1 Bran - kolosální drákulovská mystifikace
Vypadá pohádkově. Asi proto padl do oka královně Marii. „Bran, ta opuštěná malá pevnost pod horami,“ psala v roce 1935 ve vzpomínkách Moje vysněné domy. „Viděla jsem ho stojící v netečné samotě na vyčnívající skále a představovala si, jak kouzelné by bylo vlastnit tuhle tvrz a proměnit ji v domov.“
Původně strážní hrad postavili Sasové z Brašova ve 14. století u obchodní stezky. Sloužil jako celnice a pevnost bránící turecké expanzi, což se hodilo hlavně od 15. století. Strategickou vojenskou úlohu si udržel až do poloviny 18. století.
Magazín VíkendV aktuálním magazínu Víkend DNES, který vyšel v sobotu 24. srpna, mimo jiné najdete: Objev egyptologů Vášně kolem pizzy Těžký život stydlínů |
Královně se její přání splnilo: 1. prosince 1920 k ní přišla delegace z Brašova a k jejímu překvapení jí věnovali hrad Bran jako dárek. V poválečném uspořádání pro něj brašovští neměli využití a nechtěli financovat opravy. Tak se ho elegantně zbavili.
Chvála českého architekta
Královna jej s láskou upravila a zařídila. „V našem služebnictvu jsme měli drahého starého architekta,“ píše v knize Země, kterou miluji – Vzpomínky z exilu. Drahým starouškem byl český architekt Karel Líman. „Usídlil se ve starých zdech jako sova a věnuje všechnu svoji lásku a dovednost tomu, aby z mého drahocenného malého paláce udělal skutečný poklad.“
Když královna v roce 1938 zemřela, její srdce bylo uloženo v kryptě kaple vytesané do skály na druhé straně údolí. Dnes je v Národním historickém muzeu v Bukurešti.
Bran zdědila její dcera Ileana, která zde za druhé světové války provozovala nemocnici. V roce 1948 komunisté královskou rodinu vyhnali, hrad zabrali a zřídili v něm muzeum. Rodině se vrátil až v květnu 2009. Ileanin syn arcivévoda Dominik Habsbursko-Lotrinský, který je kromě jiných titulů také českým princem, ho vybavil a otevřel veřejnosti jako první soukromé muzeum v Rumunsku. Jsou tu úzká schodiště a nevelké místnosti s obrazy i původním nábytkem královské rodiny. Snad nejkrásnější je vyřezávaná královská postel a obnovené malované trámové stropy. Atrakcí je multimediální expozice v Chodbě času v tunelu vyrubaném ve skále.
Vylhaný Drákula
Ovšem ještě daleko intenzivněji než památku královny Marie zde podporují vysoce výdělečný „byznys Drákula“. Všeobecně se tvrdí, že Bran byl inspirací pro román Brama Stokera Drákula a že zde žil sadistický národní hrdina Vlad III. Tepes, předobraz hraběte a upíra Drákuly. Nic z toho není pravda.
Drákulománie je produktem poptávky trhu: západní turisté přijíždějící koncem tisíciletí se dožadovali Drákulova hradu. Jen málo Rumunů v té době znalo Stokerův román, v rumunštině vyšel až v roce 1991. Někoho však napadlo ukázat na příhodně vyhlížející Bran, vhodně stojící nedaleko hlavní silnice a ještě v Transylvánii (Sedmihradsku).
Po ruce měli i postavu s pověstí krvelačného zvrhlíka, kterou mohli vydávat za předobraz hraběte Drákuly: Vlada Tepese, jemuž se ve starších knihách říká Dracul neboli Dracův syn. Jeho otec byl členem Dračího řádu, proto se mu říkalo Drac. Jenže v rumunštině drac rovněž znamená něco mezi čertem a ďáblem. Tak je možné Vlada Tepese neboli Napichovače vnímat: nepřátele napichoval na kůly po tisících. Rumuni dovedli mystifikaci do takové absurdity, že prodávají figurky či pohlednice s Tepesem, který má upíří zuby a z úst mu kape krev.
Bram Stoker nikdy ve východní Evropě nebyl a nikdy neslyšel o Vladu Tepesovi. Na jméno Dracul narazil v knize a zaujala ho poznámka pod čarou, že Dracul znamená ďábel. V té době už měl román rozepsaný a vampýr měl jméno. Přeškrtl ho a přejmenoval na Drákulu. Vlad Tepes na Branu nežil, pouze kolem hradu párkrát projížděl a strávil v něm dva měsíce jako vězeň. Bran nemá s knihou nic společného, všechno je podvrh. Tedy kromě toho, že Bran je krásný, opravdový hrad ze 14. století.
