1 Neuschwanstein – zámek podivína
Největším paradoxem německého zámku Neuschwanstein je patrně fakt, že jeho tvůrce, bavorský král Ludvík II., jej postavil jako útočiště a skrýš před ruchem dvora, lidmi i povinnostmi, a dnes jím procházejí statisíce turistů z celého světa.
Už zvenčí vypadá monumentálně: ze skály se zvedá pětipatrový palác a válcovité věže, celý zámek jako by se sápal k nebesům. Jako kdyby jím sám Ludvík vztahoval ruce k Bohu a říkal: „Jsem tady, králem z tvé vůle a je-li tvá moc neomezená na nebi, má je zde na zemi.“
Což bylo jen zbožné přání konstitučního monarchy, svrchovaným vládcem mohl být pouze v představách a v soukromí svého zámku. Protože si jej platil ze svého, nikdo mu do stavby nemohl mluvit, takže dneska obdivujeme nebo se divíme (každý podle osobního vkusu), co dokázal splácat dohromady.
Středověk s vymoženostmi
Ludvík měl od dětství bujnou fantazii, miloval starogermánské ságy a opery Richarda Wagnera, které z nich vycházejí. Už jako chlapec se ztotožňoval s labutím rytířem Lohengrinem a Parsifal byl jeho vzor. Pro svůj vysněný zámek si vybral místo, kde stály ruiny středověkého dvojhradí. Nechal je vyhodit do povětří a než mohli v září 1869 položit základní kámen, museli odstranit osm metrů skály.
Jeviště tří mušketýrů. Prozkoumejte úchvatné hrady a zámky Francie |
Na stavbě se používala nejmodernější technika jako jeřáby poháněné parními motory. Základy zpevňuje cement, zdi jsou cihlové a obložené různými druhy kamene, velká okna sedí v ocelových rámech. Vznikla historizující stavba typická pro 19. století, ve které se mísí tvary románské i gotické architektury a umění byzantské.
Ludvík chtěl středověk, ale s moderními vymoženostmi, takže pokoje měly horkovzdušné ústřední topení a splachovací záchody, v každém patře byla tekoucí voda, v kuchyni horká i studená. Služebnictvo bylo na telefonu nebo na zvoncích na baterie. Jídlo se dopravovalo výtahem a maso v troubě otáčel rožeň poháněný teplem.
Výzdoba zámku, nástěnné malby i zařízení odráží staré legendy. Spodní hala patří Sigurdovi a Gudrún. Sál pěvců je věnován Parsifalovi a Svatému grálu. Stěny pracovny opěvují Tannhäusera, salon je zasvěcen Lohengrinovi a ložnice se nese v duchu Tristana a Isoldy.
Nejpompéznější je trůnní sál, 13 metrů vysoký a přes dvě patra, inspirovaný byzantskými kostely. Vize se zrodila příliš pozdě, a tak bylo třeba vložit do hotové stavby ocelový rám. V apsidě měl být trůn a spojení kostela a trůnu zpodobňovalo Ludvíkovo chápání úřadu krále: nejen vládce z boží milosti, ale i prostředník mezi Bohem a celým světem. Lustr z pozlacené mosazi je tvarovaný podle byzantské koruny.
Hrozba sebevraždou
Neuschwanstein stál krále přes šest milionů zlatých německých marek, což je ekvivalent zhruba 50 milionů eur. Protože stavěl i další paláce a jeho soukromé zdroje nestačily, půjčil si v bankách.
Magazín Víkend DNESV aktuálním magazínu Víkend DNES, které vyšlo v sobotu 3. srpna, mimo jiné najdete: Letní Lofoty Auta bez volantu Zázraky zeleniny |
Vznášela se nad ním insolvence a hrozil sebevraždou, kdyby mu věřitelé jeho paláce zabavili. Požádal o úvěr vládu, a když odmítla, tak i parlament. To už na ně bylo moc: nechali krále v červnu 1886 prohlásit za šílence a sesadili ho. Zadrželi ho v jeho ložnici na zámku a internovali na hradě Berg, kde se vzápětí za nevyjasněných okolností utopil.
Šest týdnů po jeho smrti nakázal jeho nástupce otevřít zámek platící veřejnosti. Díky své odlehlosti – a také protože nebyl strategicky významný – přežil obě světové války. Až do roku 1944 Neuschwanstein sloužil jako úložiště uměleckých pokladů, které nacisté loupili ve Francii. V dubnu 1945 zvažovali vyhodit památku i s uměleckými předměty do povětří, aby nepadly do rukou nepřátel. Naštěstí se destrukce nekonala.
