Síť stezek nazvaná Cammino della Santissima Trinità vede lesnatou krajinou střední Itálie a propojuje několik historických poutních míst. Trasy měří dohromady jen osmnáct kilometrů, zato však vedou k významným, přesto turisticky poměrně opomíjeným katolickým svatyním.
Poutní cesta vznikla teprve před třemi lety. Navrhly ji řeholnice z okolních klášterů, které chtěly nabídnout alternativu k přeplněným památkám velkých italských měst. Od otevření v roce 2022 už po stezkách prošlo více než deset tisíc poutníků.
Jednou z iniciátorek projektu je františkánská řeholnice Katherine Adamsová, která žije ve vesnici Vallepietra nedaleko Říma. Podle ní návštěvníci často míří jen k nejznámějším památkám.
Řím vydělává na zpoplatnění fontány di Trevi. Za první měsíc inkasoval miliony |
„Když lidé přijedou do Říma, soustředí se hlavně na slavná náměstí nebo velké renesanční kláštery. Jen málokdo ví, že právě v těchto horách se nachází řada významných svatyní a poutních míst,“ vysvětluje Adamsová pro zpravodajský web BBC.
Na rozdíl od mnoha moderních poutních tras nejsou tyto cesty výrazně značené, takže poutníci musí spoléhat na vlastní orientaci nebo rady místních. Trasy vedou úzkými soutěskami, horskými lesy i starými cestami určenými pro muly. Prudká stoupání a kamenité úseky nutí poutníky zpomalit.
Podle Adamsové sem lidé často přijíždějí unavení každodenním životem. „Postupně se ztiší, začnou se víc soustředit na okolí i na ostatní poutníky. Často se stává, že spolu po cestě zpívají nebo se dávají do řeči,“ popisuje.
Kolébka evropského mnišství
Jednou z hlavních tras je sedmikilometrová stezka Cammino delle Abbazie, která začíná ve městě Subiaco a pokračuje přes regionální park Monti Simbruini.
Subiaco je dnes známé především mezi milovníky raftingu na řece Aniene nebo turisty objevujícími místní středověké památky. Historický význam místa ale sahá mnohem dál.
V horách regionů Lazio a Abruzzo vznikla nová poutní trasa, která vede k zapomenutým klášterům a svatyním v krajině, kde se před dlouhými staletími rodila evropská mnišská tradice.
Právě v okolních kopcích založil v 6. století svatý Benedikt z Nursie první mnišské komunity. Benediktinský řád se později rozšířil po celé Evropě a kláštery se staly centry vzdělanosti, kde se uchovávaly starověké texty a rozvíjela architektura, medicína i zemědělství.
Na trase stojí také klášter Santa Scolastica, který je zasvěcený Benediktově sestře. Ta je považována za zakladatelku ženské větve benediktinského řádu.
Klášter vytesaný do skály
Dalším výrazným místem na poutní cestě je klášter Sacro Speco, který je částečně vytesaný do strmé vápencové skály. Stojí na místě, kde podle tradice Benedikt z Nursie několik let žil jako poustevník. Ke klášteru vede stará kamenná stezka nad jezerem San Benedetto. Po stejné cestě kdysi chodili pastýři, poutníci i mniši se zásobami.
„Stopy spirituality jsou tady všude – od starých cest pro muly až po malou klášterní lékárnu s bylinkovými produkty,“ podotýká bratr Maurizio, který poutníky provází freskami zdobenými chodbami kláštera. Mniši zde dodnes pěstují byliny a vyrábějí z nich tinktury, sladkosti nebo tradiční bylinný likér.
Sem jezdili i umělci. To nejlepší z italských vesniček, na které zapomněl čas |
Další část poutní trasy vede do vesnice Vallepietra. Osada z 11. století má zhruba tři stovky obyvatel a leží nad údolím řeky Simbrivio. Z centra obce vede pětikilometrová stezka Sentiero dei Pellegrini, která poutníky dovede k horské svatyni Nejsvětější Trojice (Santissima Trinità). V jejím středu stojí venkovní oltář, který poutníci navštěvují už od 5. století.
Uvnitř kaple svatého Josefa jsou fresky zobrazující svatého Bernardina ze Sieny a Jana Kapistránského. Největší pozornost přitahuje freska Nejsvětější Trojice z 12. století, která nese výrazné byzantské prvky.
„Symbolika je součástí celé pouti. Na cestě lidé potkávají dřevěné kříže se vzkazy poutníků nebo svíčky zapálené za splněná přání,“ popisuje spirituální rozměr cesty řeholnice Mary Ricciová, která ve zdejším klášteře žije více než třicet let.
Poutní stezka končí v horské kapli
Poslední úsek vede do horské vesnice Cappadocia v regionu Abruzzo. Krátká čtyřkilometrová stezka Madonna dell’Oriente stoupá k bílé kapli stojící na travnatém návrší. I když jde o skromnou svatyni, poutníci zde zanechávají drobné dary – stuhy, fotografie nebo osobní vzkazy.
Podle Adamsové mají staré horské stezky i dnes překvapivý význam a rozhodně nejde jen o zdolané kilometry. „Mnoho lidí se sem vrací znovu, někdy jen na procházku, jindy pro radu. Po cestě tu vznikla i nová přátelství nebo vztahy,“ potvrzuje některé z mnoha krás pomalého putování.
V době, kdy Itálie řeší dopady masového turismu, tyto nenápadné stezky připomínají jiný způsob cestování – pomalejší, tišší a zaměřený na samotnou krajinu i historii místa.
