Japonsko bylo během období Edo (1603–1867) izolovanou a nepřístupnou zemí, ze které běžný člověk nemohl legálně vycestovat. To však neznamená, že by Japonci nevěděli nic o životě za hranicemi svých ostrovů. Touha po vzdělání v Evropě donutila v roce 1865 patnáct mladých samurajů opustit rodnou hroudu. Nejmladším z nich byl třináctiletý Isonaga Hirosuke.
Aby se na jeho útěk tak snadno nepřišlo a rodina nebyla perzekvována, změnil si jméno na Kanaye Nagasawa. Jeho cílem bylo Skotsko, přesněji město Aberdeen. Právě tam bydlela rodina obchodníka Thomase B. Glovera, který chlapcům s útěkem pomáhal. Potomka samurajů, který byl ještě moc mladý, aby šel na univerzitu, se ochotně ujala.
Po pouhých dvou letech života ve Skotsku se chlapec seznámil s charismatickým náboženským vůdcem Thomasem Lake Harrisem. Pod jeho vlivem se uvolil přesídlit do Spojených států a přidat se k církvi Bratrstvo nového života (Brotherhood of the New Life). Ta se vyznačovala kladným vztahem k ezoterice, spiritualismu a komunistickými zásadami. Po nedokončených studiích v New Yorku Harrise následoval do tehdy ještě divoké Kalifornie.
Když do Kalifornie, tak za hvězdnou trojkou. To je bez debat |
Třiadvacetiletý Japonec se stal členem Harrisovy nově založené náboženské kolonie Fountain Grove v Santa Rose a společně s dalšími přistěhovalci žil na farmě rozkládající se na 8 000 čtverečních kilometrech. Pozornost se tu soustředila hlavně na vinohrady, víno bylo totiž hlavním zdrojem obživy celé skupiny. Od hlavního vinaře se Kanaye naučil řemeslu a nakonec jej ve funkci nahradil.
Vinicím se pod jeho rukama začalo mimořádně dařit. Hroznů bylo tolik, že se víno mohlo vyvážet a stále zbylo dost na bujaré oslavy, připomínající římské bakchanálie. Kolonie se nevyhnula kritice puritánsky založených Kaliforňanů, ty ale vůdce Harris ujišťoval, že jsou jeho výrobky plné „božského dechu“, který odstraňuje z vína alkohol.
Země božské radosti
Thomas Lake Harris vedl kolonii až do své smrti v roce 1906. Jeho přívrženci věřili, že objevil elixír nesmrtelnosti, a tři měsíce proto trvalo, než uznali, že vůdce nespí, nýbrž je opravdu mrtvý. Jeho nástupcem se stal Kanaye Nagasawa, který byl v té době již uznávaným vinařem.
Kanaye se nastěhoval do Harrisova luxusního domu, zvaného Aestivossa. V jazyce, kterému rozuměl jen samotný Harris, to údajně znamenalo „Země božské radosti“. Na zahradě před domem se i nadále pořádaly ohromné hostiny pro členy kultu.
Za své éry Nagasawa vinice ještě rozšířil a každodenně je objížděl na povoze, aby pracovníky zaškoloval a udílel cenné rady. Jeho víno obdrželo několik prestižních cen a začalo se vyvážet do zbytku USA i do Evropy. Nagasawa se stal postavou známou takřka po celém světě, a dokonce i rodné Japonsko ho vzalo na milost – v roce 1915 mu císař Taišó udělil Řád vycházejícího slunce.
Doma se mu přezdívalo Vinný král Kalifornie. Stal se zdaleka nejúspěšnějším vinařem v zemi a zároveň prvním japonským občanem s trvalým pobytem v USA. Jeho úspěch se snažili napodobit i ostatní a pobřežní stát tak pokryly vinohrady.
Nagasawovu usedlost osobně navštívily mnohé známé osobnosti, mezi nimi Thomas Alva Edison či Henry Ford, zakladatel stejnojmenné automobilky. Bujaré oslavy s účastí vlivných hostů pokračovaly dokonce i během prohibice ve 20. a 30. letech. To už se z Fountain Grove odstěhovali všichni členové kultu, a Kanaye se tak stal jediným vlastníkem farmy.
Požár přežil jen meč
Přestože k němu většina lidí vzhlížela, rasismus připravil Kanaye Nagasawu o životní dílo. Fountain Grove byl zabaven státem na základě zákona z roku 1913, podle něhož nesměli Asiaté vlastnit v Kalifornii pozemky ani podniky. Vinaři, který se nikdy neoženil a nezplodil děti, nepomohlo ani to, že pozemky přepsal na svého prasynovce a praneteř, kteří se narodili v USA a byli tedy americkými občany.
Na Králičím ostrově vyrábělo Japonsko chemické zbraně, vymazali ho z map |
Za druhé světové války byli kvůli protijaponským náladám Nagasawovi příbuzní, kteří se stále rvali za svá práva na Fountain Grove, zavřeni do internačních táborů. Správcové farmy ji mezitím stihli rozprodat.
To už byl Kanaye Nagasawa nějakou dobu po smrti. Zemřel v roce 1934 a jeho jméno na dlouhou dobu upadlo v zapomnění. Až v 70. a 80. letech se díky práci několika zapálených historiků opět začalo vynořovat na povrch v Kalifornii i v Japonsku.
Dnes existují v obou zemích muzea věnovaná podnikavému synovi samurajů. V Japonsku je to Satsuma Student Museum v Kagoshimě, mapující osudy všech patnácti chlapců, kteří společně s Nagasawou uprchli ze země v roce 1865. V roce 1996 vznikla stálá expozice také v Paradise Ridge, vinici, která tvořila součást Nagasawova impéria.
Ústředním exponátem druhé výstavy, věnované čistě jen slavnému vinaři, kupodivu nejsou ani staré fotografie či lahve s původními etiketami, ale ohořelý samurajský meč. Nagasawa si ho dovezl z Japonska při jedné ze svých pozdějších návštěv. Jako zázrakem meč přežil požár z roku 2017, který zničil několik zbylých vinic i proslulou okrouhlou stodolu, postavenou v roce 1899. Dnešní vlastníci pozemků, rodina Bycků, ho doslova vytáhli z popela.
To samé bohužel neplatí o ostatních exponátech, a tak je nová expozice v Paradise Ridge, otevřená roku 2019, menší než její předchůdkyně. I přesto patří k oblíbeným zastávkám turistů v Kalifornii, stejně jako muzeum Sonoma County, které vlastní mnoho originálních fotek z éry Bratrstva nového života.
