Zima se začala zpožďovat, protože teplý oceán blokoval její nástup. Nakonec však zvítězila. Nad pevninou se z mraků, které tam zavál vítr, začal sypat sníh. Po několika týdnech polární ledovce pokrývala několik metrů vysoká vrstva sněhu. Bylo ho tolik, že nestačil během léta roztát. Tak vznikly obří ledovce.
V letošním roce ještě v polovině března ležel všude sníh a mrazy dosahovaly až deseti stupňů pod nulou. Podle českých meteorologů napadlo nejvíce sněhu za posledních asi 40 let.
Podobně studené počasí bylo v celé Evropě. Březnový sníh napadl i v zemích, kde to nebývá zvykem: v Nizozemsku, Británii, Španělsku nebo střední Itálii. Nakonec i záběry syrských vojsk, která se začala minulý týden stahovat z Libanonu, připomínaly spíše přesun armád někde v severním Rusku.
Často se mluví o dopadech globálního oteplení: zvýšení mořské hladiny kvůli tání polárních ledovců, nedostatek pitné vody, vysušování jižní Evropy a růst pouští, šíření tropických infekcí a teplomilných škůdců na sever do mírného pásma. Paradoxně však může být jedním z důsledků tohoto oteplení náhlý návrat doby ledové.
Důkazy na dně oceánu
Jak vznikla doba ledová a jaké události jí předcházely, to si dala za cíl zjistit mezinárodní expedice, kterou vedl mořský geolog Gerald Haug z univerzity v Postupimi.
Úkolem bylo zjistit, co se stalo se zemským klimatem před 2,7 milionu lety. Tehdy došlo na severní polokouli k náhlému ochlazení, které bylo počátkem poslední ledové doby. Důležité na tomto datu je i to, že tak výrazný pokles teplot nebyl na Zemi stamiliony let předtím. O výsledcích svého bádání informovali členové expedice v mezinárodním vědeckém časopise Nature.
Stopy dávných změn klimatu vědci nalezli na dně Tichého oceánu nedaleko Kamčatky. Cílem bádání Haugovy skupiny byl výzkum mikroskopických pozůstatků rosivek a mořských planktonních řas kokolitek - tedy jednobuněčných organismů, které tvoří převážnou část mořského planktonu.
Rosivky se objevují na jaře, když je dostatek světla a živin, a obvykle mizí počátkem léta. Tehdy jejich drobné křemičité schránky dopadají masově na dno oceánu.
Kokolitky mají také tělíčka chráněna pevným obalem nazývaným kokolit, ale ten je v tomto případě tvořen uhličitanem vápenatým. Masově se vyskytují převážně na podzim, kdy jsou vody oceánu nejteplejší. Po smrti skončí jejich skořápky rovněž na dně. Jde o jedny z nejdůležitějších organismů v moři, jeden z dřívějších výzkumů ukázal, že v severním Atlantiku se ukládá na jeden metr čtvereční kolem šedesáti milionů kokolitů ročně.
Cílem expedice bylo provést vrty na dně Pacifiku, vyzvednout a prozkoumat vzorky mořského dna z doby před 2,7 milionu let. To se podařilo. Vědci nalezli dobře zachované střídající se křemičité a vápenaté vrstvy, plné zbytků mikroskopických schránek. Z nálezů se dalo spolehlivě určit, v jakých podmínkách tito drobní tvorové žili.
1. Teplé léto Pod dopadajícími slunečními paprsky se Země prudce ohřívá. Z teplých moří se vypařuje množství vodních par. 2. Opožděná zima Slabé sluneční záření nestačí udržet vysokou teplotu planety. Vodní páry se ochlazují a padají na zem jako sníh. 3. Doba ledová Mnoho slunečních paprsků se odráží od bílých ploch sněhu. I když je léto, Země se neohřívá dostatečně. Koloběh vody je narušen.
Nevinný počátek
Vše ukazovalo na to, že změna klimatu, která vedla do té doby k nevídané invazi ledu, začala nevinně. A to sice výrazným vzrůstem letních a podzimních teplot. Toto podzimní teplo zavinilo, že se Tichý oceán intenzivněji ohříval a zároveň se nad ním vytvářelo čím dál větší množství vodních par. Západní vítr pak tato mračna zahnal nad severní část Severní Ameriky. Nad ledem se vodní pára srazila, změnila se v déšť a později ve sníh.
