Po staletí se zdálo, že sopka na ostrově Sumbawa tiše odpočívá. Budoucí tragédie se prvními signály ohlásila v roce 1812. Země se třásla, z kráteru stoupal tmavý mrak. Varování zesílilo 5. dubna 1815, kdy se z kuželu sopky ozývalo dunění, které zaslechli i na okolních ostrovech včetně vzdálené Jávy. Vojáci ho dokonce považovali za rány z děl a rozhlíželi se, kde se bojuje.
Peklo vypuklo večer 10. dubna 1815. Kolem 19. hodiny z kráteru vystřelily tři sloupy ohně a s nimi obrovský mrak černého kouře stoupajícího víc než 40 kilometrů do atmosféry. Žhavý popel s kamením tekly v proudech po hořících svazích hory rychlostí větší než 160 km/h a ničily vše, co jim stálo v cestě. Lidi, domy, lesy…
Rozmetaný vrchol sopky Tambora snížil její výšku z víc než 4 000 nadmořských metrů na dnešních 2 850.
Během pár okamžiků pohřbily 25 kilometrů vzdálené město Tambora, se syčící a planoucí razancí dorazily po 40 kilometrech do moře, kde masy sopečného materiálu uvěznily lodě. Odhad masy kamení a prachu, které sopka vyvrhla, se pohybuje na čísle 160 km3.
Jak vypadala nejsilnější erupce sopky?
Na drtivém dopadu exploze se podle geologů podepsal fakt, že staletá nečinnost kavernu Tambory pevně uzavřela, a tak stoupající hmota musela vyvinout výjimečný tlak, aby ji prorazila. Rozmetaný vrchol sopky snížil její výšku z víc než 4 000 nadmořských metrů na dnešních 2 850.
Rozdávají život i smrt. Podívejte se na nejkrásnější sopky světa |
Erupcím se přičítá síla 170 000 atomových pum svržených na Hirošimu, tlakové vlny byly znát až ve vzdálenosti 15 000 kilometrů. Děsivě působí počty obětí, někde se píše o 70 tisících, jinde překračují počty mrtvých 100 tisíc.
Desítky tisíc lidí zahynuly během erupcí, další davy pohřbily vlny tsunami šířící se k ostatním ostrovům indonéského pásu. Následně masově zabíjel ještě hladomor a nemoci jako následky zničené úrody a otráveného životního prostředí.
Spící zabiják. Náhlé snížení teploty, v Evropě až o 2 °C, roznášelo od Asie po Ameriku neúrodu, hladomor, nemoci, ekonomické problémy a s tím další tisíce zemřelých.
Hlavní erupce do poloviny července 1815 pominuly, tragédie však pokračovala. Z oblohy padal popel, který hubil přírodu a kontaminoval vodu. Obrovské množství prachu a popela vytvořilo v ovzduší vrstvu, která zablokovala cestu slunečním paprskům. A to nejen nad ostrovem Sumbawa, větry víko rozprostřely nad celou planetou.
Rok bez léta a zrod Frankensteina
Tvrdě to ovlivnilo světové klima zejména na severní polokouli. Náhlé snížení teploty, v Evropě až o 2 °C, roznášelo od Asie po Ameriku neúrodu, hladomor, nemoci, ekonomické problémy a s tím další tisíce zemřelých. Mluvilo se o božím trestu, čekal se konec světa. Spekuluje se, že v červnu 1815 bídné počasí zapříčinilo Napoleonův debakl u Waterloo.
Následující rok 1816 byl nejstudenějším v historii záznamů. Dostal přízvisko rok bez léta. Ještě dlouho se výbuchu Tambory přičítaly nejrůznější tragédie, i když možná za všechny nemohl. Za jednu událost ale ano. V roce bez léta trávila skupinka kolem básníků Byrona a Shellyho čas u Ženevského jezera a ve špatném počasí si krátila chvíle vymýšlením hororových příběhů.
Tehdy přišla Shellyho družka Mary s postavou doktora Frankensteina, který vdechne život mrtvole, a aniž to má v úmyslu, stvoří zabijáka. Příběh měl varovat před experimenty jdoucími proti přírodě. Katastrofu Tambory člověk nezpůsobil, ale dopad její exploze lidstvo děsil.
I víc jak 200 let po výbuchu Tambora láká vědce i laiky. Vysoké sopečné vrstvy tu zakonzervovaly překvapený život podobně, jako kdysi na Apeninském poloostrově Vesuv. Archeologické objevy lidských těl a obydlí vysloužily kraji pod Tamborou přezdívku Pompeje východu.
