Aragonský hrad, Castello Aragonese, najdete na severním konci Neapolského zálivu, vzdušnou čarou přibližně třicet kilometrů od Neapole, na jednom z Flegrejských ostrovů. Spíš než k Neapoli však tato výjimečná památka patří k ostrovu Ischia. Je s ním spojena hrází zvanou Ponte Aragonese.

Autor: Profimedia.cz

Až na tu zmíněnou hráz, vedoucí z pobřežního městečka Ischia Ponte, vlastně stojí celý Aragonský hrad odděleně od Ischie. Nachází se na přílivové vyvýšenině, skalnatém ostrůvku sopečného původu. Sice teď říkáme „ostrůvku“, ale jeho souše má rozlohu 5,6 hektarů. Není tedy úplně malý.

Autor: Cristina mauri, Creative Commons

K rozloze přibližně osmi fotbalových hřišť (anebo prostoru, kam můžete zaparkovat 11 300 vozů Škoda Fabia, pokud fandíte této míře) je třeba připočítat i skutečnost, že se sopečný ostrov pne místy až do výšky 113 metrů nad mořem. Není to zkrátka úplný drobeček.

Autor: Luca Scognamillo, Creative Commons

Celý tento ostrov pak prakticky překrývá pevnostní město s hradem, který tu začali budovat už v 5. století před naším letopočtem. Za zakladatele Castello Aragonese je považován Hierón I. Syrakuský, tyran starořeckého původu, ne zrovna sympatická osobnost regionální historie.

Autor: Riccardo lapucci, Creative Commons

Hierón se nicméně na ostrově zasadil o vytvoření věží, z nichž bylo možné sledovat pohyb nepřátelských flotil. A případně varovat obyvatele na ostrově. Ten nápad se ujal a za svůj ho vzali i další – například Parthenopejci, starověcí obyvatelé Neapole.

Autor: Francesco Brecciaroli, Creative Commons

Po nich pak už slušně opevněný hrad „převzali“ do své správy Římané. Na čas. Majitelé se tu totiž v minulosti střídali často. Opevněný ostrov měl jednak strategický význam a současně jeho izolovaná pozice svým bezpečím lákala k zasídlení i stálé obyvatele, kteří se obávali plenění pirátů.

Autor: Ugeorge, Creative Commons

Pirátů tehdy bylo Středozemní moře plné. A Castello Aragonese je pomáhal držet od pobřeží dál – zvlášť poté, co v roce 1441 spojil Alfons V. Aragonský pevnost s Ischií kamenným mostem. I díky tomu spojení se Aragonský hrad opravdu výrazně rozrostl.

Autor: User:HansK, Creative Commons

Za hradbami a věžemi opevněného ostrova vyrostlo třináct kostelů, též klášter klarisek, opatství pravoslavných baziliánských mnichů, seminář a sídlo biskupa.

Autor: Rigorius, Creative Commons

Sídlil zde i aragonský kníže se svou posádkou. A „podhradí“ pak obývaly dvě tisícovky rodin.

Autor: Abxbay, Creative Commons

To středověké mraveniště opevněného ostrovního města, jež svým významem mohlo trochu konkurovat i Neapoli, už dnes bohužel v plné kráse neuvidíme. V roce 1809 totiž Castello Aragonese – tehdy patřící Francouzům – oblehli Britové.

Autor: Rigorius, Creative Commons

Britské námořnictvo napáchalo na zástavbě ostřelováním nenapravitelné škody. Z města na ostrově, jeho kostelů, klášterů, dílen a domů zůstaly jen trosky.

Autor: Rigorius, Creative Commons

V roce 1912 byl hrad, ze kterého zbývaly jen ruiny, prodán soukromému majiteli. Na Ischii tehdy neusuzovali, že by měl „pozemek na ostrovním skalisku“ hodnotu větší než v nastřádaném stavebním kameni. Přepočítali se, jak ukázal čas.

Autor: Abxbay, Creative Commons

Dnes je totiž ostrov a hrad Castello Aragonese nejnavštěvovanější památkou Ischie. Ročně sem zamíří až 150 000 turistů. Ovšem pozor. Na tom relativně vysokém čísle je sympatické to, že je rozloženo opravdu do celého roku.

Autor: Rigorius, Creative Commons

Není tu vlastně nikdy úplně přeplněno a ta průměrná tisícovka návštěvníků za jeden den se tu mezi hradbami a ruinami docela příjemně rozmělní. Když sem zamíříte, neprodíráte se davy a máte dost času na to být s Castello Aragonese o samotě.