„Zima se začala zpožďovat, protože teplý oceán blokoval její nástup,“ říká Haug. Nakonec však chlad zvítězil. Prudké větry pak zavlekly nad severoamerickou pevninu gigantické množství sněhu. Po několika týdnech polární ledovce pokrývala několik metrů vysoká vrstva sněhu. Bylo ho takové množství, že na dálném severu nemohl během léta roztát. Tímto způsobem vznikly na severní polokouli první obří ledovce. Většina z nich existuje dodnes, přestože jsou obvykle značně menší než v době ledové.
Odkud se vzala ta vlna podzimního tepla? Objasnění této otázky tkví v chování oceánu, říkají vědci. Podle nich dříve, než došlo k přelomové události, se vody Pacifiku intenzivně promíchávaly - tak jako dnes. Chladná voda z hlubin stoupala nahoru a ohřáté povrchové vody klesaly dolů. Když došlo k oteplení, byl tento koloběh narušen. V tom okamžiku se povrch oceánu začal rychle ohřívat. Teplota vrchních vrstev vody vzrostla až o 7 °C. Ukázaly to počítačové simulace, které vědci vykonali po návratu z Kamčatky. „Je to ironické, ale nástup zimy zavinilo vlastně to teplo,“ tvrdí Haug.
Byla letošní zima předzvěstí doby ledové?
Může se tento scénář zanedlouho opakovat v Evropě? Teploty na kontinentě již několik desítek let pozvolna rostou. Zimy přicházejí čím dál později a trvají stále déle. Jsou převážně teplé a vlhké. Čili podobně jako před příchodem poslední doby ledové.
„Tato záležitost není zdaleka tak jednoduchá. Lidé jsou - snad pod vlivem informací o následcích globálního oteplení - vnímavější ke všem zprávám o klimatických extrémech. Příchod doby ledové však v řádu desítek let zřejmě nehrozí,“ uklidňuje geolog Václav Cílek.
Podle něho dojde spíše ke změně zaběhnutých schémat. Prší jinde a jinak. Nástupy jednotlivých ročních období se opožďují.
„Dá se předpokládat, že v Evropě přibude během nejbližších desetiletí počet tropických dní, a dost možná bude naopak v zimě více i velmi chladných, arktických dnů. Víme také, že se vysušuje okolí Středozemního moře, a naopak roste počet srážek na severu kontinentu. V dlouhodobém výhledu je teorie reálná, pozorujeme, že rozdíl mezi teplotou na rovníku a u pólů stále vzrůstá. Tím se samozřejmě zvyšuje i odpar vody. Nová doba ledová - pokud vůbec - však přijde během tisíciletí, a ne z roku na rok,“ říká Cílek.
Teplota stoupá
Teplota Země v globálu roste, ohřívají se hlavně tropy - ty tvoří polovinu povrchu naší planety. Na zbytku planety panují protichůdné tendence. Jsou oblasti, kde teplota stoupá, i které chladnou. Mezi místa, která se ochlazují, patří Antarktida, kde se tamní ledovce rozrůstají.
Jistá podobenství mezi dobou před necelými třemi miliony let a dneškem však existují. Je jisté, že Atlantik je stále teplejší a silněji ohřívá Evropu především v chladnější polovině roku. To je důvod, proč jsou naše zimy opožděné a tak mírné. Mimo to teplý vzduch pojme více vodní páry, to znamená, že tlakové níže sunoucí se od Atlantiku jsou mnohem vlhčí a zima končí sněžením.
Nesmíme zapomínat, že během posledního milionu let ledovce tlusté dva až tři kilometry několikrát pohřbily severní část Evropy až ke Krkonoším a Jeseníkům. Pod ledem byla i značná část Asie a Severní Ameriky. Poslední ledovec opustil střední Evropu teprve před necelými 11 000 lety a definitivně zanikl ve Skandinávii až v době, kdy vznikala v Egyptě první vyspělá civilizace.
Může se stát, že globální oteplení paradoxně vyprovokuje návrat zimy? Teoreticky to možné je. Vidět je to na chování horských ledovců. Většina z nich se rozpouští, ale některé díky růstu teplot se stejně jako v Antarktidě začaly zvětšovat. To proto, že na ně dopadá více sněhu.
Co se stane za několik desítek či stovek let, nevíme. Budoucnost závisí na velkém množství proměnných, o kterých víme málo nebo nic. Dnes mnohé ukazuje na to, že nám hrozí globální oteplení. Ale co bude za tisíc let? Překvapivě možná doba ledová. Změna klimatu, která vedla k velké ledové době, začala nevinně. A sice výrazným vzrůstem letních a podzimních teplot. Tichý oceán se ohříval a nad ním se vytvářelo čím dál tím větší množství mračen.
Ledová zima
