Jak vypadá ledovec v pohybu. Uhrančivý Los Glaciares

Ze 60 metrů vysokého čela ledovce naproti nám se každou chvíli s rachotem uvolní větší či menší kra a zřítí se dolů do ledové vody. Nad gigantickým ledovým polem se v dálce zvedají ostré štíty Patagonských And: uhrančivé přírodní divadlo sledujeme z vyhlídky v Národním parku Los Glaciares na jihu Argentiny.

Je to bez přehánění výprava na druhý konec světa, ale máte-li aspoň dva týdny času, nebudete litovat. Tady, v jižním cípu jihoamerického kontinentu, sice již hřeben And nedosahuje nebetyčných výšek, hlavní vrcholy jen o málo přesahují 3 000 metrů, zato tu panuje o to drsnější podnebí.

Celoročně nízké teploty v kombinaci s extrémně vysokými srážkami a neustále vanoucími vichry se postaraly o vznik obrovského ledovce, který tu nazývají Hielo Continental Sur (Jižní kontinentální ledovec). A právě v místech, kde splazy ledovce dosahují až téměř ke kraji patagonské stepi, se rozkládá Národní park Los Glaciares.

Napřed za padajícími krami...

Čelo ledovce nad jezerem Argentino je jedním z mála míst, kde se lze k patagonskému ledu snadno přiblížit téměř na dosah.

Ledovcový splaz nesoucí jméno Perito Moreno tu končí impozantní, silně rozpraskanou ledovcovou stěnou, která převyšuje hladinu jezera až o neuvěřitelných 70 metrů. Led ale není ani zdaleka statický, v intervalech několika sekund až minut se z čela ledovce odlamují větší či menší kry. Tu se odlomí kus ledu velký jako člověk, za chvíli ale může spadnout kolos rozměrů patrového domu. Pokaždé za doprovodu zvuku připomínajícího zvuk hromu.

Ledovec Perito Moreno

Los Glaciares

Rozloha: 4 459 km2 (cca jako Pardubický kraj)
Nejvyšší bod: Fitz Roy (3 375 m)
Rok vyhlášení: 1937
Vzdušná vzdálenost z Buenos Aires: 2 050 km

To pravé přírodní představení však přichází jen jednou za čtyři až pět let. To se masa ledu 'natáhne' tak, že přehradí boční rameno jezera zvané Brazo Rico. V něm pak začne stoupat voda, dokud tlak vodní masy nezačne protrhávat ledovou hráz, aby se obě hladiny během několik dní trvajícího představení za ohlušujícího rachotu vyrovnaly.

Tato neobyčejná hra přírodních sil, španělsky nazývaná ruptura (protržení), nastala naposledy v červenci roku 2008. Ale i když zrovna nebudete mít to mimořádné štěstí být v Patagonii právě v době ruptury, nevadí, videokazety s nahrávkou tohoto unikátního přírodního úkazu najdete v každé zdejší prodejně suvenýrů.

Ledovec Perito Moreno v roce 2004 těsně před rupturou. Zdroj: Wikimedia Commons

Na první pohled to zatím vypadá, že Perito Moreno vzdoruje globálnímu oteplování. Plocha ledovce se v posledních letech nezmenšuje, naopak, jeho meziročně se mírně zvětšuje. Je tu ale jedno 'ale': přesná vědecká měření totiž ukazují, že se poněkud snižuje tloušťka ledu a celkového objemu ledu tak přece jen mírně ubývá. Ledovec se tedy jaksi "zplošťuje", což mu ovšem na impozantní kráse neubírá. Zatím.

... a pak pod ostré štíty Patagonských And

Severní část národního parku Los Glaciares má docela jiný charakter než okolí jezera Argentino. Sice i tady najdeme velké jezero, Lago Viedma má plochu větší než 1 100 km2, ale to, co vás bude hlavně zajímat, jsou fantastické tvary zdejších hor.

