, tedy nejspíš s povděkem přijali osvobození z rukou lidí z Kosrae a jejich vůdce, náčelníka Isokelekela, pak učinili svým králem. Na město ležící na umělých ostrovech se snažili spíš zapomenout.
Autor: NOAA, Creative Commons
Jeho slávu oživil až zájem archeologů, následovaný věhlasem, který mu vydobyli hlavně milovníci záhad a tajemna. Těch se na místě, jež bylo před deseti lety zapsáno do Seznamu světového dědictví UNESCO, zase tolik nenachází. Za pozornost a návštěvu, když už zabloudíte do Mikronésie, ale rozhodně stojí.
Autor: Uhooep, Creative Commons
