Pro velké zločinecké syndikáty, jež vždy hledají nová odvětví působnosti, je poskytování živých sexuálních hraček pohádkovým byznysem. Podle RCMP se v těchto dvou zemích v posledních letech rozšiřuje jeden velmi nežádoucí trend, kterému zde říká sex tours (sexuální turné). Sjíždějí se sem bohatí pedofilové, které vůbec nezajímají Niagárské vodopády nebo socha Svobody, ale zato zde bohatě ukájejí perverzní potřeby. Kanada je v tomto směru ještě o něco lukrativnější. Nižší ceny v Torontě než např. ve srovnatelném New Yorku, kromě benzínu a alkoholu téměř všeho, a více než třicetiprocentní rozdíl mezi kanadským a americkým dolarem v posledních letech rapidně zvýšily příliv amerických návštěvníků a přirozeně i zájemců o sexuální turné.
Kanadské a americké úřady se pochopitelně snaží přimět příslušné autority zemí, odkud tyto ubohé děti pocházejí, k lepší spolupráci a zavedení efektivnějších preventivních mechanismů. Zástupci bezpečnostních složek téměř všech zainteresovaných zemí původu unášených sirotků mají stejný, velmi opodstatněný argument. Tvrdí, že dělají vše, co je v jejich (finančně) omezených možnostech, ale hlavní příčinu v domovině nevidí. Poukazují na starou pravdu, že (stejně jako v drogové problematice) kde je poptávka, tam bude vždy i přísun. To je samozřejmě neoddiskutovatelné. Nejlukrativnější odbytiště jsou v Severní Americe.
A tím se dostáváme k původu veškerého zla: nepříliš funkční justice, snadno zneužitelný emigrační systém, neúměrně nízké trestní sazby a systém podmínečného propouštění, jenž je mírně řečeno proti zdravému rozumu. Ve většině případů si pachatel odpyká pouhou třetinu sazby, ke které byl odsouzen. Příklad: kanadské deníky přinesly dnes v kontextu tohoto tématu zprávu, že jistý 64letý Lakireddy Bali Reddy z Kalifornie byl tento týden odsouzen k osmi letům vězení za to, že z Indie do USA dopravil čtyři nezletilé dívky, ze kterých udělal sexuální otrokyně. Policie k tomuto případu dále dodala, že Reddy přiznal, že v předchozích letech přivezl ze stejného místa asi sto dalších -náctiletých, z nichž většinu prodal pasákům a několik z nich si ponechal jako své sexuální hračky. Trest osmi let vězení se může některým čtenářům zdát dostatečně vysoký. Ale realita, podle které tento odporný gauner nejhrubšího zrna bude s největší pravděpodobností zpět na ulici již za necelé tři roky, je velice tristní.
Právní ochrana v Severní Americe je v mnoha směrech vyšší pro zločince než pro oběti. Kdo zde žije, ví, že právní systém je jedním z nejlukrativnějších byznysů. Fakt, podle kterého žije na severoamerickém kontinentě pouhých pět procent světové populace (něco přes 300 miliónů), ale na druhé straně více než 70 procent všech světových právníků, hovoří za vše.
Jak to v praxi vypadá, může nejlépe dokreslit světoznámý případ O. J. Simpsona. Bývalá hvězda amerického fotbalu O. J. Simpson v roce 1994 brutálně zavraždil bývalou manželku, matku svých dvou dětí, a jejího přítele. Trestní soud, jež byl celosvětovým televizním theatrem, Simpsona viny zprostil. Následný civilní soud jej však odsoudil za tentýž zločin k mnohamiliónovému finančnímu odškodnění rodin obětí. Podle litery amerického zákona výrok trestního soudu “not quilty” významově znamenající, že není vinen, ještě neznamená, že je nevinen (innocent). Obecné zdůvodnění této kuriózní kontradikce je vysvětlováno tím, že civilní soud k vyslovení ortelu potřebuje mnohem méně důkazů, než soud trestní.
Severoamerická Madam Justice musí být skutečně slepá. Kdyby nebyla, musela by si všimnout, že se jí vytratila logika.
Z ontarijského Bramptonu své čtenáře zdraví a pěknou dovolenou přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@home.co
