Isokon je dílem architekta Wellse Coatse - jeho vizí bylo nabídnout kolektivní, avšak stylový způsob života pro představitele inteligence. Jméno budovy pochází z autorova vlastního popisu jeho návrhů budov a nábytku (''isometric unit construction'').
V Isokonu bylo 32 bytů, které byly z hlediska prostoru značně minimalistické, určené pouze pro jednotlivce či maximálně pro bezdětné páry. Jeden hlavní pokoj, jeden ''dressing room'', koupelna a malá kuchyňka - to bylo vše, s čím se nájemníci museli spokojit. Coates byl prý přesvědčen o tom, že samostatně a racionálně žijící osoba potřebuje pouze nějakých dvacet čtverečních metrů obytného prostoru.
Kuchyňka však byla pouze doplňkovou záležitostí - jedním ze znaků kolektivnějšího života, ke kterému byl Isokon určen, byla existence centrální kuchyně. S tou byly všechny byty spojeny domovním telefonem. V této centrální kuchyni ''úřadovali'' vyhlášení kuchaři a takto připravená jídla mohla být poté na přání roznášena číšníkem do jednotlivých bytů.
V Isokonu žila řada známých osobností - mimo jiné například Agatha Christie či Henry Moore. Kromě stálého rezidenství existovala ještě možnost členství v přízemním klubu Isobar. V souvislosti s Agathou Christie může kolemjdoucího napadnout, že Isokon musel být pro ni ideálním místem. Za budovou se totiž rozprostírá takový malý lesík, vede přes něj cesta pro pěší a lidé tudy chodí k metru. Tento lesík je chráněný a jmenuje se honosně ''Belsize Wood Nature Reserve''. Avšak spíše než rezervaci to připomíná nějakou mini džungli, jsou tam naházené odpadky a celé to působí tak nějak nevábně. Takže se nabízí myšlenka, že pohled do takovýchto míst byl jako stvořený pro spisovatelku detektivních románů a k promýšlení kriminálních zápletek.
Tak to byl původní život v Isokonu - v sedmdesátých letech byla budova koupena městskou částí Camden Town (kam Belsize Park správně náleží). Radnici v Camdenu připadala budova vhodná pro sociální byty. Tento záměr se však příliš neujal - budova prostě nebyla u nájemníků populární a postupem času se stávalo stále obtížněji byty pronajmout. Co dovedlo Isokon a do jeho současného stavu - radnice už nemá prostředky na opravy a údržbu (v současnosti je prý odhadováno, že bude nutné vynaložit částku minimálně 2 miliony liber k provedení oprav nutných k tomu, aby mohl být Isokon vyjmut z registru chátrajících památkově chráněných budov).
Naděje pro Isokon však existuje - radní z Camdenu se totiž v minulém roce rozhodli budovu prodat. Své nabídky předložilo jedenáct zájemců a ještě v únoru tohoto roku by se mělo rozhodovat o budoucím majiteli. Jedním z vážných zájemců je londýnský Groucho Club - tento privátní klub (pojmenovaný podle komika Groucho Marxe) má svoje sídlo ve čtvrti Soho a nahlíží na Isokon jako na vhodný doplněk ke své hlavní adrese.
Projekt pro Groucho Club připravil současný architekt Tchaik Chassay. Podle jeho záměrů by byl Isokon restaurován ve svém původním stylu, včetně originálního nábytku, a sloužil by jako ''apartment hotel''. Groucho Club ovšem musí soutěžit s dalšími zájemci - většinou s bytovými investory, avšak také s charitativní organizací Isokon Trust, která chce budovu otevřít pro veřejnost, či s asociací toužící využít Isokon pro studentské ubytování. V každém případě se očekává, že nový vlastník zahájí práce na obnově budovy již letos v létě. Rozhodování nebudou mít radní z Camdenu jednoduché - jelikož je Isokon obecním majetkem, je radnice pod tlakem prodat ho za dobrou cenu, na druhé straně si však nemůže dovolit prodat takovýto architektonický poklad čistě jenom na základě výše cenové nabídky.
 |
