Před pouhým desetiletím byla Brazílie jen přestupní stanicí na kokainové stezce z And k náročným zákazníkům v New Yorku a Londýně, nyní se však sama tato nejlidnatější latinskoamerická země stala stále nenasytnějším zákazníkem. Multimiliardový byznys změnil slumy ve válečné zóny, zkorumpoval úředníky a zničil tisíce rodin od farmářských měst v západní Brazílii po rozrůstající se pobřežní města a odlehlé amazonské vesnice podél kolumbijských hranic.
"Drogy a obzvláště kokain bývaly výsadou výhradně elity, naneštěstí se však v Brazílii demokratizovaly," konstatuje profesor sociologie na univerzitě v Rio de Janeiru Argemiro Procopio, který se zabývá drogovou problematikou. Podle loňského odhadu Mezinárodního programu OSN pro kontrolu narkotik (UNDCP) užívá kokain 900.000 Brazilců. Někteří experti považují Brazílii za druhého největšího spotřebitele kokainu po Spojených státech, neexistují však studie zachycující užívání drog v celostátním měřítku a brazilští činitelé tuto možnost
vehementně popírají.
V rozrůstajících se slumech známých jako Complexo da Mare, prostírajících se směrem od centra Ria k mezinárodnímu letišti, je kokain k mání za pouhých 50 centů za drobný balíček "koksu". "Toto množství stačí právě tak na to, aby se člověk namlsal a dostal chuť koupit si další dávku," říká 34letý nezaměstnaný
údržbář Itamar, který šňupe kokain denně už devět let.
V 80. letech byl kokain oblíbenou drogou na večírcích a oslavách v panských sídlech po celé Brazílii. "Stačilo zvednout telefon," říká příslušnice "horních deseti tisíc" Narcisa Tamborindeguyová, která ve své loni vydané autobiografii vylíčila vlastní zkušenosti s užíváním drog. Přestože se v nejvyšších společenských kruzích začaly ujímat "značkové drogy" jako extáze, zůstává kokain i nadále žádaným artiklem. Mazaní dealeři zřídili horké linky nazývané "dial-coca", cosi jako "kokain po telefonu", a na doručování zásilek si najali kurýry na motocyklech a těhotné ženy.
"Během karnevalu si jeden chlápek objednal na nějakou party kilo kokainu. Máte představu, co je to za množství? To tedy musel být pořádný mejdan," říká Bira, který býval v polovině 90. let "vrchním manažerem" narkobyznysu v jednom z hlavních riodejaneirských předměstských brlohů. "Ale teď už si ho na večírcích nedopřávají jen boháči," dodává, zatímco obchází zchátralé hřiště v Mare - rozpraskaný betonový plácek, který se po setmění změní v "mraveniště" drogových aktivit.
Podle odhadu USA se přes Brazílii přepravuje asi 100 tun kokainu, tedy 15 procent celkové světové produkce, a asi 40 procent z něj tu zůstává pro "domácí" použití. Jeho pronikání do země usnadňuje chabě střežená 1600 kilometrů dlouhá hranice s
Kolumbií. Tak jak cena kokainu klesala, navykli si na něj Brazilci všech společenských vrstev, zejména teenageři. Podle vládních údajů okusilo nejméně jednou kokain nebo crack do roku 1997 více než 50 procent obyvatel Rio de Janeira a Sao Paula.
Brazilská vláda zahájila tažení proti narkomanii. Musí se však vypořádat ještě s dalším problémem, a tím je zastavení války ve slumech - kde vládnou teenageři vyzbrojení útočnými puškami a granátomety. "Je to jako žít za války na okupovaném území," říká ředitelka Nepad, státem sponzorovaného institutu pro potírání narkomanie, Maria Theraza Aquino. "Obchodníci s drogami mají moc nad životem i smrtí každého zdejšího obyvatele."
Nikdo nevstupuje do favel nebo z nich neodchází bez povolení, jejich obyvatelům je často zakázáno mít mobilní telefon a jejich domovy jsou při policejních raziích k dispozici prchajícím narkodealerům. Ti však ve slumech často zaplňují mezery zanechané státem. Budují cesty, společenská centra a školy, platí účty za lékařskou
péči a sponzorují velkolepé karnevalové průvody.
Na federální úrovni vyšetřují úřady drogovou korupci a praní peněz a bijí v této souvislosti na poplach. Odborníci však varují, že dokud bude moci "zlatá mládež" šňupat kokain beztrestně a chudé děti ze slumů nebudou mít možnost zapojit se
do oficiální ekonomiky, bude problém v této zemi se 170 milióny obyvatel narůstat. "Prodej drog je jedinou vstupenkou do světa prestiže a peněz," říká Bira, který opustil svět narkomafie a stal se taxikářem. "Vydělal jsem dost peněz na to, abych mohl opustit slum, vychovávat děti v bezpečí a v prostředí, kde nejsou drogy," říká.
"Ale kdybych se ocitl bez práce, nepochybně bych se zase stal narkodealerem."
