Trochu problémy jsem měla už při získávání víza. Otisky prstů jsem uspokojivě dala až na druhý pokus, ale víza jsem dostala. Na letišti v Torontu to ale byl mazec.
První pokus, první úřednice: nezřetelné otisky. Druhý úředník, druhý pokus: zas nic. Třetí díl: zvláštní místnost pro podezřelé. Spolu se mnou pán v šátku Al-Kajda, mnohočetná rodina s dětmi, která neměla doklady v pořádku, nahlas mumlající muž a ušmudlaný pár, typ hašišáci.
"Dejte mi sem ty prsty," pravil odměřený úředník v téhle velké neosobní místnosti. Snažím se zoufale vyhovět. Nejde to. Jsem nervózní. Asi nám uletí letadlo.
Osušte si prsty, rozkazuje úředník. Zkusím to, ale nic platné. Zase špatně. "Víte, že vás nemusíme do Ameriky pustit? Jděte si sednout a čekejte," přikáže. Tak a neletím nikam, říkám si.
Vysílám dceru, která testem prstu prošla, za šéfem úředníků. Jde se ho zeptat, zda má letět sama a mě nechat svému osudu, nebo jestli mám ještě šanci. Pošle ji slušně pryč bez odpovědi, ale na mikrofon pro všechny zahlásí: "Musíte čekat, vaše případy posuzujeme individuálně, támhle v rohu máte k dispozici jeden záchod. A když vám uletí letadlo, americká strana se o vás postará."
Bude muset, náš spoj právě odlétá. Další hodina čekání.
A znova otisky, tentokrát u milejšího pána. Klidně mě žádá, abych se znovu pokusila prsty otisknout, vyptává se, zda už jsem někdy v Americe byla, proč a co tam plánuji? Snaživě odpovídám, ale otisky se pořád nedaří. Nakonec mi vezme prst a přiloží na skener.
Ještě asi dvacet minut čekání a pak šťastné rozuzlení. Bez problémů nám přebukují letenku na spoj, který odlétá za hodinu. Z přestálých útrap nakoupím pár sladkých muffinů a během čtvrthodiny sním kalorický příjem na několik dní. Kamarádce, která na mě čeká na letišti ve Washingtonu, se svěřuji s patáliemi.
Uklidňuje mě, že s tím také měla problémy, hlavně když ještě pracovala jako au-pair a pomáhala s úklidem. Dozvěděla se, že prý se bříška prstů ošoupávají těm, kdo moc často myjí nádobí a uklízejí holýma rukama. Pořídila jsem si několik párů rukavic na chalupu i domů. Začnu je používat, možná si dopřeji myčku. Ráda bych se do Ameriky ještě někdy koukla.
Od 17. listopadu do USA bez vízaAmerické úřady oznámily, že od pondělí 17. listopadu přestane pro české občany cestující do USA platit vízová povinnost. Které povinnosti cestujícím odpadnou a jaké nové požadavky budou muset splnit? Bude třeba navštívit americkou ambasádu v Praze? Ne. Cesta na ambasádu a pohovor s úředníky odpadne. Stejně jako placení poplatku za vízum. Co bude nutné udělat, aby Čech mohl odcestovat do USA? Bude muset vyplnit po internetu formulář v elektronickém systému ESTA. Najdete ho na https://esta.cbp.dhs.gov. Text formuláře existuje na netu i v češtině, odpovědi však musí být anglicky. Musíte si také pořídit biometrický pas. Co obsahuje formulář? Musíte vyplnit jméno, datum narození, pasové informace, číslo letu a adresu pobytu v USA. Zda nemáte nakažlivé choroby, nebyl jste trestně stíhán nebo nepracoval nelegálně v USA. Děti budou muset mít v systému ESTA samostatné povolení. Může za mě formulář vyplnit třetí osoba? Ano. O registraci mohou zažádat oprávněné třetí osoby, jako například příbuzní nebo cestovní delegáti. Může být žádost zamítnuta? Ano, pokud systém ESTA ukáže, že by turista mohl představovat nebezpečí pro USA. Pozor, do systému se nemohou registrovat lidé, kterým byla již dříve žádost o vízum do USA zamítnuta. Co mohou odmítnutí dělat? Pokud chcete jet, budete muset osobně zažádat o víza na velvyslanectví USA v Česku. Za jakou dobu po registraci můžu odcestovat? Vyřízení žádosti má trvat nejdéle tři dny. Registrace platí dva roky bez ohledu na počet cest. Můžete vycestovat nejdéle na 90 dnů. V případě delšího pobytu žádejte o vízum. Kolik se platí za registraci? Potřebuji pas s biometrickými prvky? Ano. Čekají mě v USA další kontroly? Ano. Registrace vás pouze opravňuje ke vstupu do letadla. V USA vás ještě čeká pohovor s úředníkem. Ten vám může vstup do země také zamítnout. A to bez udání důvodu. Bude mi platit staré vízum? |
