Třísetletá doba temna? Tak bylo někdy nazýváno období raného středověku v Evropě. Osvícenští badatelé se tím příměrem však vyjadřovali spíš k tomu, že se pro ně dochovalo jen málo písemných zpráv a historických pramenů, takže v kronikářských záznamech ty časy působily jako „temně“ neprobádané.
O době temna, rovněž trvající tři staletí, se též hovořilo v souvislosti s porobou českého národa po prohrané bitvě na Bílé hoře a následné vlády Habsburků. Když se však kriticky podíváte na tehdejší rozkvět kultury, hospodářský rozvoj a vlastně celé národní obrození, úplně temně to zrovna nevypadá. S temnotou, jak ji zažívali řečtí obyvatelé ostrova Ikaria, se ani jedno moc porovnávat nedá.
Aby vůbec dokázali přežít, museli se doslovně ponořit do tmy. Na neskutečně dlouhá tři staletí se museli téměř úplně zříci denního světla. Jak k něčemu takovému mohlo vůbec dojít?
Části domů byly zvenku zakryty hlínou a porůstající vegetací. Dokonalá kamufláž, splynutí s terénem.
