Hned na začátku mohu ujistit, že zvěsti o alkoholové prohibici na Maledivách jsou pravdivé. Kromě dost podřadného piva v přepočtu za 150 korun alkohol mimo turistické resorty neseženete. Na řadu tak přicházejí společenské hry.
Ale teď to hlavní. Základem úspěšného výletu je vždy zkušený místní průvodce. Ten podle schopností jezdců, předpovědi a s ohledem na obzvlášť nebezpečné proudy vybírá každý den nejlepší místo k surfování. Bez něj se vám klidně může stát, že celý den bojujete s proudem u jedné strany ostrova, zatímco o pár kilometrů dále, na jeho obráceném břehu, chodí ty nejkrásnější vlny celého měsíce.
Jak jsme brzy zjistili, náš průvodce správná místa nebo-li „spoty“ (místa, na kterých se lámou vlny, kde se nejsilnější vrchol vlny s největší koncentrací energie přelomí do pěny) opravdu znal, měl vždy pravdu a přicházet s vlastními názory nemělo cenu.
Druhým důležitým bodem bylo dodržování pravidel chování na „spotu“, a to i v případech, že na nich kromě nás často vůbec nikdo jiný nebyl. Pokud ale na nich někdo byl, tak to ve většině případů byli velmi zkušení jezdci z celého světa, od Španělů až po Australany. Nikdo z nich nechtěl, aby mu jiný, většinou méně zkušený jezdec ničil vlnu. To lze udělat velmi snadno.
Pokud nevíte, jak funguje surfařská priorita, že se na „peak“ (místo, kde je vlna nejvyšší a kde má největší sílu) vždy vrací bokem, že se první vlna nechává těm, kdo na „spotu“ čekají déle, tak na Maledivy, prosím, vůbec nejezděte. Jinak uděláte Čechům ve světě stejně špatnou pověst, jakou mají izraelští nebo ruští rádoby surfaři, kteří kazí jiným jednu vlnu za druhou.
Na zahazování prkna zapomeňte
Co se týče úrovně ježdění, tak si na Maledivách, v rozporu se zažitými představami, zasurfuje i začátečník, co umí chytnout vlnu a jet do strany. Po překonání možného strachu ze všudypřítomného korálového útesu pod vodou, na vás na začátku a na konci sezóny čekají dokonalé vlny přijatelných velikostí.
Jezdci na krátkých i delších prknech by ale měli umět „duck dive“ nebo „eskymáka“. „Duck dive“ je technika podplavávání vln, kdy se pomocí zatlačení špičky surfu šikmo pod vlny a zakopnutím jedné nohy dostáváte pod válec vlny a spodní proud vás za ní zas vytáhne nahoru. „Eskymák“ je technika, kdy těsně před vlnou otočíte surf nad sebe a přitáhnete si špičku k hlavě. Vlna vás pak přejede.
V Čechách a na Slovensku oblíbenou techniku zahazování prkna za sebe moc praktikovat nemůžete, riskujete totiž nebezpečné zachycení „leashe“ (gumové lanko, které zabraňuje, abyste surf ve vlnách ztratili) v korálovém útesu pod vámi.
Když už ale vlnu chytnete, tak vás po často rychlejším nástupu čeká jízda v neuvěřitelně pevné a pravidelné stěně, která může být dlouhá až několik set metrů. Při zatáčce směrem dolů vidíte barevný korálový útes a překrásné rybičky nebo zahlédnete skrze vlnu sluneční paprsky. Několikrát se mi stalo, že na základě zkušeností z jiných míst jsem byla přesvědčená, že už se stěna musí zavřít, že není možné, aby držela i v tak radikálním úhlu. Vystoupit mě však nakonec donutila až nebezpečná mělčina, korály a ježci.
Fotogalerie |
Během deseti dnů jsme projeli několik „spotů“ atolu Male. Řeči o tom, že když to bude malé, tak pojedeme na jih, nás brzy přešly. Na Maledivách je i malá vlna velká a nádherná. A v podstatě bych ani nechtěla vidět, jak ta místa vypadají v době hlavní surfové sezóny, kdy se stěny zvedají do několika metrů a zavírají rovnou do pověstných barelů.
Pokud chcete zažít surfování v jednom z posledních rájů na zemi, kde nehrozí válka, tak dejte velký pozor na výběr období. Před pobytem v hotelovém resortu pak zkuste dát přednost bydlení na lodi, která parkuje přímo vedle místa, kde se vlny lámou. Stačí pak jen vždycky nasednout na malý člun a za pět minut můžete jezdit. U hotelů žádné vlny nejsou, musíte si vždy objednat loď, která vás na ně zaveze a to ještě nevíte, zda vlny jsou, nebo nejsou. Z lodi to vidíte hned.
Moc peněz tím sice neušetříte, na Maledivách je totiž pro turisty drahé úplně všechno. Ale zažijete momenty jako ze surfových videí, kdy přímo z paluby skáčete do vody a ještě k tomu kolem vás plavou delfíni.
Za deset dnů prostě dojdou síly
Kromě surfu, několika tub opalovacího krému, lycry, botiček do vody, (dlouhé sukně a trika, jste-li žena) si s sebou přibalte i slušnou dávku respektu vůči oceánu.
Deset dní pobytu při dvou surfových akcích (říká se tomu v surfovém slangu session) denně (cca 1,5 až 2,5 hodiny ve vodě) je tak akorát dlouhá doba na to, aby člověku stačily na surfování síly. Vrátila jsem se úplně vyčerpaná, ale s dobrým pocitem, že jsem sjela krásné vlny a navíc byla s partou českých a slovenských surfařů, za jejichž chování ve vodě jsem se po dlouhé době vůbec nemusela stydět.
A ve finále si myslím, že je dobře, že je surfování na Maledivách drahé, zjišťování podmínek a proudů složité, a že většinou potřebujete místního průvodce. Naučí nás to respektu, který nám často chybí, a který je přitom pro surfování velmi důležitý.
