Pro lepší představu, tokijská aglomerace zabírá prostor zhruba o délce trasy mezi Prahou a Českými Budějovicemi a o šířce odpovídající přibližně vzdálenosti mezi Prahou a Pardubicemi. V takto rozsáhlé megapoli dnes žije asi 38 milionů obyvatel.
Historicky je užitečné vědět, že dnešní Tokio se do roku 1868 jmenovalo Edo. Právě v období Edo, tedy od počátku 17. století do poloviny 19. století, se z původně menšího sídla stalo mocenské a městské centrum země. Název Tokio, tedy východní hlavní město, dostalo během reforem Meidži.
Svatostánky i velkoměsta, klid i noční život. V Japonsku si najde své každý |
Pro první orientaci v Tokiu má velký smysl začít na výšce. Tokyo Skytree stojí v obvodu Sumida, měří 634 metrů a je nejvyšší věží v Japonsku. Pro návštěvníky jsou klíčové dvě vyhlídkové úrovně, Tembo Deck ve 350 metrech a Tembo Galleria ve 450 metrech. Z vyšší galerie lze za dobré viditelnosti dohlédnout až zhruba 70 kilometrů daleko, a dokonce lze spatřit bájnou horu Fudži.
Pro prvocestovatele to není jen efektní atrakce, ale praktický způsob, jak si srovnat v hlavě rozměr města, polohu řeky Sumida, centrálních čtvrtí i vzdálenost mezi místy, která na mapě vypadají blízko, ale v reálu už představují samostatný půldenní přesun.
Zastavte se u Hačikóa
S ohledem na rozměry i hustotu populace není divu, že se v Tokiu nachází i nejrušnější dopravní přechod na světě. Tím je Šibuja, kudy podle oficiálních turistických zdrojů ve špičce projde až 2 500 lidí každé dvě minuty.
Nejde ale jen o čísla. Hned vedle stojí socha Hačikóa. Není tam proto, že by šlo o náhodně proslaveného psa z filmu, ale jako připomínka skutečného akity, který ve 20. letech chodil k nádraží čekat na svého pána a pokračoval v tom ještě devět let po jeho smrti. Dnes je Hačikó symbolem věrnosti a zároveň jedním z nejpraktičtějších orientačních bodů v celé Šibuji.
Jako sardinky v moři. Nejrušnější přechod světa najdete v Japonsku |
Jestli má Tokio čtvrť, kterou by měl prvocestovatel projít i po setmění, je to Asakusa. Její jádro tvoří chrám Sensó-dži, nejstarší chrám v Tokiu, který ročně přitahuje kolem 30 milionů návštěvníků a poutníků. Přes den je Asakusa rušná, hodně turistická a často přecpaná. Večer funguje lépe.
Chrámový areál je nasvícený každý den od západu slunce přibližně do 23 hodin a noční procházka sem dává větší prostor vnímat dispozici místa, hlavní síň, pagodu i průchod Kaminarimonem bez celodenní tlačenice. Oficiální noční trasy v Asakuse navíc počítají i s pohledem z terasy turistického centra.
Do stejné části města patří i muzeum malíře a výtvarníka Hokusaie, které stojí za návštěvu i lidem, kteří běžně muzea nevyhledávají. Muzeum bylo otevřeno v roce 2016 v Sumidě, kde se Hokusai narodil a strávil většinu života. Budovu navrhla Kazujo Sedžima a její vnější plášť z lehce zrcadlících hliníkových panelů odráží okolní čtvrť. Uvnitř člověk nedostane jen přehled o Hokusaiových dřevořezech, ale i poměrně srozumitelný vstup do vizuální kultury období Edo.
Čistota je příkladná
Jedna z věcí, které si v Tokiu všimne skoro každý Evropan, je čistota ulic a zároveň velmi malý počet veřejných odpadkových košů. Průvodci návštěvníkům přímo radí, aby neodhazovali odpadky, a pokud koš není poblíž, odnesli si odpad s sebou na hotel.
Člověk si prostě musí zvyknout, že prázdná lahev, obal od sendviče nebo kapesníky často putují nějakou dobu v tašce, než se objeví vhodné místo pro vyhození.
Doprava je další velké téma. Tokio nevyniká tím, že by bylo nesrozumitelné, ale tím, že je extrémně husté. Samotné Tokyo Metro provozuje devět linek, 180 stanic a 195 kilometrů tratí. Toei Subway přidává další čtyři linky, 106 stanic a 109 kilometrů. A tím to nekončí.
Sedm z devíti linek Tokyo Metro pokračuje přímým provozem na tratě jiných železničních společností, takže vlak jedné linky vás může bez přestupu zavézt daleko za hranice centrálního Tokia. Vedle toho existuje síť autobusů Toei a dalších dopravců.
Z hlediska jídla je Tokio pro prvocestovatele bezpečné v tom nejlepším slova smyslu. Dá se tu jíst skvěle téměř v každé cenové hladině. Z tradičních tokijských specialit stojí za pozornost edomae sushi, tempura a soba, tedy jídla pevně spojená s kuchyní starého Eda, a z místních specialit také mondžajaki a fukagawa-meši.
Před návštěvou Tokia je dobré si přiznat, že není možné vše stihnout vidět. Tokio je na to prostě příliš velké a dopravně složité. Daleko lepší je vzít si několik pevných bodů, například Skytree, Asakusu, Šibuju, jedno muzeum a jeden park, mezi nimi nechat volnější prostor a smířit se s tím, že doprava i vzdálenosti ukrajují čas.
Věděli jste, že...
|
Článek vznikl pro časopis Rytmus života.
