Středa 29. ledna 2020, svátek má Zdislava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 29. ledna 2020 Zdislava

Na cyklolíbánkách v Japonsku: když na vás udeří tajfun století

Seriál aktualizováno 
Bouře takové síly udeřila na oblast Tokia naposledy v roce 1958. Úřady varují obyvatele před nárazovými větry s rychlostí až 220 kilometrů v hodině. Je vyhlášen nejvyšší stupeň povodňového nebezpečí. To jsme slyšeli ze všech stran. Druhá část našeho cykloputování Japonskem začala dost zostra.

Brána míru v Motohakone | foto: Archiv Zuzany Blažkovépro iDNES.cz

Na začátku října jsme se po měsíční zastávce u naší milované japonské rodiny v Urayasu rozloučili a vyrazili zase do sedel. První tři dny jsme se jen vymotávali z betonové džungle. Aglomerace kolem hlavního města, v angličtině označovaná za „Greater Tokyo Area“, je nejlidnatější městskou oblastí světa. Takže když někde bydlí 38 milionů lidí, je jasné, že nás tam nečeká jízda lesy a parky.

Japonci však nezklamali a nebloudili jsme. Teda kromě pár momentů, kdy jsme třeba nevěděli, jakým z šesti paralelních mostů můžeme překonat větve řeky Sumida.

Z jízdy velkoměstem si odnášíme tři hlavní zážitky. Prvním byl vyhlášený Duhový most, který má v horním patře dálnici, uprostřed spodního patra vlakové koleje a po stranách rychlostní silnice.

Z obou boků pak vedou pěší stezky s úžasnými panoramatickými výhledy na centrum. Smí sem i cyklisté, ale musí své stroje vést. A to nikoli hujerovským stylem, že kolo tlačím pár metrů, kde na mě vidí strážník, a za rohem nasednu. Hlídači tu na podobné vtipálky vyzrávají dřevěnou kolejnicí, jakousi dopravní botou, kterou vám nasadí na zadní kolo a je po šlapání.

Fotogalerie

Druhým zážitkem bylo spaní v kempu přes řeku od tokijského letiště Haneda. Z takové blízkosti jsme nikdy letadla vzlétat a přistávat neviděli, ani neslyšeli. Zrovna o ukolébavkách se hovořit nedá, takže spánek jsme museli dohnat později.

Trojici zážitků pak korunuje město Kawasaki, kde jsme se ocitli v jiném světě. Jako jedna z mála velkých obcí v Japonsku má zcela nepravoúhlý půdorys, v labyrintu křivolakých uliček se cestovatelé mohou cítit spíše jako někde v pevninské Asii.

Z Kawasaki jsme plynule přejeli do působivé a moderní Jokohamy, kde nás poprvé někdo v noci vykázal ze stanoviště. Stan jsme postavili v parku, kde se nacházela fanouškovská zóna pro MS v ragby. V jednu ráno nás pan hlídač blikáním baterky pozdravil a po vysvětlení, že tam stanovat nesmíme, zase odešel.

Bezradní, kam bychom v takovou hodinu odcházeli, jsme zalezli zpět a nastavili budík na svítání. Pár minut před jeho zazvoněním u nás už milosrdný hlídač sám stepoval, aby nás s přáním pěkné jízdy vyprovodil.

Zálivem Sagami do krpálu

Hladivé podzimní slunce, svěží oceánský vítr a parádní cyklostezky. Tak by se daly shrnout dny na tichomořském pobřeží, které jsme si v úseku zálivu Sagami moc užili. Krmili jsme divoké želvy v Kamakuře, skateboardovali v Kugenuma a číhali na majestátní sopku Fudži na obzoru.

Nejvyšší horu země jsme zdolali před pár týdny pěšky s manželovými rodiči. Vydrápat se na jejích 3 776 metrů dá pořádně zabrat, ale odměnou za výkon jsou doživotní vzpomínky. Fudži kromě okouzlujících výhledů na okolí totiž hraje všemi barvami a vyvolává v lidech pokoru a obdiv k síle matky přírody.