Autor: Francesco Brecciaroli, Creative Commons

Co je tu k vidění? Když poklidnou procházkou přejdete přes 220 metrů Ponte Aragonese, je to jako kdybyste absolvovali cestu časem.

Autor: Rigorius, Creative Commons

Na ostrově na vás totiž čeká 2 500 let nastřádané historie otištěné v kameni a stavebních památkách.

Autor: Rigorius, Creative Commons

Za jednu z nejpůsobivějších částí areálu Castello Aragonese jsou považovány polo-zborcené stěny kdysi tak majestátní středověké katedrály Nanebevzetí Panny Marie. Dnes slouží jako výstavní prostor pod širým nebem.

Autor: Abxbay, Creative Commons

Ale ani ruiny bývalého kláštera klarisek (a například řádový hřbitov řeholnic pohřbívaných v sedě) nepozbývají hluboce mystické a poněkud temné kouzlo. Tady totiž končily v naprosté izolaci nehodné dcery italských aristokratů.

Autor: Evelyscher, Creative Commons

Monumentální architekturou jistě zaujme Kostel Neposkvrněného početí s obrovskou kopulí. Vznikl v 18. století. Blízký Chiesa di San Pietro a Pantaniello, tedy Kostel sv. Petra v Pantaniellu, je ovšem starší, renesanční. To dokresluje jeho nápadný šestiúhelníkový půdorys.

Autor: Rigorius, Creative Commons

V kobkách obávaného Carcere Borbonico, Bourbonského vězení, končili političtí vězni a bojovníci za sjednocení Itálie. Na doživotí, což tu netrvalo zpravidla příliš dlouho. Nedaleko od nich pak v podzemních sklepích vznikalo v lisovnách víno pro stoly těch, kteří je zde věznili.

Autor: Rigorius, Creative Commons

Jiní ovšem mohou obdivovat provedení fortifikací, zbytků hradeb a dělostřeleckých bašt nebo vysokých věží, které kdysi pyšně shlížely na moře. Ostatně, masivní Maschio, obranná věž pevnosti, je vrcholem celého ostrova.

Autor: Pipito93, Creative Commons

Až k ní, do vnitřního hradu, se ovšem dostanete vstupní chodbou vytesanou do skály. Pro ty, které procházka 400 metrů dlouhým tunelem neláká, je tu moderní panoramatický výtah, který vás vyveze do nitra citadely.

Autor: Paola3009, Creative Commons

Toto bezbariérové řešení vás ovšem připraví o zážitek z podzemní kaple, zasvěcené svatému Janu Josefovi od Kříže. Není to ale tak, že byste tu viděli jen ruiny a truchlivé podzemí.

Autor: Jens Kaiser, Creative Commons

Vydechnout si na svěžím mořském vzduchu můžete na Terrazzo degli Ulivi, visuté Terase olivovníků. Kdyby jen tyto stromy uměly vyprávět... Jsou dlouhověké, jejich paměť sahá daleko za aragonské pány.

Autor: Rigorius, Creative Commons

Vynechat byste určitě neměli ani Zahradu slunce. Casa del Sole, vyhlídková terasa v horní části hradu, dnes slouží jako výstavní prostor, kde vznosné umění přesahuje hranice ostrova.

Autor: Rigorius, Creative Commons

Terasy a zahrady, kterým tu říkají Loggetta panoramica, s výhledy na Ischii, Capri, Procidu i Neapolský záliv patří k těm hodně výrazným důvodům návštěvy.

Autor: Luca Scognamillo, Creative Commons

Vstupné? Bez toho se to tu neobejde. Základní vstupenka pro dospělého vyjde na patnáct eur, pro mládež od 10 do 18 let pak šest eur. Děti do 9 let včetně mají vstup zdarma.

Autor: Klelya, Creative Commons

Brány Castello Aragonese se otevírají v devět ráno, zavírají v osm. V pokladně vám prodají poslední lístky hodinu a půl před „zavíračkou“. O západy slunce tedy úplně nepřijdete. Obdivovat působivě nasvícené ruiny na skále ale můžete i po setmění z Ponte Aragonese.

Autor: Mentnafunangann, Creative Commons

A kolik času si na tuto pamětihodnost vyšetřit? Pokud budete chvátat jen za vrcholovými selfíčky, vystačíte s devadesáti minutami. Ovšem bloumat mezi starými zdmi, procházet ruinami kostelů a kochat se přitom výhledy do okolí? K tomu vám bude i půl dne na Castello Aragonese málo.

Autor: Abxbay, Creative Commons

Řeholnice tu nebyly dobrovolně, z jejich krypty na Castello Aragonese mrazí