Začátek treku z obce Serrada vypadá podobně jako jiné výšlapy v italských Alpách. Stezka se vlní vzhůru ve strmém vztahu a za chvíli začne kličkovat na pokraji strmého srázu. Obec Piazza, ležící v údolí nějakých 600 metrů pod námi, vidíme jako z letadla a jižní obzor rámuje krásně zubatý hřeben Vicentinských Alp (Prealpi Vicentine), kterým se nikoli bez důvodu pomístně říká Piccole Dolomiti, tedy Malé Dolomity.
Jenže za chvíli nás stezka zavádí do nepřirozeně úzkých a vyzděných průchodů, v některých z nich se člověk sotva otočí. A směrem do údolí se skrze terasy otevírají okénka připomínající střílny.
Byly to střílny. A průchody sloužily jako válečné zákopy. Linie, po níž jdeme, totiž tvořila před stovkou let hranici mezi znepřátelenými státy, Rakouskem-Uherskem a Itálií. Teď jsme ještě na bývalém rakousko-uherském území, ale štíty Malých Dolomit byly za 1. světové války italské.
Cesta skrze zákopy
Naším cílem je pevnost Dosso del Sommo (též Werk Serrada), jedna ze sedmi mohutných pevností, kterou rakousko-uherská armáda nechala v očekávání válečného konfliktu postavit počátkem 20. století na náhorní planině Folgaria nedaleko Rovereta. Před rokem 1914 šlo o nejjižnější výběžek Tyrolska (dnes oblast náleží k italské provincii Trentino) a rakousko-uherská generalita území vnímala jako oblast, skrze níž by mohlo dojít k italskému útoku.
Zbytky rakouského opevnění na pěší trase ze Serrady k pevnosti Forte Dosso delle Somme
V dobách, kdy podstatnou roli v plánech válečných stratégů hrálo dělostřelectvo, šlo o to, důkladně opevnit vysoko položená místa. A tak vznikl pozoruhodný systém sedmi rakousko-uherských pevností (a proti nim tří italských). Sice na malé ploše, ale ve vysoké nadmořské výšce. Naše meta se nachází celých 1 670 metrů nad mořem a to ještě Dosso del Sommo není z pevností nejvyšší.
Z mnoha míst stezky si vychutnáváme pohledy na divukrásné okolní scenérie, ovšem vojáci, kteří tu střežili hranici, ani zdaleka v idylických poměrech nesloužili. Válka trvala dlouho, v zimě byla oblast několik měsíců pod sněhem a nepřátelský granát mohl přiletět kdykoli. Nasazeny tu byly jednotky tzv. Horských myslivců (Kaiserjäger).
Jeden z mladých vojáků, Ludwig Fasser, si o životě na této frontové linii psal v roce 1916 deník a pořizoval fotografie. Právě reprodukce jeho snímků jsou dnes rozmístěné podél stezky na panelech. Spíše než válečnou vřavu, při ní nebyl na fotografování čas, zachycují běžný život v zákopech: kontrolu munice, vybavení pozorovacího stanoviště či mírně strnulé snímky spolubojovníků.
Na největší pevnost
Trasu skrze desítky zákopů asi za tři čtvrtě hodiny střídá malebná louka, na níž se nacházejí rozvaliny rozměrného stavení a podle zbytků základů tušíme, že zde původně stálo budov více. Místu se říká Friedenskasernen (Kasárna míru) a sloužilo jako ubytovací prostor pro vojáky, kteří zrovna nebyli přímo na frontové linii.
Samotná pevnost Dosso del Sommo již od kasáren není daleko a nachází se na holém kopci poskytujícím daleké výhledy. S její výstavbou se na planině Folgaria začalo jako poslední, teprve v roce 1911, a patřila proto mezi nejmodernější. Na rozdíl od starších pevností netvoří Dosso del Sommo kompaktní celek, ale skládá se ze dvou oddělených bloků, což zvyšovalo operabilitu v případě ohrožení.
