Středa 8. dubna 2020, svátek má Ema
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 8. dubna 2020 Ema

Japonskem na kole. Objevujeme hřbitov firem a míříme do velkých měst

Seriál aktualizováno 
Mořský vánek a zapomenuté vesnice japonského venkova měníme za jednu z nejnavštěvovanějších a nejrušnějších oblastí země. S více než pěti tisíci kilometry v nohách a nastupující zimou zvolňujeme tempo. Koyasan, Nara i jižní Kjóto jsou krásné destinace, kvůli přetlaku turistů se tu však cítíme trochu rozpačitě.

Náš průvodce pan Nishimura | foto: Archiv Zuzany Blažkové

Z pobřeží Wakajamy odkláníme své stroje do vnitrozemí. V okresu Arida projíždíme nejslavnější mandarinkovou oblastí a neprozřetelně si u krajnice v samoobslužném stánku kupujeme pytlík oranžových vitaminů. Nenapadlo nás, že vzápětí během jediného dne dostaneme od tří různých pěstitelů a distributorů plné brašny této slaďounké nadílky.

O pár kilo těžší jsme dojeli do vesnice Kishi k přespání u rybníka, kde jsme nečekali žádný zážitek. Odvezli jsme si však silné vzpomínky.

Ráno nás vzbudil hlasitý mužský křik: „Kuróó, kuróó, kuróó.“ Abych to zasadila do kontextu: v Japonsku nikdo nikdy nekřičí, zvlášť ne na veřejnosti, pokud tedy nejde o nouzi samozřejmě.

Fotogalerie

Vykoukneme ze stanu a další půlhodinu pozorujeme starého pána, který jakoby přivolával nějakou lochnesku. Vypadá to marně, ale po delší odmlce připlouvá majestátní černá labuť. Později zjišťujeme, že „kuro“ znamená „černá“. Stařec si Kuro jako dávnou přítelkyni krmí. Užasle scénu pozorujeme a závidíme.

Kouzelná Kuro nám nedá odjet a číháme na svou příležitost se s ní skamarádit. Nakonec s ní trávíme úžasnou hodinu, déle nám pytel sojových bobů nevydržel. Nechá se krmit z dlaně, zpívá a tancuje, my její pohyby kolegiálně napodobujeme a s čistou radostí se vracíme do dětských let.

Do kopce už jedině stopem

Posvátná hora, respektive pohoří Kója, je poutními stezkami propojená s Kumano Kodo a tvoří společně kulturní dědictví UNESCO. Ve věčném spánku tu odpočívá Kobo Daishi, světským jménem Kukai, zakladatel esoterické buddhistické školy Shingon. Celý komplex se nachází ve výšce okolo osmi set metrů nad mořem, což se nám vůbec nechtělo na kolech šlapat.

A tak nám štěstíčko poslalo do cesty pana Nishimuru. Známý známých, který v oblasti bydlí, nám nejdřív po e-mailu ochotně radil, kam se přesně máme podívat a kde můžeme složit hlavu. Jakmile se dozvěděl, že do se do kopců Koyasan nehodláme potit a plánujeme si někoho z údolí stopnout, už startoval motor a ráno v devět nás vyzvedl na odpočívadle, kde jsme stanovali.

Z celé Kóji nás zaujaly nejvíc dvě věci: historka o jejím vzniku a tajuplný lesní hřbitov.

Řemeslná dokonalost stavitelů Koyasan z 8. století

Řemeslná dokonalost stavitelů Koyasan z 8. století

S legendou se to má následovně. Když Kukai jako japonský učenec buddhismu v roce 806 opouštěl studia v Číně, z přístavu Mingzhou hodil jehličnatý trojzubec směrem k rodné zemi, aby zakořenil ve vhodném místě pro ustanovení jeho vysněného chrámu. Hádejte, kam jehlice dopadly! Vzrostlou borovici si tu můžete dokonce sami prohlédnout a najít si u něj svůj trojlístek štěstí.

Firemní hřbitov

Od hlavní pagody, kde se osudný strom nachází, jsme zamířili do restaurace na oběd. Zdejší mniši jedí vegetariánsky a v restauracích se vaří menu podobná těm jejich: vynikající sezamové tofu, houbový vývar a rýže s fazolemi. Posilněni zdravým jídlem prozkoumáváme hřbitov Okunoin.

