Z obrázků nemusí být vždy na první pohled zcela zřejmé, jak je Jumbo Jet B-747 ve skutečnosti obrovský. Někdy vám to naplno nedojde, ani když u něj stojíte. Dokonce i když sedíte uvnitř, dokážou různé vestavěné přepážky a toalety ten skutečný rozměr značně zkreslit.
Pro maximální názornost obrovitosti B-747 používají letečtí nadšenci vtipné historické přirovnání: památný první motorový let bratří Wrightů. Jejich legendární letoun Kitty Hawk uletěl 17. prosince 1903 vzdálenost 36,5 metru. Přitom jen ekonomická třída dnešního Jumbo Jetu zabírá zpravidla 45 metrů z celkové délky trupu 76 metrů.
Gigantičnost letadla výmluvně ilustrují i další čísla. Typický model 747-400, na kterém jsem odlétal většinu z mých 20 let za kniplem jumba, je složen ze šesti milionů dílů, z toho polovinu tvoří spojovací materiál, především nýty. V konstrukci se skrývá přes 270 kilometrů kabelů a osm kilometrů potrubí. Podvozek je obut do 18 pneumatik: osm jich mají trupové podvozky, osm křídlové podvozky a dvě příďový podvozek. Každý ze čtyř motorů měří v průměru dva a půl metru. Do nádrží se vejde nejen 800 litrů vody, ale hlavně 240 000 litrů paliva, které pomáhá při startu dosáhnout rychlosti 290 km/h a za letu přes 900 km/h, přistává se obvykle při 260 km/h. Tyto rychlosti jsou jen orientační, dost se liší podle momentální hmotnosti letadla.
Nákladní verze B-747 přispěla k ohromnému úspěchu tohoto stroje, který létá už 55 let. V knížce kapitána Pískatého je nákladnímu letectví věnována samostatná kapitola se spoustou pikantních detailů.
Možná úplně nejsilněji tu obrovskou kapacitu letadla dokazují vybraná čísla nakládaných zásob. Pro klasický mezikontinentální let se na výchozím letišti dodává přes pět tun zásob jídla a pití a 50 tisíc položek palubního servisu, jako je nádobí, různé polštářky či přikrývky, v první třídě samozřejmě i přezůvky, pyžama nebo kartáčky na zuby a pánská i dámská kosmetika značkových výrobců.
Ložnice pro piloty
O pohodlí cestujících se stará početná posádka 15 až 20 stevardek a stevardů – přesné číslo záleží na konfiguraci konkrétního letadla a počtu cestujících. Základní předpis praví, že palubní personál musí pří vzletu a během přistání sedět u každých dveří – to pro případ nouzové evakuace.
Pokud byste měli na dálkové trase dojem, že část palubního personálu se během dlouhého letu kamsi ztrácí a zase zjevuje, nešálí vás vaše smysly popletené časovými posuny. Letušky skutečně mají v Jumbo Jetu odpočinkovou místnost, aby se během dlouhých služeb mohly vystřídat. Jejich ložnice s osmi lůžky se nachází pod ocasem letadla ve střešním prostoru nad kabinou cestujících.
Další podoba odpočinkového prostoru pro posádky ze starší verze Jumbo Jetu, ani sem se pasažéři nedostanou.
Sem se cestující nikdy nedostane: takto vypadá pohled do ložnice palubního personálu na palubě nejnovějšího B-747 verze 8.
Mají tam sice lůžka, každé se závěsem pro pocit soukromí, ale nepředstavujte si Hilton. Uvnitř to vypadá asi jako v lůžkovém vlaku, jen je to tam trochu stísněnější, bez oken a bez sprchy, která už dnes ve spacích vlacích celkem běžně bývá. Lůžka pro posádku v letadle jsou kromě přikrývek vybavena taky bezpečnostními pásy pro prevenci zranění spících v případě náhlé turbulence.
Během dlouhých mezikontinentálních letů si chodí pochopitelně lehnout i piloti. Ale nikdy do ložnice letušek. Mají totiž svoji ložnici s patrovou postelí hned za kokpitem, kde si mohou nastavit topení, klimatizaci, světlo, případně hudbu. Výhodou je jak okamžitá dostupnost kokpitu v případě potřeby, tak i větší soukromí. Jen zřídka si tam jdou lehnout dva piloti. Jeden z nich si většinou ustele v první třídě, kde si VIP pasažéři dopřávají pohodlí plně rozkládacího křesla, soukromí a exkluzivní palubní gastronomie včetně například kaviáru a nejlepšího šampaňského. To si pilot dát pochopitelně nemůže, ovšem vybrané jídlo dostane stejně jako cestující.
