Hranici mezi Evropou a Asií jsme hledali v zeměpisu, politické geografii, kulturní historii, dívali jsme se na ni očima nestranného cestovatele i přírodovědce. Chtěli jsme najít odpovědi na nejasnosti, které se objevují v mapách, atlasech a encyklopediích. No, nebudeme zdržovat, žádnou přesnou hranici jsme nenašli. Zato jsme objevili snad sto důvodů, proč tuto hranici najít nemůžeme.
Kontinent, nebo světadíl?
Hned první zádrhel spočívá v geografii. Evropa je světadíl. Aby běžné texty hezky vypadaly, používá se občas atraktivnější synonymum kontinent. Ale pozor! Naše geografická škola kontinent a světadíl rozlišuje. Oba pojmy se pyšní výkladem v zeměpisném slovníku. Kontinent je „rozlehlá a souvislá část souše obklopená světovým oceánem“. Zato světadíl představuje „oblast se samostatným historicko-geografickým vývojem“. Pro následující řádky jsou tyto definice dost klíčové.
Mimochodem – počty kontinentů podle různých výkladů oscilují od tří do osmi. Naše geografická škola jich uvádí pět, sloučila nás totiž do Eurasie, která se rozprostírá od Atlantiku po Pacifik. Naopak světadílů stanovila sedm a v této definici již příslušíme k Evropě. Ovšem mnozí odborníci pojem světadíl aktuálně považují za archaismus.
Mapa světa s barevně odlišenými kontinenty, kterou používá například i Wikipedie. Tento obrázek používá rozdělení na sedm kontinentů, na stejné stránce Wikipedie ovšem najdete i mapu světu se šesti barevně odlišenými kontinenty.
Další nejasnost vnáší historický vývoj. Hranice Evropy a Asie se v průběhu dějin mnohokrát měnila. Jako první ji vytyčili antičtí zeměpisci. Staří Řekové ji vedli středem Středozemního moře. Následně se přesouvala dál k východu a hraničními čarami se postupně stal Kerčský průliv i řeka Don. Ve starověku se objevila též kavkazská linie u řeky Rioni v Gruzii. Michail Lomonosov zase vedl hranici od jihu po Donu, dále po Volze a vysoko na severu po Pečoře.
Do dohadů pak zasáhly politické zájmy, rozdílné geografické školy a podrobné průzkumy v terénu. Nejčastěji bývá akceptována tzv. Strahlenbergova hranice z roku 1730, kterou také schválila Mezinárodní geografická unie (IGU). Ovšem okolo této hranice se točí řada výjimek, rozporů, nejasností, dřívějších reliktů a pokusů o její revizi.
Intuice klame
Zkusme si projít pomezí Evropy a Asie pěkně od severu. Přesně stanovit bod se severním počátkem pevninského rozhraní obou světadílů je loterie, ve které si nanejvýše můžeme hodit korunou. Hned dvě, respektive tři možnosti skýtá pobřeží Karského moře. Čtvrtá se dříve uváděla nepatrně západněji – u sousedního Pečorského moře. V Karském moři nejčastěji vede Bajdarackým zálivem. Nad ním se topoří pohoří Ural.
Modrá linie – průběh hranice podle IGU, uplatňuje se i v české geografii, např. ve Školním atlase světa. Červená linie – intuitivní hranice po hlavním hřebenu Uralu a korytem stejnojmenné řeky do Kaspického moře.
Intuitivně by hranice měla vést po hlavním hřebenu Uralu. Ano, dlouho tomu tak bylo. Poté hranice plynule pokračovala korytem stejnojmenné řeky až do Kaspického moře. Tato varianta se příležitostně uznává, zejména linie na řece Uralu. Moderní geografie, včetně IGU, ji však dost absurdně vede po východním úpatí pohoří. Zdánlivá absurdita má ovšem své opodstatnění: Ural vznikl při nárazu prakontinentů, geomorfologicky jde o jeden celek, a proto by neměl být v rámci fyzického zeměpisu rozdělen. Celé horstvo Uralu tudíž náleží Evropě.
Pobavte se zeměpisem. Najdete hory, řeky nebo města na slepé mapě Evropy? |
Mezinárodní geografická unie následně směřuje hranici východněji k řece Embě do Kazachstánu. A po ní ke Kaspickému moři. Poslední podrobné výzkumy se tam v terénu odehrály roku 2010, obě předešlá pomezí na řekách Uralu i Embě zpochybnily a ruští vědci navrhli za hranici světadílů východní okraj Kaspické nížiny. Ale IGU tyto výsledky zatím nezohlednila.