Vrcholová fotka z 3 776 metrů vysoké sopky Fudži

Vrcholová fotka z 3776 metrů vysoké sopky Fuji

Kvůli krásným foto lokalitám s Fudži na pozadí jsme i vyfuněli prudkých 800 metrů převýšení do Motohakone. Místo slavných panoramat nás čekala šedá obloha a začínající déšť od obávaného tajfunu Hagibis.

Intenzivnější srážky začaly v pátek, kdy rekordní tlaková níže pořadového čísla 19 řádila ještě nad oceánem. Na pevninu měla udeřit v sobotu odpoledne. Jelikož jsme v Motohakone nenašli žádné ubytování v naší cenové relaci, sjeli jsme za už vydatného lijáku k pobřeží do Numazu.

Tady spát nemůžete

Přes internet jsme si zarezervovali v Numazu pokoj na dvě noci. Nejlevněji vycházel Love Hotel Christmas. Těšili jsme se, že bude ve vichru tedy i o program postaráno. Přeci jen japonské love hotely mají bájnou reputaci, tak jsme byli patřičně líbánkově natěšení. K budově jsme museli kola poslední kilometr dotlačit, protože Míša ještě do náročného počasí smolně píchl.

Ulevení, že už jsme v destinaci, jsme vyrazili na recepci. Asi jsme nevypadali jako běžní zákazníci love hotelu, alespoň soudě podle nechápavých pohledů pánských solo klientů a krásných společnic, které se vždy jen mihly na chodbě.

Čínská čtvrť v Jokohamě

Čínská čtvrť v Yokohamě

Jízda labyrintem uliček Kawasaki

Jízda labyrintem uliček Kawasaki

O pár minut později se ještě méně chápavé pohledy vloudily na naše tváře. Manažer hotelu nás kvůli tajfunu odmítl ubytovat. Jaký paradox, když se právě kvůli tajfunu ubytovat potřebujeme! Velice ilustrativně nám vysvětloval, že jelikož je budova stará a stojí na kopci, nepovažují ji za odolnou. Hostům prý hrozí pořezání od rozbitých oken. To znělo jako příliš velké sado maso, tak jsme uposlechli manažerova pokynu hledat radu na policii.

Celou naší zkušenost na stanici vystihuje dotaz, který jsem ve zklamání milému strážníkovi položila: „Proč nás lidé tedy posílají na policii, když nám nemůžete pomoci?“ Pán byl totiž sice ochotný, ale vlastně neměl prostředky, jak nás ze svízele dostat. Evakuační centra prý pro turisty otevřená nejsou. Slitovali se nad námi v hotelu v centru města, kde nám pronajali poslední volný pokoj. Že byl jednolůžkový nám bylo v tu chvíli už úplně jedno.

Je libo zemětřesení?

Už v sobotu ráno do budovy hotelu drcaly silné poryvy větru. Odpoledne, kdy intenzita všech fenoménů spojených s tajfunem vrcholila, jsme jen s napětím postávali u okna a zírali na stromky, co se ohýbaly až k zemi. Všechna auta, motorky, kola i další mobilní věci lidé z ulic ukryli do garáží, takže vzduchem u nás nic nelétalo. Jen se pod námi nějak podezřele houpala postel.

VIDEO: Při tajfunu Hagibis zemřelo 35 lidí

Když už se tak po setmění dělo v celkem strašidelné míře, přečetli jsme si v online zpravodajství, že nedaleko jako bonus k Hagibisu udeřilo i zemětřesení o síle 5,7.

