Závodníci jsou zrovna na přejímkách, kde jim pořadatelé kontrolují auta.
Jazyk nemá kdo vytáhnout
"Tak pane," říkají českému motorkáři Martinu Mackovi, který by chtěl dojet do desátého místa a potom s Dakarem navždy skončit, protože nemá smysl tahat čerta za rohy a tenhle závod na motorce, to je hazard se životem - rozjetý kamion si vás na poušti často nevšimne, a když zapadne jazyk, nemáte pomocníka, který by ho vytáhl...
"Pane," opakují pořadatelé, "kampak máme případně dopravit vaše ostatky?"
A Martin Macek klidně odpovídá, že k jeho příbuzným do Jablonce nad Nisou.
Buenos Aires, přípravy na Dakar. Martin Macek při rozhovoru
S českým týmem jsme přiletěli čtyři dny před startem Dakaru a byla to příšerná cesta, přes Londýn a Sao Paulo. To nakonec přestanete vnímat, letíte-li půl dne nebo den a půl.
Nepomáhá, že s vámi náhodou sedí v letadle i modelka Eva Herzigová a pořád jí to sluší.
Nepomáhá, když mezi Čechy na palubě koluje hřejivý koňak.
Byla by to nejhorší otrava, kdyby jeden z mechaniků tvrdě neusnul na toaletě a nenaštval tím letušky.
Ale pak už jsme konečně v Buenos Aires, takže do kraťasů - je třicet dva stupňů ve stínu.
První večer si všichni dáváme veliký biftek a několik piv, ale třeba právě motorkář Macek se pak už začíná soustředit na závod.
"Nesmím se přecpávat," říká. "Při rallye pak nebudu jíst celý den, pojedu v jakémsi kómatu..."
Czech Dakar team na procházce v centru Buenos Aires
Na druhý den si z přístavu vyzvedáváme závodní stroje, práce začíná. Mechanici, navigátoři i řidiči kontrolují, jestli stroje nezničil měsíc na oceánu.
V montérkách tu pobíhá i holohlavý Marek Spáčil, šofér Tatry, která by moc ráda dojela do desátého místa.
Hned od Nového roku bude Spáčilem házet v kabině ze strany na stranu, ten bude v terénu občas měnit pneumatiky, které váží 120 kilo. Je to velká dřina.
"Jojo," pokyvuje holou lebkou. "Fyzická kondice je u kamionů zásadní. Já dřív sice dělal kulturistiku, ale letos jsem do posilovny začal chodit bohužel až čtrnáct dnů před závodem, protože jsem celý rok pracoval sedm dní v týdnu osmnáct hodin. Teď už se těším, jak sednu za volant a pojedu, protože to je pro mě relax."
Nepij, zbytečně nestavíme
V doprovodných kamionech jsou naskládané krabice s nápisem "Rum" a plná lednička piv.
Ptám se na to Jiřího Janečka, což je jinak poslanec, ale tady závodí v modré toyotě
"Když dojedu etapu," vysvětluje mi, "tak si dám dvě tři piva moc rád."
Bezdomovkyně pod mostem kousek od luxusního centra
Chudáci v luxusním centru metropole
Ale plechovky piva jsou prý zároveň i platidlem: "Někdy třeba potřebuješ náhradní díl, kterého se ti nedostává, tak za něj nabídneš české pivo..."
Přes den ovšem Janeček nebude pít skoro vůbec, s mladým navigátorem Viktorem mají dohodu.
"Každých sto kilometrů si smíme dát pět doušků čaje, abychom náhodou nezastavovali zbytečně, kvůli záchodu."
I tenhle poslanec v pouštním klobouku už se těší, až sedne za volant a vyrazí vstříc první sedmdesátimetrové duně. Ale zároveň se trochu bojí.
"Nesmíme jet bláznivě," slibuje si, "Dakar je úplně nevypočitatelný."
Buenos Aires, známá čtvrť La Boca
anketa: Můj nejšílenější zážitek z DakaruMartin Macek, motocykl Roku 2007 jsem v Africe viděl mrtvého motorkáře. Přijel jsem na to místo o pět minut později a zastavil, ale všechno už bylo jasné. Ležel zkroucený pod zničenou motorkou, krev mu tekla z očí i uší, zlomený vaz. Byl to jeden z těch závodníků, co chtějí za každou cenu výsledek, a proto jedou přes závit. To bývá konečná... |