Posádka si samozřejmě nesmí jít lehnout, kdykoli se jí zlíbí – ani stevardi, ani piloti. Existují na to normy. Pro kratší lety stačí dva piloti a žádné střídání ani spaní se tedy nekoná. Pro delší lety se přidává třetí pilot a pro nejdelší štreky i čtvrtý čili pak letí dvě kompletní pilotní posádky. Párkrát jsem na extrémně dlouhých letech zažil dokonce i pět pilotů na střídání.
Můžeme vzít za příklad rotace 14 hodin dlouhý let. Jako kapitán hlavní posádky jsem odstartoval a letěl pět hodin, pak jsem šel na sedm hodin odpočívat a dvě hodiny před přistáním jsem se vrátil do kokpitu, abych s jumbem dosedl na cílové letiště. Pro piloty to vůbec nebylo špatné – tedy pro hlavní posádku. Ta záložní to měla logicky přesně naopak a odpočinku se jí dostalo méně, protože během vzletu a přistání nesmí nikdo v letadle ležet.
Únik střechou kokpitu
Kromě ložnic pro posádku se najdou na palubě Jumbo Jetu i další, pro většinu běžných pasažérů překvapivé detaily. Třeba únikový poklop ve střeše kokpitu. Proč tam je? V kokpitu B-747 totiž nelze otevřít okno. Není to kvůli vysoké cestovní rychlosti, vždyť i piloti nadzvukového letounu concorde si mohli okénko – samozřejmě pouze při pobytu na zemi – vpředu otevřít. Jumbo má však krásně tvarovaná zaoblená skla oken, a tak by bylo patrně příliš problematické jejich otevírání konstrukčně řešit.
Sem se dostanou jen vyvolení: takto vypadá první třída nejnovějšího Jumbo Jetu u Korean Air.
Dost lidí si dnes už rádo připlatí za byznys třídu, kde lze křesla sklopit do vodorovné polohy.
To zaoblené okno musí být hodně drahé. Je vystavené obrovskému namáhání, a tedy silné několik centimetrů, laminované z několika vrstev. Jedno z nich je elastická plastová výplň, která absorbuje síly vzniklé při srážce s ptákem. Dále je tam stříbrná vrstva elektrického vyhřívání okna. A pak pochopitelně skleněné vrstvy.
Případné poškození čelního skla by znamenalo velký problém. Palubní příručka QRH (Quick Reference Handbook) pro nouzové postupy proto popisuje detailní návody pro různé varianty poškození od pokračování v letu po nouzové klesání s odhermetováním kabiny. Pikantní je, že k rychlému určení závažnosti poškození skla pomáhala třeba i tužka přiložená k vadnému oknu.
5. března 2023 |
Střešní poklop kokpitu se ve vzduchu v žádném případě neotvíral, ten tam byl jen pro případ nouze na zemi. Nácvik použití byl poměrně krkolomný: museli jste si obléct postroj, připnout se na palubní naviják s lanem a spustit se dolů za pomocí třecí brzdy. Nikdy jsem to naštěstí nepotřeboval použít, vlastně jsme ten poklop otevřel jen jednou za všechny ty roky s jumbem – až úplně na konci kariéry, jenom abych si udělal fotku, jak ten výškový výhled ze střechy kokpitu vypadal.
Poklop ve střeše kokpitu B-747 se běžně nepoužívá, slouží jako únikový východ pro piloty v případě nouze, jelikož kokpit Jumbo Jetu nemá otvírací okna.
Kvůli této fotce mě mimochodem málem zatkli. Pořídil jsem ji totiž v nákladní části soulského mezinárodního letiště Inčchon, kde se údajně nesmí fotit. O tom jsem ale neměl ponětí. Kdosi z ostrahy přivolal přísnou policistku a když už byla na místě, musela konat. Patrně mi moc nepomohl ani fakt, že jsem to fotil na jaře 2023 zrovna v době, kdy se v Soulu řešila aféra českého vojenského lékaře, který údajně obtěžoval místní ženu. Mým trestem, uděleným přímo na místě, bylo naštěstí jen povinné smazání záběru před očima policistky, dál to nikdo neřešil. Nakonec i tu unikátní fotku se mi podařilo naštěstí zachránit, jak se můžete v této kapitole přesvědčit na vlastní oči.