Evropa versus Spojené státy
Pojďme na jih. Okolí delty Volhy s nesmírně fotogenickou přírodou je jasné a podle všech možností nezpochybnitelně náleží do Evropy. Ale když se přiblížíme ke Kavkazu, vypukne totální zmatek. Tady najdeme hned několik verzí geografické hranice a ani jedna nemá žádné uspokojivé řešení, které by uznal celý svět.
O stěžejní rozpor, který nejvíce rezonuje a promítá se daleko mimo zeměpis, se zasloužila americká geografická škola, která považuje Kavkaz za čistě evropské pohoří. Kavkaz je složitou horskou soustavou a americká teorie primárně vycházela z názoru, že bílá a kavkazská rasa tvoří kolébku evropské civilizace. Naopak evropská škola řadí Kavkaz kompletně do Asie. A stejný názor sdílí ruští geografové.
Rozdílné varianty hranice mezi Evropou a Asií. Červená linka odpovídá Strahlenbergově hranici dle IGU.
Ještě dost daleko od vysoké brázdy Kavkazu hranice podle IGU odbočí po řece Kumě k severozápadu, pak se sníženinou dostane k Donu a přes Azovské moře vyústí do Kerčského průlivu na východě Krymu. Na obrázku tuto hranici vidíte jako variantu A.
Ovšem na jih od této hranice vypukne geografické peklo. Dalších šest čar v mapě kavkazského regionu zakresluje tu „zaručeně pravou“ hranici. Část jich rozdílnými cestami rovněž směřuje ke Kerčskému průlivu, jiné končí různě na východním černomořském břehu. Maximalistická varianta Evropy tady kopíruje politickou hranici bývalého SSSR. Tu pro změnu zase preferuje část britských geografů.
Brodím se mnoha odkazy i prameny. A zoufale se snažím najít příčiny, proč má být správná verze X a nikoli verze Y. A proč je těch linek v mapě tolik? Čím hlouběji se nořím do tématu, tím více objevuji rozpory bez podrobného a srozumitelného objasnění. Většina podkladů vágně informuje o nejasnostech, případně protežuje hranici IGU s mnoha „ale“ – od leckdy diskutabilní Wikipedie přes rozhovory s geografy až po odbornější články. Rozdílné polohy hranice se vlečou školními atlasy světa napříč zeměkoulí i časovými epochami.
Svět podle Hérodota – 5. století před naším letopočtem
Celkově se do hry o hranici promítá více faktorů. IGU vychází z polohy dávného průlivu mezi Černým a Kaspickým mořem. Což je podobný případ jako Ural. Američané operují s rozvodím na hřebenu Velkého Kavkazu. Z minulosti vystupuje starověké pomezí u gruzínské řeky Rioni, kam umístil hranici obou světadílů „otec historie a geografie“ Hérodotos. Za jeho časů se ovšem dotyčná řeka jmenovala Fasis.
Chaos, peníze, politika
Zeměpisný zmatek Kavkazu se nekontrolovaně přelévá do ostatních sfér a postupně graduje. A najednou se vynořil na scénu vyšší level hranice Evropy s Asií – politická geografie. Rozporu, který na Kavkazu vzniká, se všichni zainteresovaní snaží maximálně využít ve svůj prospěch – od kavkazských států až po velmoci.
KVÍZ: Poznáte evropské země podle slepých map? |
Pět rozdílných variant hranice se týká Gruzie (počítáno včetně Abcházie) a stejně tak Ázerbájdžánu (i s enklávou Nachičevanem). Další dvě hraniční čáry se týkají Arménie. Sportovní kluby z kavkazských států se účastní evropských soutěží, ázerbájdžánská metropole Baku roku 2012 hostila finále pěveckého klání Eurovize. Do ní se Ázerbájdžán zapojil v roce 2008. Ale podle zeměpisné hranice IGU nemá Baku s Evropou nic společného.
Americký pohled šalamounsky prezentují stránky Světové faktografie CIA (The World Factbook). Ty sice navenek řadí Gruzii i Ázerbájdžán do Asie, nicméně zdůrazňují, že malé části obou zemí geograficky náleží do Evropy. A CIA přes všechny možné kontroverze není hospodským spolkem pivních zeměpisců z krčmy na periférii.
Vysoké hory, otevřené pláně a lesy. Jižní Kavkaz je jednou z nejbohatších biosfér na světě. (1. ledna 2020)
I mimo Kavkaz se s nejednoznačnou hranicí Evropy a Asie účelově žongluje. Zejména v případě zemí, které se ocitly na území obou světadílů. Dlouhá část pomezí Evropy a Asie prochází Ruskem. Tam to navenek není tak dramatické. Potíže mohou nastat pro naše cestovatele v případě pojištění léčebných výloh, jelikož pojišťovny striktně odlišují evropskou a asijskou část Ruska. Jde o to, kudy ji jejich likvidátoři přesně vedou.
