Devět hradů a zámků na Slovensku, které rozhodně stojí za návštěvu

Masová vražedkyně, nebo oběť spiknutí? Čachtická paní Alžběta Báthoryová nedává lidem spát ani po stovkách let. Znáte příběhy slovenských hradů a zámků? V dalším díle seriálu magazínu Víkend DNES se podíváme na ty nezajímavější.

1 Čachtický hrad – krvavá legenda

Čachtický hrad stojí za návštěvu i bez krvavé historie jeho majitelky. Obklopen Malými Karpaty byl postaven ve 13. století na obranu před mongolskými nájezdníky. V roce 1569 se dostal do rodiny Nádasdyových, a když se syn František ženil v květnu 1575 s krásnou dcerou jedné z nejmocnějších a nejbohatších rodin v Uhrách i Evropě, 15letou Alžbětou Báthoryovou, dal jí Čachtice jako svatební dar.

Jejím novým domovem se stal zámeček ve vesnici, a přestože žila na rodinných panstvích po celých Uhrách a v palácích v Bratislavě i Vídni, ráda se sem vracela. Manželé, jak dokazuje korespondence, se měli rádi a byli si oddáni. Alžběta byla vzdělaná, mluvila německy, maďarsky a latinsky, stýkala se s předními rodinami monarchie, a když manžel válčil s Turky, úspěšně spravovala rodinné majetky.

Kde se tedy stala chyba? Co způsobilo, že týrala a zabíjela dívky a mladé ženy? Šlo o dědičné zatížení způsobené sňatky mezi příslušníky dvou větví téhož rodu? Báthoryovi vynikali extrémními povahovými rysy jako krutost, náladovost, samolibost, zhýralost a sexuální zvrácenost. Řada z nich včetně Alžběty trpěla epilepsií, mnozí měli sklon k sadismu.

Magazín Víkend

V aktuálním čísle magazínu Víkend DNES, které vyšlo v sobotu 10. srpna, mimo jiné najdete:

Zvířata, učitelé lidí
Vynálezci letadla se inspirovali u ptáků. Co umíme od pavouků a dalších zvířat?

Český Indiana Jones
Příběh Leopolda Pospíšila, svérázného antropologa světového významu.

Postrach Alcatraz
Americké vězení provázela legenda, že z něj nelze utéct. Opravdu?

V Alžbětě možná symptomy degenerace vyvrcholily impulzivním sadismem. Dopouštěla se ukrutností pod tlakem neodolatelného vnitřního impulzu, patologického instinktu, který normálně cítící člověk těžko chápe.

Veřejné tajemství

Mučení a vraždění začalo v roce 1585, kdy jí bylo 25 let. O krutostech věděli od začátku i úředníci na panstvích, ale báli se cokoli prozradit. Patrně to věděl i manžel.

V roce 1610 se zvěsti dostaly až ke králi, který nařídil vyšetřování. Když se na zámek dostavili lidé palatina Juraje Thurza, nejvyššího králova úředníka, našli tam mrtvou dívku, druhou umírající, třetí zraněnou a další dvě spoutané a schovávané „na příště“.

Alžběta byla doživotně uvězněna na hradě. Sama před soudem nikdy nestanula: obvinit ženu tak vlivnou, bohatou a mocnou nebylo snadné. Navíc poddaní byli jejím majetkem a mohla si s nimi dělat, co chtěla. Tři z jejích pomocníků však byli popraveni.

Paradoxně není úplně jasné, co se v Čachticích i jinde skutečně odehrávalo. Nesporné důkazy svědčí o její vině, ale i o její nevině. Existuje názor, že úmrtí způsobily nevydařené léčebné pokusy či potraty a následné infekce. Pouštění žilou a vypalování ran rozžhaveným železem patřilo k běžným léčebným metodám.

Čachtický hrad – letecký snímek

Nejasný je i počet obětí: píše se o stovkách i tisících, ale podle sčítání soudem jich bylo „jen“ 37–80, a to ještě některé byly sečteny víckrát. Málo pravděpodobná teorie mluví o tom, že se Báthoryová stala obětí spiknutí v mocenském a politickém boji nejvyšší uherské šlechty.

Nánosy mýtů, polopravd, lží a domněnek z ní vytvořily za skoro půl tisíce let stvůru. Žádné historické zdroje nepotvrzují, že by se koupala v krvi nebo používala tzv. železnou pannu. Tento mýtus se objevil až víc než 100 let po její smrti. Podobný nástroj nikdy nebyl v Čachticích ani na jiném panství Báthoryové nalezen a nevyskytuje se ani v jedné z dochovaných výpovědí.

Alžběta zůstala uvězněna na Čachtickém hradě až do své smrti 21. srpna 1614. Kde je pohřbená, se neví. Možná přímo na hradě, ale důkazy chybí.

Dřevěná Alžběta

Hrad opravoval a přestavoval až její vnuk František II. Nádasdy kvůli tureckým nájezdům, ale skončil špatně: byl obviněn ze spiknutí proti císaři a v roce 1671 popraven. Císařská vojska hrad vyrabovala a poškodila. Počátkem 18. století se o něj přetahovali povstalci Františka Rákocziho s císařskými, ti měli poslední slovo a v roce 1708 hrad poničili, aby jej povstalci už nemohli použít. Nějaký čas sloužil jako vězení, ale koncem století už byl opuštěný, vyhořel a chátral.

Opravy v tomto tisíciletí odhalily předtím zasypané prostory a rozšířily návštěvnické zážitky. Na horním hradě jsou vidět fragmenty původních omítek s malbami, v nové budově na druhém nádvoří expozice o historii hradu a ve sklepení mučírna s dobovými nástroji práva útrpného i umělými lidskými ostatky. Na návštěvníky dohlíží dřevěná socha Alžběty Báthoryové.