Blogerka rozdělila lidi na dva tábory
Nenaložit si plný talíř dokáže jen málokdo.
Britka Nicola Lewisová na svých sociálních sítích nedávno zveřejnila trik, jak krást jídlo na hotelových snídaních. Nejprve si během snídaňového bufetu naloží na talíř štědrou porci tuňáka, salátu a bagety, aby vše později nenápadně vsunula do předem připravené obědové krabičky, kterou schovává ve velké tašce. V doprovodném popisku píše: „Není nic špatného na tom, když si oběd přinesete z hotelového snídaňového bufetu. Říkám tomu levná elegance a organizovaná realita. Ušetří to malé jmění a díky tomu zbude víc penízků na koktejly.“
Její příspěvek strhl vášnivou debatu a rozdělil diskutující na dvě části. Jedna nařkla blogerku z toho, že se chová „lacině“ a „chamtivě“. „Zaplatila jste si za snídani, nikoli za oběd. Hotel má právo účtovat vám poplatek za další snídani,“ napsal jeden z diskutujících. „Pokud si nemůžete dovolit koupit čerstvý sendvič k obědu, pak radši nejezděte na dovolenou,“ dodal další čtenář. „V každém hotelu, kde jsem byl ubytovaný, je napsáno, že se nemá vynášet jídlo z restaurace. Někdy kontrolují i tašky,“ přisadil si další, který jednání Britky označil za velmi hrubé.
Ale řada komentujících se naopak ženy zastalo. „Já to dělám pořád, je to velká úspora peněz. Mám ubytování se snídaní v ceně a na pláž si vždycky sbalím oběd s hromadou ovoce,“ napsal jeden. „Proč by ne? Viděl jsem lidi, kteří byli opravdu chamtiví. Naložili si plné talíře a pak je nechali na stole. Vy jídlo aspoň využijete,“ píše druhý.
Berete si z hotelové snídaně jídlo na cesty?
Já sama jsem se o podobnou „krádež“ pokusila jednou v hotelu na Islandu. S myšlenkou na to, kolika násobek české ceny bude stát oběd, jsem si zabalila do tašky dva obložené chleby. Když jsem odcházela, číšník po mně hodil plastovou krabičku se slovy, že mám zaplatit ještě za jednu snídani. Nemusím asi zmiňovat, jak trapně jsem se cítila a jak nevýhodně mě navíc taková transakce vyšla (nepříliš bohatá bufetová snídaně se tehdy prodražila o zhruba sedm set korun). Zdálo se, že číšník byl na podobné jednání zvyklý. Otázkou zůstává, zda je horší brát si víc jídla z bufetu v zemi s velice omezenými vlastními zdroji, jako je právě Island, nebo zda kradení jídla posuzovat stejně všude ve světě.
Ať už je za „krádeží“ z bufetového stolu snaha ušetřit, nebo vytěžit ze svých peněz maximum, vyvolává tato otázka mezi lidmi řadu kontroverzí.
Někdo může namítnout, že jednání blogerky je lidské. Snažíme se získat své tvrdě vydělané peníze zpět a vytěžit z možnosti najíst se co nejvíce maximum. Zatímco doma bychom si k snídani v letu dali kávu s miskou cereálií nebo toastem, u bufetových snídaní si přidáváme další a další plné talíře. Stačí se jít podívat na jakoukoliv hotelovou snídani, abychom viděli, že v nás neomezená nabídka jídla probouzí doslova zvířecí pudy.