Ve vstupní části se nachází hrobky firem. Míjíme Nissan, Sharp nebo Panasonic a nechápeme, co to znamená. Proč by chtěla úspěšná firma figurovat na hřbitově? Jde o nějaký černý humor?

Na hřbitově Okunoin mají své památníky i slavné firmy jako třeba Nissan.

Na hřbitově Okunoin mají své památníky i slavné firmy jako třeba Nissan

Pan Nishimura nám snaživou angličtinou vysvětluje, že pro kohokoli je veliká čest se na Okunoin nacházet, neboť tak mohou symbolicky čerpat z moudrosti a nesmrtelnosti Kobo Daishiho, který zde odpočívá ve věčném spánku. Atmosféru hřbitova umocňují staleté cedry, které stejně jako pomníky porůstá všudypřítomný sametový mech.

Nara, královstí jelínků sika

Naru nevynechá asi žádný návštěvník Japonska, který jede klasickou turistickou trasu. Město má takový syndrom Kutné Hory, lidi sem proudí ve velkém, ale jen na otočku nebo na jednu noc.

My si tu střihli nocí rovnou pět. Ale většinu času jsme strávili prací, jelikož jsme našli na pět dní levný hostel. V zimě už se nám při výpravě nedaří pracovat venku, počítačům dochází rychle baterie a mrznou nám prsty.

Díky panu Nishimurovi jsme věděli o skvělém časování našeho pobytu v Naře. Zrovna se zde konal pozoruhodný festival Onmatsuri. My se bohužel nechali napálit syndromem dlouhodobého cestování. Po mnoha měsících na cestě už člověka nevzruší každá památka a každá atrakce.

Kvůli dešti a pocitu, že Onmatsuri možná představuje jen další z řady japonských festivalů, jsme prošvihli jeho odpolední část, ze které nám pak ostatní v hostelu ukazovali fantastická videa.

Jelínci sika jsou v Naře na každém kroku.

Jelínci sika jsou v Naře na každém kroku.

Festivalové stánky s dobrotami během Onmatsuri v Naře

Festivalové stánky s dobrotami během Onmatsuri v Naře

Stihli jsme alespoň večerní program spočívající ve speciálních modlitbách provázených velice zvláštním tancem kněžích. Krásně nás naladili na další den, kdy jsme už za slunce a bez kol obdivovali zdejší chrámy.

V Daibutsuden, největší konstrukci světa chránící obřího bronzového Buddhu, jsme se za potlesku a smíchu japonských školáčků proplazili jedním z pilířů budovy. Toho, kdo se dokáže úzkou štěrbinou protáhnout, prý čeká velké životní štěstí. Hned venku jsme si ho otestovali. Celou památkovou zónou Nary se líně potulovaly stovky jelínků sika.

Na první pohled vypadají mírumilovně a roztomile, ale jakmile spatří nebo vycítí, že u sebe máte speciálně koupené sušenky pro jejich mlsné žaludky, berou vás útokem. Nám se jich podařilo po dokrmení poslední oplatkou elegantně zbavit. Stačí ukázat prázdné dlaně a zachovat klid. Jiní turisté zažívali od hnědých nenasytů hrozivé trkání. Byť má většina jelenů paroží obroušené správci parku, příjemný pocit to není!

Tisíce bran torii

Abychom neodvykli kočovnému životu, usedáme znova na kola a z Nary přejíždíme do prefektury Kjóto. Zatímco poslední dva měsíce jsme brázdili venkovské silnice, užívali si čerstvého vzduchu a samoty, teď musíme strpět odlišný svět.

Oblast Keihanshin, aglomerace měst Osaka, Kjóto, Kobe, Nara, Wakajama a dalších, čítá na dvacet milionů obyvatel. Jízda na kolech se tedy ze sportovního požitku degraduje na pouhý přepravní prostředek.

Ve Fushimi Inari jsou brány torii opravdu na každém kroku.

Ve Fushimi Inari jsou brány torii opravdu na každém kroku.