Mnohem zajímavější situace vyvstala v Kazachstánu. Dvě varianty linie, včetně té IGU, procházejí jeho západním územím. Třetí kopíruje politickou hranici na západu země a Kazachstán kompletně přesouvá do Asie. Kazachstán byl nejprve členem Asijské fotbalové konfederace, později vstoupil do naší UEFA.
Další zemi rozloženou na obou světadílech tvoří Turecko. Kus Evropy mu bezpochyby patří, tudíž je zčásti evropskou zemí. Tamní fotbalové týmy kopou evropské poháry. Turecko dlouho usilovalo o vstup do EU. Nicméně jako evropský stát se moc nebere.
Sporný výklad hranice přidělá vrásky na čele rovněž zcela apolitickým cestovatelům a opět tu hraje prim Kavkaz. Toto téma pořád zůstává žhavé a plní stránky diskuzí. Díky rozporům o primát nejvyššího vrcholu Evropy soupeří Mont Blanc na pomezí Francie s Itálií (vrchol si přisvojuje čistě Francie) a Elbrus v Ruské federaci. A i u Elbrusu vidíme rozpor mezi evropskými a americkými zeměpisci. Neboť americká společnost National Geographic Society suverénně připisuje prvenství Elbrusu. Černé na bílém to uvidíte zde.
Samozřejmě že vlastnictví území s nejvyšším bodem světadílu posiluje roli Francie. A dodává jí důležitý pocit, když její význam na mezinárodním poli během druhé půle minulého století hodně povadl. Tudíž si Francouzi svůj nejvyšší vrchol Evropy nenechají snadno sebrat. Hra o vrcholy se ovšem přenáší do ostatních sfér. Dříve jsem se aktivně věnoval horské turistice. „Víš, proč Francouzi nikdy neuznají Elbrus?“ optal se mě u ohně parťák, který zbožňoval Kavkaz. Netušil jsem. „Protože by jim tam klesly příjmy z cestovního ruchu,“ odpověděl. Dává to smysl.
Lákadla pro turisty
Kola turistického byznysu neroztáčí jen Mont Blanc. Turismus se méně zřetelně přiživuje po celém rozhraní Evropy a Asie. Ruku na srdce, kdo z cestovatelů nikdy nezatoužil po atraktivním snímku, jak stojí jednou nohou v Evropě a druhou v Asii?
Z výjimečné pozice na pomezí dvou světadílů se snaží vytěžit hned několik míst. Speciální most pro pěší mezi Evropou a Asií překonává řeku Ural v Orenburgu na území Ruské federace. Vedle silnice u Perviuralsku se tyčí na hranici světadílů monumentální obelisk.
Nejužší místo průlivu Bosporu na naší straně hlídá „Římská“ (dle křesťanské víry myšleno „evropská“) pevnost Rumeli hisari. Z protilehlé asijské strany jí sekunduje Anatolská pevnost – Anadolu hisari.
Podobných památníku lze navštívit více. Nejen v Rusku, nýbrž také na teritoriu Kazachstánu, například v městě Atyrau, kudy též protéká řeka Ural. Po ní ale dle IGU hranice již nevede. Nutno podotknout, že řada těchto památníků mohla vzniknout v době, kdy se řeka Ural za hraniční čáru ještě brala. Nicméně místní marketing cestovního ruchu změny nepřipustil. Ostatně proč by to dělal? A kolik turistů se v Istanbulu nechalo převézt na východní břeh Bosporu jen proto, aby si odškrtli, že navštívili Asii? Určitě dost.
Končí Evropa za Jihlavou?
Politická geografie má svá úskalí. Do map se velice často promítají pletichy, lavírování, manipulace i střety zájmů, které leckdy naprosto popírají realitu. Občas se s nadsázkou a škodolibostí tvrdí, že Evropa končí za Berlínem, Prahou, Jihlavou, Brnem… (Nehodící se škrtněte a hranici si flexibilně upravte podle vašeho bydliště i názoru.) Před třiatřiceti lety jsem s většinou národa věřil pofidérním sloganům typu „zpátky do Evropy“. Nějak mi nedocházelo, že v Evropě jsme byli vždy a zřejmě ještě dlouho budeme.