Ráno nás zaskočilo roztáhnutí závěsů: po devastaci ani památky, sluníčko svítilo a na vlastní oči jsme pochopili, proč se říká „vymetená obloha“. Zaťukali jsme tedy na dřevo, že jsme měli na rozdíl od tisíců jiných zasažených lidí na Honšú velké štěstí, a vyrazili jsme pokračovat v naší cestě dál.

Na programu bylo bájné Nagano, kam se můj hokejový fanda moc těšil. Ještěže netušil, co budeme muset pro spatření olympijského stadionu podstoupit. Ale o tom zase v dalším díle.

Z Tokia přes Jokohamu...Japonskem na kole

Z Tokia přes Jokohamu...Japonskem na kole

Mapy poskytuje freytag & berndt. Společnost také vytváří mobilní aplikaci PhoneMaps, která obsahuje turistické a cykloturistické mapy celé Evropy, aplikace je ke stažení zdarma na Apple Store a Google Play Store. © freytag & berndt, SHOCart, přispěvatelé OpenStreetMap

Autoři:
  • Nejčtenější

Legendární Turnerova chata na Šumavě je na prodej, majitel nemá nástupce

Legendární Turnerova chata u řeky Vydry nedaleko Horské Kvildy na Klatovsku je na prodej. Objekt v 1. zóně Národního...

Gruzie úspěšně buduje světové lyžařské středisko. V Gudauri už bydlí i Češi

Když se chce, tak to jde. Gruzínské Gudauri rychlými kroky směřuje mezi top lyžařské destinace. K dokonalosti zbývají...

Nenápadný zimní ráj v Rakousku. V Nočkových horách vás obslouží i komorník

Okolí průsmyku Turracher Höhe na rozhraní Štýrska a Korutan patří mezi skvosty, o kterých mnoho Čechů zatím neví....

Na co zírá mašinfíra: Parní mašinkou po pražské trati, která brzy zmizí

Dnešní díl seriálu Na co zírá mašinfíra nás zavede do minulosti. Mezi pražským Hlavním nádražím a Strančicemi projedeme...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Královna výhledů na Slovensku. Prověřili jsme zimní výstupy na Kráľovu hoľu

Mohutný a díky vysílači nezaměnitelný masiv Kráľovy hoľe vystupuje o kilometr nad okolní krajinu Horního Pohroní a...

Premium

Velký test palubních kamer: některé umí i ochránit před nehodou

Porovnali jsme šestnáct oblíbených autokamer podle kvality záznamu, parametrů a funkcí, které nabízí. Cenové rozpětí...

Premium

Léčil jsem lidi homeopatií. Pak jsem zjistil, že funguje jinak, než mi říkali

Homeopatie je přes dvě stě let stará medicína. Znamená to, že patří do starého železa, nebo má stále co nabídnout?...

Premium

Do dvou let se ukáže neudržitelnost elektroaut, říká bývalý šéf Škoda Auto

Vadili jsme hlavně značce Volkswagen, když jsme postavili Octavii proti Golfu, říká v rozhovoru pro LN Vratislav...

  • Další z rubriky

Itálie ztracená v lesích. Svérázný kraj Alpe Cimbra málem zničil Mussolini

Náhorní plošina Alpe Cimbra v severoitalské provincii Trentino je tak trochu zvláštním světem. Nádherným, odlehlým,...

Premium

Melbourne je Mirek Dušín mezi městy. Vypadá, jako by ho postavil počítač

Nejevropštější město nejmenšího kontinentu vypadá, jako by ho postavil počítač. Je v něm vše, co od velkoměsta...

Krajina jak z černobílého filmu. Filipíny zahalil popel

Vesnice v okolí aktivní sopky na Filipínách pokryl šedý prach. Domy, stromy, auta. Krajina vypadá jak z černobílého...

Premium

Pořád můžeme svět zachránit. Expert na přežití v přírodě dává lidem naději

Do divočiny už vzal slavné sportovce, herce i politiky. Dobrodruh Bear Grylls hosty svých televizních show vysvléká z...

Najdete na iDNES.cz