Kompenzaci si hledáme v turistických atrakcích a procházkách, jako je třeba šintoistický chrám Fushimi Inari. Kromě zářivě oranžových hlavních budov se vyznačuje i slavnými stezkami větvícími se po přilehlém kopci. Stezky zastřešují stovky tzv. torii, bran označujících posvátnou půdu.

Fotografie z Fushimi Inari jsou notoricky známé po celém světě. Až tak, že si tu chce v době sociálních sítí svůj vlastní snímek ulovit půlka planety. To nám jaksi nedošlo a k svatyni jsme dojeli odpoledne, kdy tu proudily nekonečné davy návštěvníků z celého světa.

Považujeme tedy za heroický výkon, že se nám vůbec poštěstilo na chvíli proud lidí zastavit a u vstupu se s našimi koly vyfotit.

Nara je oblíbeným cílem turistů, většinou však jen na jeden den.

Nara je oblíbeným cílem turistů, většinou však jen na jeden den.

Mapy poskytuje freytag & berndt. Společnost také vytváří mobilní aplikaci PhoneMaps, která obsahuje turistické a cykloturistické mapy celé Evropy, aplikace je ke stažení zdarma na Apple Store a Google Play Store. © freytag & berndt, SHOCart, přispěvatelé OpenStreetMap

Autoři:
  • Nejčtenější

Ne každý se chce vrátit. Pět příběhů Čechů, kteří zůstali v zahraničí

Zpřísňující se opatření, rušení leteckých spojů a zavírání hranic dostalo mnoho Čechů ve světě do svízelné situace....

Potíže ve vzduchu i na zemi. Letectví zažívá pád a neví, kde leží dno

Letecký provoz nad Evropou se v posledních týdnech prakticky zastavil. Do hlubokých potíží se přitom neřítí jen...

Toxická a nádherně modrá laguna lákala turisty, policie ji obarvila načerno

Ani celonárodní karanténa nezabránila anglickým uživatelům Instagramu, aby se hromadně vydávali ke dvěma bývalým...

Prázdno všude, kde bývá hlava na hlavě. Podívejte se na Krumlov bez turistů

Kvůli pandemii koronaviru se Český Krumlov vrátil o desítky let zpět. Místo davů asijských turistů jsou tam nyní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Premium

Hledání Středozemního moře v Praze. V této Zlaté uličce se dělaly táboráky

Málokdo to ví: v české metropoli není jen jedna Zlatá ulička. I ta méně známá je velmi půvabná. Reportér magazínu...

Premium

Klienti versus cestovní kanceláře: jak nepřijít o peníze za zájezd

Cestovní kanceláře jsou zahlceny žádostmi klientů o zrušení zájezdů. Sociální sítě se plní příspěvky nespokojených...

Premium

Ufňukaná generace. Mladí v pandemické panice možná konečně dospějí

Vše zlé může být k něčemu dobré. Dokonce i koronavirus. Magazín Víkend DNES se domnívá, že mladí lidé v pandemické...

Premium

KOMENTÁŘ: Po dvou měsících přijde rozvrat. Nečekejme na pomoc, konejme!

Karanténní prázdniny může ekonomika státu vydržet měsíc. Po dvouměsíčním výpadku už hrozí naprostý rozvrat výroby,...

  • Další z rubriky

KVÍZ: I hranice mají historii. Víte, proč vznikl volný pohyb osob v Evropě?

Někteří si pamatují doby, kdy bylo hraniční pásmo naší země téměř neproniknutelnou bariérou. Pro někoho je volný vstup...

Italská duše trpí. Běžte domů, křičí na sebe sousedé z balkonů ve Florencii

Ulice toskánské metropole Florencie, které jsou jindy plné turistů a kde se milenci z mostu Ponte Vecchio vždy kochali...

Kde udělali soudruzi chybu? V Německu uchovávají v duchu NDR celé město

Pokud se občas ptáte stejně jako Jiří Kodet ve filmu Pelíšky, odpověď možná dostanete v braniborském Eisenhüttenstadtu....

Ne každý se chce vrátit. Pět příběhů Čechů, kteří zůstali v zahraničí

Zpřísňující se opatření, rušení leteckých spojů a zavírání hranic dostalo mnoho Čechů ve světě do svízelné situace....

Najdete na iDNES.cz