Začněme zážitkem, kterým celé naše putování skončilo. Blíží se soumrak, sedíme na malém skalisku a už notných dvacet minut zíráme do jakési díry ve skále. Stále se nic neděje. Ale pak se jako mávnutím kouzelného proutku spustí velkolepé divadlo. Zatímco pár místních vesničanů tluče do bubnů, z díry vylétají za obživou tisíce netopýrů. Neskutečný zážitek trvá dlouhé minuty. Zkoušíme odhadnout, kolik jich mohlo být. Určitě statisíce. Možná i milion.
Klenot pro UNESCO
Nejkrásnější ze všech jeskyní kolem městečka Hpa-an je jeskyně Kawgun. Její stěny pokrývají tisíce drobných hliněných plastik Buddhů, takže svou úchvatnou výzdobou dokonale imituje chrámové prostory. Výzdoba pochází ze sedmého století a nechala ji vybudovat monská královna, která se díky misionářům poslaným z Indie obrátila na buddhistickou víru.
Za vstup do jeskyně se platí tři dolary, další poplatek stojí fotografování. Naštěstí jeskyně ještě nebyla zapsána na seznam UNESCO a tudíž není vyhlášeným cílem turistů, jako jsou třeba chrámy v Baganu, takže si ji návštěvník může prohlédnout víceméně sám a nerušeně vnímat její magické kouzlo.
Bizarní skála
Poněkud bizarně působí na první pohled buddhistický klášter Kyauk Kalap, postavený na ostrově uprostřed malého jezera. Jeho dominantou je kolmá skála vztyčená jako prst k nebi, na jejímž vrcholu stojí pagoda. Až nahoru se bohužel nesmí, ale i nejvyšší povolená vyhlídka nabízí nádherný výhled do okolní zemědělské krajiny a je jedním z nejhezčích míst pro sledování západu slunce.
Přes poledne je klášter, v němž žijí dva tucty mnichů, kvůli pravidelné meditaci uzavřen, naopak po jedné hodině zde poutníci dostanou zdarma jednoduchý vegetariánský oběd.
Obří jeskyně
Jedeme dál. Nezapomenutelným zážitkem je návštěva jeskyně Saddan, která je ze zpřístupněných jeskyní největší a jeden z jejích sálů – jak vtipně poznamenává Lonely Planet - svou rozlehlostí připomíná fotbalový stadion. Jeskyní Saddan je možné projít na druhou stranu skrz kopec. Cesta není samozřejmě upravená ani osvětlená, navíc můžete uklouznout po netopýřím trusu, takže je nutné vzít si s sebou čelovku či baterku a dobrou obuv.
Po cestě je k vidění spousta obrovských stalaktitů a stalagmitů, z nichž některé mají velikost auta. Navíc strop jednoho ze sálů kompletně pokrývají desetitisíce netopýry, což slabší povahy označují za poněkud strašidelný zážitek.
Rýžový kanál
Ale cesta ubíhá celkem rychle, po nějakých deseti minutách se v dálce objeví světlo a návštěvník brzy vyjde do nádherné krajiny lemované zarostlými zelenými vrcholky uprostřed nichž přímo před vchodem jeskyně leží malé jezero. Návštěvníci se mohou vrátit stejnou cestou jeskyní, ale téměř každý využije možnost svézt se zpátky s místními rybáři na vratkých dřevěných člunech. Cesta vede další, zčásti zatopenou jeskyní a pak po uzoučkých zavlažovacích kanálech, zaříznutých mezi rýžová políčka.
Vstup do jeskyně Saddan je zdarma, za jízdu loďkou se platí zhruba 70 korun za osobu, což jsou na místní poměry celkem velké peníze.
Ouška nebo ledvinky
Okolí mnoha jeskyní je plné makaků, kteří mohou být občas agresivní, zvlášť když se člověk ocitne mezi smečkou opic sám. Před vstupy do jeskyní najdete řadu stánků s občerstvením, v nichž je možné ochutnat spoustu barmských specialit. Jednou z nich jsou třeba vařené vepřové vnitřnosti (žaludky, slezina, ledvinky, střívka, ouška) nakrájené na malá sousta a člověk si je napichuje jako jednohubky. Porce pro průměrně zdatného jedlíka vychází na třicet až čtyřicet korun. Vynikající jsou také smažené cukety a patisony, servírované s bylinkami a pálivou omáčkou. Tady je cena ještě nižší – slušná porce pro jednoho vyjde zhruba na patnáct korun.
Bloudění bez mapy
Výlet zahrnující návštěvu nejzajímavějších jeskyní kolem Hpa-an pořádají místní hotýlky. Výlet trvá celý den a vyjde kolem osmi dolarů na osobu. Druhou možností je půjčit si motorku nebo kolo a objet jeskyně na vlastní pěst (v případě kola je zapotřebí dva dny). Pronájem kola vyjde na den na dva dolary, motorka je zhruba třikrát až čtyřikrát dražší.
Pokud nemáte kvalitní mapu, hledání jeskyní je poměrně náročné, navíc místní obyvatelé až na výjimky nemluví anglicky. Často se tak stává, že lidé na kolech zabloudí a protože se brzy stmívá, musejí si nakonec vzít taxi, které je i s kolem odveze zpátky do Hpa-an.