Proto je jeho kniha Páchat dobro plná nejen nespravedlnosti, křivd bolesti, ale také naděje… Kdy se bál o život? Kdy plakal dojetím? A jaký recept na spokojenost našel v Dánsku, jež dlouhodobě okupuje přední příčky v průzkumech zkoumajících štěstí?
O který předsudek jste díky cestování přišel?
Změnil jsem mnoho názorů na chudobu a bohatství. Myslím si, že lidé extrémně chudí, ale i ti extrémně bohatí mají menší šanci na životní štěstí. Změnil jsem svoji definici chudoby – není jenom materiální, je i emoční, vztahová, duchovní… Můžete být materiálně zajištěný, ale přitom osamělý. Můžete být materiálně chudý, ale zároveň spokojený se životem. Taky ale není pravda, že lidé v rozvojových zemích jsou automaticky nějak šťastnější než my. Můžou být třeba propojenější se svou komunitou nebo být autentičtější. Umějí se třeba životem více protancovat a prozpívat. Jenže to končí v momentě, kdy přijedou buldozery a srovnají jim se zemí dům ve slumu. Nebo když nemají peníze na doktora pro své děti a ty děti jim umírají.
Vyběhli jsme na střechu, abychom si to vyfotili. Záhy po nás začal poskakovat červený laserový paprsek od snajpra. Udělali jsme školáckou chybu.