Nízké Tatry jsou co do délky i rozlohy největším pohořím Slovenska. Jejich 80 km dlouhý a ničím nepřerušovaný hřeben se táhne od východu na západ v nadmořských výškách od 1150 m do 2043 m.
Přechod po červené trase, která tudy v celé délce vede, patří k lahůdkám vysokohorské turistiky. Prakticky neustále jdete nad hranicí lesa a po celou dobu shlížíte na civilizaci z úctyhodné nadmořské výšky. Při dobré dohlednosti máte během přechodu šanci spatřit téměř všechna slovenská pohoří.
Pokud nechcete scházet dolů a zůstat po celou dobu nahoře, pak je třeba nést vše potřebné k živobytí aspoň na 5 dnů. Přespání je možné v několika útulnách a ve dvou chatách, nelze se však na to z důvodu malé kapacity anebo taky náhlých změn počasí stoprocentně spoléhat. Stan proto raději s sebou.
Mezi Prašivou a Ďurkovou
První den
Přechod Nízkých Tater můžete zahájit na jednom či druhém konci pohoří, obvyklé je to však na západě, odkud hřebenové putování popisuje také většina průvodců.
Nízké Tatry na západě oficiálně začínají v Hiadelském sedle (1099 m), mnoho lidí však vychází z nedalekých Donoval a k nízkotatranské hřebenovce si přidávají ještě dvě a půl hodiny pochodu přes část Starohorských vrchů. Má to tu logiku, že Donovaly leží vysoko a navíc u frekventované silnice s množstvím autobusových spojů. Nejkratší přístup do Hiadelského sedla vede však z lázeňského letoviska Korytnica-kúpeľe a trvá asi 1,5 hodiny.
Začátek hřebenovky je pěkně ostrý. Ze sedla nejdříve lesem a posléze mezi kosodřevinou a balvany vede strmě vzhůru chodníček na první vrchol jménem Prašivá. Vypíná se téměř 600 m nad sedlem a tvoří nejjižnější kótu stejnojmenného masivu Prašivá, který patří k charakteristickým krajinným dominantám hor středního Slovenska.
Masiv Prašivé
Po tomhle odrovnávajícím výstupu se profil trasy výrazně zmírňuje a následuje typická hřebenovka střídaná výstupy a sestupy s převýšením okolo 100 m, jen výjimečně více. Jde se nad hranicí lesa a rozhledy na všechny strany jsou fantastické. Tímto již pohodovým terénem (pokud samozřejmě přeje počasí) lze navečer dojít až k turistické útulně Ďurková.
Druhý den
Útulna Ďurková s oficiálním názvem Turistická útulňa pod Chabencom je vzdálená 8 hodin čistého pochodu z Donoval, má kapacitu 36 míst a poskytuje omezené stravování – polévka, guláš, čaj, pivo. Navečer tady bývá dost plno a kdo si jde odpočinout od výdobytků civilizace, má smůlu – je tady signál, takže neustálé pípání a zvonění mobilů neustále otravuje.
Kdo přijde dřív, zaujme místo v noclehárně, později příchozí musí zůstat na zemi v jídelně za stejnou cenu 50 Sk. Pokud není místo, což se stává hlavně v létě, lze v okolí postavit stan. Ďurková totiž patří k několika místům na hřebenovce, které správa Národního parku Nízké Tatry vyhradila ke stanování.
Další den, v pořadí druhý, patří k nejkrásnějším. Chce to ale dobré počasí. Následují totiž nejvyšší partie Nízkých Tater a hřebenovka vede skalním terénem ve výškách okolo 2000 m. Jako první je nutné zdolat rozložitý Chabenec (1955 m), po něm přicházejí skalnatá Kotliska, kde se stezka prudce stáčí doleva.
Údolí Hronu z hřebene Nízkých Tater
Vpravo láká k výstupu monumentální masiv Skalky (1980 m), ten však leží mimo hlavní hřeben.
Za vrcholem a sedlem Poľana se brzy objeví kameny dlážděný chodník – neklamný znak blížícího se Chopku, kam lanovka ze severní strany chrlí davy výletníků, kteří nemají s přechodem Nízkých Tater nic společného. Tenhle pohodlný chodník pro sváteční turisty končí u Štefánikovy chaty pod Ďumbierom, která je vhodná jako cíl druhého dne. Nocleh se snídaní stojí 270 Sk.
