Jak se žije moldavským Gagauzům

  8:42aktualizováno  8:42
Návštěvníky přijíždějící do Komratu, centra moldavské autonomní Gagauzské republiky, přivítá typické sídliště ze sovětských časů. Toto provinční a docela nezajímavé město má - jako většina bývalých sovětských experimentů - hlavní ulici, náměstí, parčík, budovu místního komunistického výboru, nákupní centrum a pomníky připomínající druhou světovou války. Nejsou zde žádné známky originality a turisté se dozvědí, že nejsou v Rusku nebo na Ukrajině, ale v Moldavsku, jen tak, že se někoho zeptají.

Olja a Grigorij žijí v malém domě na předměstí Komratu, ale studují v moldavské metropoli Kišiněvu a doma tráví jen málo času. To se však na jaře změní a alespoň jeden ze sourozenců se bude muset do Komratu vrátit, aby se postaral o zeleninovou zahradu a osm prasat. Jejich rodiče totiž odešli za prací do zahraničí: matka pracuje jako hospodyně v jedné turecké rodině v Instanbulu a otec se chce přes Ukrajinu a Polsko dostat do Německa (samozřejmě ilegálně) a pracovat tam jako dělník. Oba se tímto způsobem snaží podporovat své děti na studiích, která v
Moldavsku přijdou na několik tisíc dolarů ročně.

Každý, kdo má jen špetku odvahy, už Gagauzsko opustil, aby se poohlédl po práci jinde - většinou v Turecku, ale také ve střední a východní Evropě. Někteří chtějí vydělat peníze, aby si mohli koupit auto nebo léky pro nemocného člena rodiny. Jiní chtějí podnikat nebo financovat vzdělávání svých dětí. Průměrná měsíční mzda v Moldavsku se pohybuje mezi deseti až 30 dolary. Hospodyně v bohaté turecké rodině si může vydělat až 20krát více, dělník na stavbě v České republice desetinásobek této částky a v Německu dokonce padesátinásobek mzdy, kterou v
Komratu dostává učitel nebo lékař.

V porovnání s ostatními částmi země je na tom Gagauzsko ještě dobře. Díky rozvíjejícím se vztahům s Tureckem se pro Gagauze zvětšily pracovní příležitosti za hranicemi, stejně jako turecké investice a pomoc této malé republice.

Gagauzové přišli do jižní Besarábie na přelomu 19. století z území dnešního Bulharska. Jejich původ je nejasný, vědci se přou o to, zda Gagauzové byli pokřtění osmanští Turci nebo bulharští křesťané, kteří se přizpůsobili turecké kultuře. Mají vlastní jazyk, který odráží jejich minulost jako izolované menšiny. Pro většinu z nich je ruština druhým mateřským jazykem, pro městské intelektuály je ale dnes ruština na prvním místě.

Když moldavské úřady prohlásily v srpnu 1989 za oficiální jazyk moldavštinu, Gagauzové dali najevo svou nespokojenost a vytvořili kulturní organizaci se záměrem oživit gagauzský národ a jeho tradice. V té době se zhoršila situace na jihu Moldavska, kde Gagauzové žijí, do takové míry, že se rozhodli vyhlásit také
svoji politickou nezávislost. Vláda v Kišiněvu tento krok neuznala a vyzvala obyvatele ostatních částí země, aby pomohli potlačit povstání.

Konflikt naštěstí neskončil proléváním krve, jak tomu bylo jinde na území bývalého Sovětského svazu, a ozbrojené síly po dvou týdnech z oblasti odešly. Samostatně vyhlášenou Gagauzskou republiku uznal moldavský parlament oficiálně až v roce 1994.

Dnešní Gagauzsko nemá přesně určené hranice a ani úřady v Kišiněvu nemají jasnou představu o jeho velikosti. Podle komratských orgánů leží na území Gagauzska tři menší města a 27 vesnic.

Přestože jedno z ustanovení moldavské ústavy zaručuje Gaugazsku samostatnost, pokud by se Moldavsko rozhodlo připojit k sousedním Rumunsku, není tato otázka už tolik významná. Na setkáních zástupců Moldavska a Gagauzska převládají ekonomické záležitosti a legislativa. Gagauzové usilují o větší samostatnost, protože podle předsedy gagauzského lidového shromáždění Michaila Kendigelana, "žije celé Moldavsko z potu Gagauzů". V gagauzském rozpočtu prý zůstává jen 40 procent daní vybraných na jeho území.

