V šeru jeskyně působí voda téměř nepřirozeně tyrkysově, jako by se nad její hladinou vznášela nějaká tajemná energie. Ten modrozelený odstín ovšem souvisí s čistou geotermální vodou a způsobem, jakým do tmavé dutiny proniká denní světlo.

Autor: Chmee2, Creative Commons

Kontrast průzračné vody a tmavého čediče na stěnách je jedním z důvodů, proč Grjótagjá působí na fotografiích výrazněji a větší, než činí skutečně velmi malé rozměry. Pokud máte možnost si ji vychutnat o samotě, je nádherná, okouzlující.

Autor: Profimedia.cz

Pokud ale čekáte, že se v jejím názvu skrývá něco mytického a mnohoznačného, budete trochu zklamaní. Jindy poetičtí islandští místopisci si tu s pojmenováním nedali moc práce. Grjótagjá je podle svého jména jen obyčejná Skalní trhlina. Rafinovaně to sice nezní, ale lokaci to přesně odpovídá.

Autor: Profimedia.cz

Nejde totiž o klasickou hlubokou jeskyni, kterou by vytvořila krasová činnost. Je to puklina v povrchu, vytvořená sopečnou činností. Dutinu vytvořila láva a později se v ní nahromadila podzemní voda, kterou dodnes ohřívá teplo z vulkanického systému Krafla.

Autor: Profimedia.cz

O Grjótagjá se sice často mluví jako o „jeskyni“, ale pravá jeskyně to není. Je součástí rozsáhlé vulkanické oblasti Mývatn, kde se se často projevuje vliv vulkanismu a tektonických pohybů. Povrch i podzemní partie tu v posledních desetiletích opakovaně ovlivnil pohyb magmatu.

Autor: Pjt56, Creative Commons

Voda uvnitř Grjótagjá bývala dřív podstatně chladnější než dnes. Ještě před tím, než o sobě začala Krafla dávat tak výrazně vědět, se teplota vody pohybovala přibližně kolem 40 až 42 stupňů Celsia. Místní ji navštěvovali jako lázeň, kryté a skryté koupaliště v lávovém poli.

Autor: Profimedia.cz

Dnes je tu koupání přísně zakázáno, do vody se vstupovat nesmí. Nejen kvůli ochraně přírody, ale i z docela praktických důvodů. V tůni je kolem padesáti stupňů a když si Krafla zrovna vzpomene, může pod ní nečekaně přitopit. Z příjemné koupele by se taky mohl stát hrnec vařící vody.

Autor: Profimedia.cz

S Grjótagjá se úzce pojí příběh psance Jóna Markússona. Ten měl v této puklině v 18. století přežívat. Zajímavé je, že místní legendy už nepopisují, proč se psancem stal. Ale muselo to být jistě něco závažného a zvláště hanebného, když se vydal sem, kde – podle dalších pověstí – žili jen ohavní trollové.

Autor: Profimedia.cz

Příběhy o psanci, který tu našel útočiště, zpestřovaly místním obyvatelům koupání. Chodili sem desítky let. Až v roce 1938 to tu „znovuobjevili“ studenti z Anglie. A nenechali si to pro sebe. Takže už záhy se z hájemství místních stala Grjótagjá docela vyhledávanou atrakcí.

Autor: Hansueli Krapf, Creative Commons

Tu koupací éru zakončila až 70. léta. Tehdy však nezasáhl člověk, nýbrž sopka. V letech 1975 až 1984 probíhaly v oblasti Krafly takzvané Krafla Fires. Došlo k devíti erupcím a k výrazným pohybům magmatu i zemské kůry.

Autor: Chmee2, Creative Commons

Právě ta vulkanická aktivita změnila podmínky v Grjótagjá natolik, že teplota vody vystoupala nad 50 °C a podle některých pramenů krátkodobě dosáhla přibližně 60 až 70 °C. Přestalo to být k normálnímu koupání, puklina tehdy mohla být nanejvýš riskantní saunou.

Autor: Profimedia.cz

Po skončení erupcí voda postupně chladla, ale na bezpečnou teplotu pro běžné koupání neklesla. To varování tu na cedulkách před vstupem do pukliny uvidíte několikrát, v množství, které není pro Island úplně typické.

Autor: Profimedia.cz

Turisté si za to mohou dílem sami. V minulosti návštěvníci podle svědectví uvnitř nechávali odpadky, používali vodu k mytí nádobí nebo zubů a někteří ji dokonce využívali jako toaletu. A protože Grjótagjá leží na soukromém pozemku – na farmě Vogar – zvažovalo se její úplné uzavření pro veřejnost.

Autor: Chrisdi98, Creative Commons

K tomu naštěstí nedošlo. Takže dnes mohou „interiér“ té „jeskyně“ objevovat další nadšení turisté. A mohou se podivovat nad její tajemnou krásou, která působí magicky a nedotčeně. O Grjótagjá se v průvodcích často píše, že je prý tou nejromantičtější jeskyní Islandu.

Autor: Profimedia.cz

Za návštěvu se neplatí vstupné a parkování u lokality je podle dostupných informací zdarma. Samotný sestup k vodní hladině ale není bez rizika: povrch tvoří nerovná láva, uvnitř je málo světla a u vstupu se upozorňuje také na možnost pádu kamenů.

Autor: Syrio, Creative Commons

Nejlepší doba k návštěvě je za denního světla, protože tehdy světlo pronikající puklinami ve stropě osvětluje geotermální jezírko. V létě je cesta nejsnazší, ale bývá zde nejvíce turistů; mimo hlavní sezonu může být místo výrazně klidnější, jen počasí a stav přístupové cesty jsou méně předvídatelné.

Autor: Profimedia.cz

V bezprostředním okolí existují další takové pukliny. Nedaleká Stóragjá má rovněž teplou vodu a v minulosti poskytovala alternativu ke koupání poté, co se Grjótagjá kvůli sopečné aktivitě stala příliš horkou.

Autor: Chris 73, Creative Commons

Tuto konkrétní skalní trhlinu najdete na severu Islandu u jezera Mývatn, přibližně dva kilometry jihovýchodně od vesnice Reykjahlíð. Nemusíte si přitom drasticky zacházet. Od malého parkoviště na silnici 860 Grjótagjárvegur k ní vede pěšina, je to jen pár minut pěšky.

Autor: Profimedia.cz

Grjótagjá se nakonec proslavila po celém světě, díky televiznímu seriálu Hra o trůny. Při natáčení ji filmaři využili jako jednu z lokací pro scénu setkání a intimního sblížení Jona Snowa a Ygritte. Je třeba dodat, že místní obyvatele toto zpopularizování moc nepotěšilo.

Autor: Hansueli Krapf, Creative Commons

V seriálu se Jon a Ygritte v jeskynním termálním prameni koupou. Platnému zákazu navzdory. Ve skutečnosti se však samotná scéna natáčela převážně v severoirském studiu. Produkce Grjótagjá detailně naskenovala a digitálně do ní přidala i vodopád.

Autor: Profimedia.cz

Vodopád tu ale není a koupat se tu nesmí. Turisté, motivovaní k návštěvě jen populárním seriálem, tak prožívají hned dvojí zklamání. Na přirozenou krásu místa, které nepotřebuje žádné digitální vylepšení, to ale nemá vliv. Je nádherné samo o sobě.

Autor: Profimedia.cz

Nejromantičtější jeskyně Islandu není jeskyně. Grjótagjá i tak ohromí