Zelená: země Evropy bez území v Asii. Světle modrá: evropské části Ruska, Turecka a Kazachstánu. Tmavě modrá: asijské části Ruska, Turecka a Kazachstánu. Světle růžová: asijské státy někdy na základě geopolitických, kulturně-historických a ekonomických kritérií řazené k Evropě. Šedá: asijská část Egypta. Fialová: země Asie, bez území v Evropě
Teď se často pojem Evropa v podobném manipulativním slovníku vztahuje čistě k Evropské unii, kde všichni radostně, jednotně, svorně a nekompromisně sdílíme „evropské“ hodnoty. Až na drobný renonc, jelikož náš evropský unijní bratr Kypr nezpochybnitelně leží v Asii. A sporná zůstává též pozice řeckých ostrovů u maloasijského pobřeží Turecka. Primárně hranice Evropy s Asií probíhá středem Egejského moře. To by však Řecko leželo na území dvou světadílů. A Řecku se moc do náruče Asie asi nechce… Tím pádem zde tlačí na shodu zeměpisné hranice Evropy s jeho politickou hranicí. Té se drží mnoho informačních zdrojů, ale rozhodně ne všechny.
Absolutně rozostřená kulturní hranice
Blížíme se do finále a otevíráme Pandořinu skříňku. Prosím, vraťte se k výkladu pojmu světadíl, který říká, že světadíl je oblast se samostatným historicko-geografickým vývojem. Turecko tedy podvědomě řadíme do Asie. Ale jeho předchůdce – Osmanská říše – po dlouhá staletí zabírala celou jihovýchodní Evropu. A jihovýchodní Evropa se s ní svým historickým vývojem plně propojila.
Sotva šest set kilometrů od Břeclavi leží bosenský Cazin, kde se mezi pozůstatky starobylého hradu tyčí minaret s mešitou, jejíž historie se datuje do roku 1576. Mešita je stále funkční a slouží místním Bosňákům, kteří zde žili dávno před Osmany. Jen během jejich nadvlády postupně a většinou dobrovolně konvertovali k islámu. Tady nejde o současnou migraci, o které můžeme spiklenecky debatovat, zda je skutečně spontánní v důsledků válek, nebo odněkud zpovzdálí zcela záměrně řízená. Obyvatelstvo bosenského Cazinu je původní.
I toto je geograficky Evropa! Buddhistický klášter v kalmycké metropoli Elistě
Vůbec celý region Balkánu svojí historií, kulturou i atmosférou odporuje standardním představám Evropy. A je jedno, jestli se touláte v makedonském Skopje, albánském Beratu, srbském Niši nebo bulharském Šumenu. Tam už opravdu zaklepal na dveře Orient. Začíná snad doopravdy kulturně-náboženská hranice obou světadílů před Brnem nebo hned za ním? Protipólem z druhé strany je zase čistě asijský Izrael, který se převážně řadí k evropské civilizaci.
Nicméně absolutní kulturní úlet představuje Kalmycká republika, která se nachází poblíž delty Volhy. Tuto republiku všechny verze hranice geograficky umístily do Evropy. Ovšem náboženstvím Kalmyků, kteří sem před pár staletími přišli z oblasti Číny, a tudíž je již považuji za starousedlíky, je tibetský buddhismus! A etnicky smíšené městečko Liman v sousední Astrachaňské oblasti Ruské federace se pyšní absurdním mixem svatyní: pravoslavným kostelem novobyzantského střihu, buddhistickým chrámem ve stylu dálného východu a mešitou, jakých jsou pod Kavkazem rozesety stovky.
Přírodovědecké okénko
Politické i kulturní mapy narýsoval člověk. Jak se k otázce hranice obou světadílů staví příroda? Tady se oba světadíly prolínají: svorně se dělíme o tundru, tajgu, lesy mírného pásu i Středomoří. Podnebí, vegetaci i živočišstvo západní Evropy více ovlivňuje oceán, směrem k východu se pak hlásí kontinentální klima. Kdysi kompaktní pruh stepí, než se mnohde proměnil na obilnice, začíná v Budžaku u delty Dunaje a končí v Kazachstánu.
Evropa ve 12. století
Dejme teď slovo pamětem přírodovědce. Docent Julius Komárek bádal před první světovou válkou u řeckého městečka Sufli poblíž Egejského moře. A své výzkumy doplnil poznámkami: „… ta všechna mnohá jiná zvířata byla pro nás novinkami jihu a připomínala nám, že jen lidským omylem je tento kraj pokládán za Evropu, kdežto ve skutečnosti je Čam-köi monastýr a místo, na němž sedíme, součástí Malé Asie, kterou Dardanely a Bosporus oddělují jen formálně od pravé vlasti.“ A svoji úvahu uzavřel následovně: „Evropa severní jest vlastně jen velikým poloostrovem asijské pevniny a v Evropě jižní, jmenovitě na východním Balkáně, začíná již suchá a teplá Malá Asie s kontinentálním podnebím.“
Takže kde přesně ta hranice mezi Evropou a Asií je?