Skryté popelníčky a tajný vstup
Na verzích 747-400, se kterými jsem létal nejdéle, mě fascinovalo geniálně jednoduché zařízení pro rychlé odvětrání kouře z pilotní kabiny v případě nouze. Je to díra o průměru několika centimetrů v trupu horní části pilotního prostoru, zevnitř zakrytá obyčejným plechem. Z něj vede táhlo zakončené madlem na přístrojovém panelu nad hlavami pilotů. Když to bude nutné, jednoduše zatáhnete za madlo a díru odkryjete. Je to kvůli náhle unikajícímu přetlaku hlučný proces, ale kabina se vmžiku bezpečně a dokonale vyvětrá.
Občas jsem zažil, že nějaký kolega za letu tuto klapku „nenápadně“ pootevřel a pak se šel „protáhnout“ do zadní části kokpitu, zrovna pod tento otvor. Někteří Asiati jsou velmi silní kuřáci – a já jsem nikdy nic neviděl, musel jsem za letu koukat dopředu.
Sám jsem nikdy nekouřil, jsem zarytý nekuřák. Takže osobně striktním zákazem kouření na palubách letadel nijak netrpím a cestujícím v žádném případě neradím, aby to jakkoli zkoušeli obejít. Na palubě jsou čidla dokonce i na toaletách, navíc je složité prostor pro cestující účinně vyvětrat, tam žádná podobná vychytávka v podobě střešního otvoru v kokpitu není.
Donedávna přitom byly popelníčky v každém opěradle každého sedadla pro cestující a dodnes jsou nedílnou součástí křesel pilotů v kokpitu, ačkoli i tam už dávno platí přísný zákaz kouření. Jak je to možné? Jednoduchá odpověď: jde o certifikaci letounu. Když ho konstruovali a poté schvalovali, byly popelníčky nedílnou součástí. Jakmile je odstraníte, musíte řešit novou certifikaci – a to je složitý a finančně nákladný proces. A to jsou popelníčky vlastně banalita. Stejné je to pro jakoukoli součást letadla od potahů sedadel až po prkénko na toaletě. I kdyby výrobce vymyslel jakkoli úžasný nový palubní počítač, nesmí ho do letadla dát bez nové nákladné certifikace.
Pohled do kokpitu B-747. Knížka kapitána Pískatého obsahuje i originální rozkládací obrázek přístrojů v kokpitu.
Při přistávání s takovým letadlem je klíčový správný výhled pilota z kokpitu. K jeho nastavení slouží v Jumbo Jetu velmi jednoduchá pomůcka: kříž umístěný na rámu kabiny. Do něj musí pilot obrazně řečeno umístit střed svého oka nastavením správné polohy sedačky, které je pochopitelně úplně jiné pro Korejce malého vzrůstu a pro velkého Evropana. Seřizování sedačky funguje jak elektricky, tak manuálně ve třech osách.
Prozradím vám ještě další tajemství: zespodu trupu existuje neveřejný přístup do jumba. Z deklu za příďovým kolem se spustí žebřík a vstup dovnitř je skrz takzvanou electronic bay, jakousi elektrickou rozvodnu celého letounu. Dá se tudy dostat dokonce až na hlavní palubu: cestující první třídy mají pod kobercem vstupní poklop, aniž o tom vědí. Teoreticky by se to dalo samozřejmě využít i opačným směrem a vylézt tudy ven, ale nikdy se tato cesta nepovažovala za nouzový východ, problém jsou ty všudypřítomné rozvody elektřiny.
Šampaňské v toaletě a palubní výtah
Pokud byste se mnou někdy absolvovali povinnou pilotní předstartovní obhlídku letadla zvenčí, možná byste si všimli, že na přídi má jumbo i kameru. Není to pro piloty, my žádnou vnější kameru pro pojíždění ani za letu k dispozici neměli, ale pro cestující, aby mohli sledovat na svých obrazovkách pohled i dopředu či dolů z letadla, nejen na stranu z okénka. Z kokpitu se na tyto záběry ani nešlo připojit, pro nás byla daleko důležitější vnitřní kamera, která zobrazovala situaci na palubě za dveřmi kokpitu – kdyby na ně někdo bušil, tak aby bylo jasné, zda je to stevardka s kávou, nebo rozzuřený cestující.