Kde se dá přespat a získat vodaHiadelské sedlo – možnost táboření, nouzový úkryt před deštěm na verandě uzamčené chaty, pramen asi 200 m jižně. Ďurková – obhospodařovaná turistická útulna s kapacitou 36 míst, nocleh za poplatek, pramen 200 m od chaty, možnost táboření. Kamenná chata pod Chopkom – kapacita 15 lůžek v noclehárně, nocleh za poplatek, nouzové ubytování v jídelně, voda chybí. Štefánikova chata pod Ďumbierom – kapacita 48 míst, nocleh za poplatek, voda k dispozici včetně sprchy. Čertovica – několik hotelů vyšší cenové kategorie, možnost táboření. Ramža – samoobslužná útulna, kapacita 15 míst, nocleh zdarma, voda 500 m, možnost táboření. Andrejcová – samoobslužná útulna, kapacita 15 míst, nocleh zdarma, voda 15 m, možnost táboření. Kráľova hoľa – nouzový úkryt ve vstupní hale do budovy televizního vysílače, kapacita 6 míst, nocleh bez poplatku, bez vody. |
Žiarské sedlo
Třetí a čtvrtý den
Třetí den by měl být odpočinkový, což lze při námi zvoleném směru přechodu Nízkých Tater snadno splnit. Za Štefánikovou chatou se charakter pohoří mění: skaliska a balvanová pole mizí, opět se objevuje spíše tráva a kosodřevina jako první den v západní části pohoří. Dalo by se říci pohodový úsek, avšak po dvou dnech perného pochodu s batohem na zádech začínají být i menší kopce nepříjemné.
Příležitost k odpočinku nabízí asi po třech hodinách sedlo Čertovica s chatou a motorestem, kudy prochází hlavní silniční tah z Liptovského Hrádku do Brezna. Posedět v hospodě a dát si pořádné jídlo zláká určitě mnohé.
Další úsek z Čertovice směrem na východ je asi nejméně zajímavý. Než přišla větrná kalamita, šlo se lesem, pak se tudy dlouho nedalo projít. Dnes se už projít dá, orientační problémy však mohou nastat. Pokud se vyhnete bloudění na holinách, za necelé dvě hodiny dojdete k dřevěné útulně Ramža. Je ukrytá v lese a vejde se do ní v nouzi až 20 nocležníků.
Hřebenovka přes Nízké Tatry
I další úsek za Ramžou je v rámci přechodu Nízkých Tater méně zajímavý. Jde se převážně lesem, přes chodník často leží popadané kmeny stromů, které je třeba neustále překračovat nebo obcházet. Příjemnou změnu nabízejí holé vrcholy Homolky a Veľké Vápenice s úžasnými rozhledy.
Vysoké Tatry z Nízkých Tater
Velice nepříjemné je ovšem sedlo Priehyba (1150 m), ležící mezi nimi. Jde o vůbec nejnižší bod hřebenovky, navíc v nepříliš utěšené krajině postižené rozsáhlými polomy. Prudký sestup, resp. výstup z obou stran je doslova zničující.
Za vrcholem Veľké Vápenice se již opět jde příjemným terénem střídavě kosodřevinou a po trávě k útulně Andrejcová – oblíbené a nedávno rekonstruované noclehárně Nízkých Tater. I sem, podobně jako na Ďurkovou, je dobré přijít dříve a obsadit dobrá místa.
Útulna Andrejcová
Pátý den
Poslední den nízkotatranského přechodu má po dvou méně úžasných dnech opět velkolepý charakter. Půl hodiny cesty z Andrejcové totiž začíná výstupem na vrch Bratková přechod centrální části tzv. Kráľovohoľských Tater, což je rozložitý, převážně travnatý hřeben vrcholící majestátním masivem Kráľovy hole (1948 m) s televizním vysílačem.
Rozhled z tohoto národního slovenského vrcholu patří k nejširším v celých Západních Karpatech. Za zimních inverzí odtud spatříte horstva pěti států – Slovenska, Polska, Maďarska, Ukrajiny a dokonce i Rumunska.
Z Kráľovy hole lze sestupovat do několika směrů podle času a chuti. Nejkratší je sešup do Telgártu po červené nebo zelené značce. Odtud však nebývá příliš dobré spojení. Delší trasy směřují do Vernára nebo Vikartovců, odkud jezdí autobusové linky do Popradu k hlavní železniční trati směrem na Košice, Bratislavu či Prahu.
Může se hoditJak se tam dostat Itinerář přechodu (čistý čas chůze) Mapy |
Text a foto: MARTIN JANOŠKA