Fitz Roy a Cerro Torre patří mezi horolezci a vysokohorskými turisty k legendám, a to přesto, že oba štíty jen o málo přesahují hranici 3 000 m n. m. Žulové masivy se velmi příkrými svahy tyčí k nebi z patagonské stepi jako přízraky. Obtížná dostupnost obou vrcholů je dána hlavně nestabilním podnebím. Často tu dochází k nepředvídatelným zvratům povětrnosti, prakticky neustále tu vanou prudké, bouřlivé větry a z obou hor odpadávají kusy ledu a laviny.

Cerro Torre

Fitz Roy

patagonský ledovec

Hielo Continental Sur v Patagonských Andách je třetí největší souvislá ledová plocha na Zemi po ledových příkrovech v Antartkidě a Grónsku. Vzhledem k chladnému podnebí ledovec stéká četnými splazy do nízkých nadmořských výšek, na řadě míst dokonce až k mořské hladině. Jeho celková rozloha je 14 000 km2, tedy asi 120 x více než plocha Aletschského ledovce, největšího v Alpách.

Známější z obou kopců, Fitz Roy (domorodý název Cerro Chaltén, 3 375 m), pojmenovali Evropané na počest britského námořního admirála Roberta Fitz Roye (1764–1829), který proslul zejména jako kapitán lodě Beagle, na níž se plavil při své slavné cestě i přírodovědec Charles Darwin.

Fitz Roy představuje tak odlehlou a nevlídnou horu, že její vrchol byl navzdory nijak závratné výšce poprvé zlezen až v roce 1952.

Na vrcholu o něco nižší Cerro Torre (3 128 m, v překladu "hora-věž") stanul člověk prokazatelně teprve roku 1974, nárok Itala Maestriho z roku 1959 na úspěšný výstup většina horolezců neuznává. Dobytí Cerro Torre se dlouho považovalo za nejobtížnější horolezecký výkon na světě.

Překonávání potoka pod Cerro Torre

Budete-li mít štěstí na počasí a spatříte-li Fitz Roy a Cerro Torre už z dálav patagonské stepi, vyvolá to ve vás nepochybně silné pocity. Zblízka pak hlavně Cerro Torre vypadá jako nezlezitelná jehla a ostré, nepřátelské tvary obou kopců působí fantaskním, nadpozemským dojmem. Žádný div, že domorodci měli Fitz Roy (Cerro Chaltén) za posvátnou horu.

Ovšem oblast kolem obou kopců není jen eldorádem pro elitní horolezce, skvělé zážitky přinese i několikadenní trek vedoucí i k samotným úpatím obou hor. Východištěm pro pěší putování je malá osada El Chaltén ("Kouřící hora") a na cestě se budete muset zcela spolehnout na vlastní síly i zásoby. Trek vás přivede k několika nádherným horským jezerům, občas zahlédnete nějakou tu lamu a nejspíš i kondora.

Lago Viedma a hřeben Patagonských And

Osada El Chaltén

může se hodit

Jak se tam dostat
Východištěm do Los Glaciares je městečko Calafate, kde se lze i ubytovat. Jezdí sem autobusy z atlantského přístavu Rio Gallegos (5 hodin), Calafate má i malé letiště. K ledovci Perito Moreno je to odsud 60 kilometrů a nejlepší je připojit se k některé z organizovaných turistických skupin.

Do osady El Chaltén pod Fitz Royem se nelze dostat jinak než autobusem nebo pronajatým autem z Calafate. Původně štěrková cesta se v současnosti asfaltuje, přesto mohou být po velkých deštích potíže se sjízdností. Infrastruktura v Chalténu je minimální, najde se tu pár postelí pod střechou, camping a obchody s nejzákladnějším zbožím.

Kdy vyrazit
Jediným přijatelným obdobím pro návštěvu je léto, od prosince do února. Je nezbytné, abyste byli připraveni na nízké teploty, častý déšť a všudypřítomný vítr.

Užitečné weby
www.losglaciares.com - webové stránky národního parku Los Glaciares v angličtině a španělštině, najdete tu i i jednoduché mapy.

www.turismo.gov.ar - přehled turistických možností v Argentině