Při venkovní obhlídce mě zajímaly jiné věci než kamera. Kromě kontroly stavu pneumatik, brzdového obložení nebo případných nežádoucích úniků kapalin šlo hlavně o to, důkladně prohlédnout motory a náběžné hrany křídel, zda tam nejsou nějaké stopy krve nebo peří po srážce s ptákem. Pokud zrovna foukal vítr, bylo přitom potřeba držet si dobře čepici, aby mi ji nenasál a nerozsekal motor, jehož lopatky se s větrem taky točily.
Podvozek B-747 má celkem 18 kol.
Nešlo přitom o to, případné stopy srážky s ptáky čistit, ale zjistit rozsah poškození a rozhodnout, zda lze letět, nebo je nutná okamžitá oprava. Ale i ta čistota je v letectví ohromně důležitá. Letadla jsou vždy nablýskaná ne proto, aby to hezky vypadalo a byly dobře vidět nápisy a barvy aerolinek, šetří se tím palivo. Když je povrch trupu čistý, snižuje to za letu odpor vzduchu a tedy i spotřebu paliva.
Na čistotu se samozřejmě velmi dbá i uvnitř. Úklid letadla přitom nedělaly stevardky, ale najaté vyškolené firmy, které interiér uklízely opravdu špičkově a hlavně obdivuhodně rychle. Na domácí korejské lince ze Soulu na ostrov Jeju jsme stíhali průlet s jumbem pro 410 lidí včetně dokonalého úklidu za necelou hodinu! Na dálkových mezinárodních letech býval průlet pochopitelně delší, typicky dvě až tři hodiny.
Základní úklid po palubním servisu samozřejmě probíhal už za letu ze strany stevardek, i přitom nastávaly pozoruhodné momenty. Třeba vylévání šampaňského z první třídy do toalet. Ve službě se alkohol pít nesmí, oni Korejci ho ani mimo práci mnoho nevypijí, a zároveň všechny načaté lahve musí být před přistáním prázdné. Tak se to prostě vylilo.
Tento pohled známe všichni: ekonomická třída pojme v případě B-747 stovky sedaček.
Pikantní je, že jídlo se nevyhazovalo téměř nikdy. Navzdory tomu, jak jsou Korejky hubeňoučké, tak se rády a dobře najedly, kdykoli to bylo možné. Netuším, jak si tu štíhlou linii dokážou udržet, ale jídlo z letů nezbývalo. Všechno snědly.
Pro palubní servis v jumbu má personál po ruce dokonce i výtah. Člověk se tam sice nevejde, do hrbu v přední části trupu je nutné pokaždé vystoupit po schodech, ovšem jídlo, pití a další nezbytné součásti obsluhy se mezi palubami běžně nepřenášejí, vozí se výtahem.
Říká se, že flotila všech 1 574 vyrobených letadel B-747 přepravila za 55 let provozu bezmála čtyři miliardy lidí čili zhruba polovinu současné světové populace. Nepochybně k takovému úspěchu přispěla i obdivuhodná variabilita interiéru, která umožňuje aerolinkám kompletně přestavět vnitřní uspořádání té ohromné kabiny pro stovky cestujících za jedinou noc.
20 let kapitánem Jumbo JetuSeznamte se: legendární americké dopravní letadlo B-747 (první let před 55 roky) a jeho první český kapitán, bývalý vojenský letec ČSLA Slavomír Pískatý (narozen před 66 roky). Jak k sobě našli cestu? V unikátní společné biografii špičkového letadla a elitního letce z nakladatelství Jota najdete odpovědi na spousty otázek, ať jste fanoušci letectví, nebo „jen“ cestující. Proč má Jumbo Jet v přední části trupu hrb? Co se stane, když se v kokpitu potkají při řízení letadla bývalí úhlavní nepřátelé, stíhači americké a československé armády? Co dělat a nedělat, pokud zažijete poplach v oblacích? Jak žijí na cestách kolem světa dopravní piloti? A nač vozil český kapitán B-747 v kokpitu 20 let školní atlas? To vše a mnohem více se dočtete v unikátním příběhu legendárního letadla a elitního letce SLAVOMÍR PÍSKATÝ. 20 LET KAPITÁNEM JUMBO JETU od novináře a redaktora MF DNES Petra Čermáka.  |
7. prosince 2022 |