Podařilo se dosáhnout také několika úspěchů, jedním z nich je například program na podporu zemědělských družstev a kolchozů, které byly přeměněny na akciové společnosti. Je to sice opačný trend než v ostatních částech Moldavska, kde je půda rozdělována mezi drobné rolníky, ale pomohlo to postavit zdejší zemědělství
na nohy, říká Kendigelan. Podle něj si rolníci v loňském roce například kolektivním pěstováním hroznového vína vydělali kolem osmi dolarů měsíčně.

Dalším úspěchem byly bezplatné dodávky paliva, které Gagauzsko obdrželo od Turecka, přestože celá záležitost byla značně zdlouhavá a doprovázena řadou nepříjemností. Kromě pracovních příležitostí a stipendií pro gagauzské studenty
poskytla turecká vláda rovněž úvěr na dodávky vody, přispěla k vybudování univerzity a věnovala technické vybavení pro místní televizní a rozhlasovou stanici. Podle Kedingelana je to důkazem, že Gagauzsko - na rozdíl od Moldavska - se těší zájmu svých sousedů.

Z pohledu obyčejných lidí je realita v Gagauzské republice poněkud složitější. Někteří podporují gagauzskou vládu a považují autonomii za prospěšnou jako předseda zemědělského družstva v Kirijetu, které by bez pomoci vlády nepřežilo loňská katastrofální sucha. Ostatní, jako Olja a Grigorij, zaujímají opačné stanovisko. Podle nich je vláda zkorumpovanou cháskou, která situaci v Gagauzsku ještě více zhoršuje, a tak nejlepším řešením je nechat vše při starém a doufat v lepší budoucnost.

Neoficiální vlajka Gagauzské republiky. Hlava vlka, původní symbol Gagauzských Turků.

Autor:

Nejčtenější

V Africe vyfotili vzácného černého levharta. Prvního po 110 letech

Britský fotograf Will Burrard-Lucas zachytil v keňském parku Laikipia...

Britskému fotografovi Willu Burrardovi - Lucasovi se v Africe povedl náramný kousek. Podařilo se mu vyfotit vzácného...

Byl to asi nejhorší James Bond, přesto naučil turisty lyžovat v Mürrenu

Díky za všechno, Mr. Bond.

Možná by se měl tento slavný snímek jmenovat spíše Ve službách švýcarskému turismu, než Jejímu Veličenstvu, neboť agent...

KVÍZ: Lidé pro ně i umírají. Jak dobře znáte státní vlajky?

Víte, který stát má na své vlajce kalašnikov?

Jsou jedním z nejvýraznějších symbolů každého státu. Některé vlajky pozná na první pohled téměř každý, jiné se dají...

Slavný cestovatel Miroslav Zikmund slaví sto let, svůj věk bere jako dar

Miroslav Zikmund

Při dvou cestách projel Miroslav Zikmund Asii, Afriku i Ameriku. Je absolutní systematik, jeho život má pevně daný...

Lyže v Německu, postel v Česku. Zkusili jsme lyžování na Velkém Javoru

Lyžování na Grosser Arber stojí za to i v pozdějších odpoledních hodinách, kdy...

Moderní lanovky, sjezdovky všech obtížností, výborné sněhové podmínky obvykle až do dubna a perfektní zázemí. To jsou...

Další z rubriky

KVÍZ: Lidé pro ně i umírají. Jak dobře znáte státní vlajky?

Víte, který stát má na své vlajce kalašnikov?

Jsou jedním z nejvýraznějších symbolů každého státu. Některé vlajky pozná na první pohled téměř každý, jiné se dají...

Dovolená s miliardáři. Svatý Mořic je jako jahoda v předraženém šampaňském

Svatý Mořic na břehu jezera Moritzer See je nejstarší alpskou turistickou...

Byli tu snad všichni. Charlie Chaplin, Brigitte Bardotová, J. F. Kennedy, Alfred Hitchcock či německý filozof...

Místo prosecca si dám radši pivo, říká nejlepší someliér na světě

Nejlepší sommeliér světa za rok 2018 Eros Teboni miluje ryzlinky a jihotyrolská...

Víno má podle něj hlavně vzbuzovat silné emoce. A o vínu umí Ital Eros Teboni vyprávět tak, že odložíte skleničku a...

Najdete na iDNES.cz