Pevnost Forte Dosso delle Somme
Stěny pevnosti jsou silně poškozené, neboť se v létě roku 1915 stala cílem silného italského bombardování. Italové tehdy na cíl vypálili přes čtyři tisíce granátů.
A aby toho nebylo málo, počátkem 30. let, když území již patřilo Itálii a v zemi vládl fašistický režim, sloužila Dosso del Sommo jako testovací cíl pro italské dělostřelce. K totální destrukci ani tak nedošlo a „ohlodané“ zdi pevnosti uprostřed ničeho dnes působí řádně bizarně.
Zpátky do Serrady to bereme nejprve po vršcích směrem k chatě Baita Tonda u vrcholu lanovky, což je jediná možnost občerstvení na trase. Holé pláně poskytují zase jiné výhledy, směrem do centrální části Dolomit. Poslední úsek sbíháme po sjezdovce. Celé kolečko ze Serrady trvá asi tři až čtyři hodiny, podle toho, jak dlouho se chcete zdržet u jednotlivých informačních tabulí.
Jak se český velitel (ne)vzdal
Další den se vydáváme k jiné, neméně impozantní rakouské pevnosti: Forte Luserna (Werk Lusern). Ta je na rozdíl od Dosso del Sommo skrytá v lese a obří betonové monstrum tak zůstává zrakům příchozích do poslední chvíle skryto. Přístup je sem snadný, od restaurace Malga Millegrobbe nad obcí Lusern (východiště je dostupné autem) nám to pěšky trvá jen asi 40 minut.
Pevnost Forte Luserna
Výběr padl na Forte Luserna proto, že pevnost má zajímavé spojení s českými reáliemi, konkrétně s nadporučíkem Emanuelem Nebesářem, který posádce pevnosti velel na počátku rakousko-italského konfliktu v této oblasti. A není to příběh právě heroický.
Brzy ráno dne 24. května 1915 se totiž pevnost Luserna stala cílem masivního italského bombardování. Došlo k tomu pouhý den poté, co Itálie vyhlásila Rakousku-Uhersku válku. Tím, že se pevnost Luserna nacházela ve výběžku rakousko-uherského území těsně u italské hranice, mohla být Italy ostřelována ze tří směrů současně.
Čtyřdenní bombardování vyřadilo tři ze čtyř dělostřeleckých věží, vážně poškodilo zdi pevnosti a silně demoralizovalo posádku. V této situaci se velitel Nebesář, který kvůli přerušeným telefonním linkám situaci nemohl konzultovat s velením, 28. května rozhodl kapitulovat a chystal se s mužstvem k ústupu.
Rekonstrukce pevnosti Forte Dosso delle Somme
Pohled přes městečko Levico Terme na pevnost Cima Vezzena (v pravé třetině snímku na horizontu).
Ne všichni nižší velitelé s Nebesářovým rozhodnutím souhlasili. Hlavním oponentem byl velitel pěší roty poručík Schaufler. Nicméně nad pevností zavlála bílá vlajka signalizující kapitulaci. Vlajky si ovšem všimla osádka sousední pevnosti Gschwent a informovala o ní nadřízené velitelství, které kapitulaci pomocí spojky zakázalo a naopak nařídilo pevnostem Gschwent a Busa Verle zahájit palbu mezi Lusernu a italské pozice, aby byla pevnost uhájena. Nadporučík Nebesář byl poté zatčen a velení dočasně převzal vzpurný poručík Schaufler.
Pevnost Luserna je v současnosti opatřena moderní nástavbou, aby její materiál lépe vzdoroval povětrnosti. Němý svědek „Velké války“, tentokrát s výraznou českou stopou, by tak měl být zachován i pro další generace.
Mapy poskytuje freytag & berndt. © freytag & berndt, SHOCart, přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost také vytváří knižní sérii Toulavá kamera s tipy na výlety po celém Česku, která je ideálním dárkem pro obdivovatele krás naší vlasti.
Může se hoditInformace Doprava |
